Co by se měl naučit Marcel Chládek

Publikujeme komentář sociologa Stanislava Bilera, který v pátečním Dialogu iHned.cz shrnul záměry vzdělávací politiky, jak je poslední měsíce prezentuje ministr školství Marcel Chládek. Původní text najdete ZDE.

Na světě budete marně hledat zemi, kterou k úspěchu přivedla sázka na mizerné vzdělání. Zkusme proto sestavit elementární seznam mýtů o českém školství, které se neustále vracejí a jež by přitom bylo záhodno pohřbít na vzdáleném a zapomenutém místě.

Začínat v nové práci není nic jednoduchého, každý to někdy zažil nebo by možná zažít chtěl. Stejně jako si musíte některé dovednosti a znalosti osvojit při práci za pokladnou v supermarketu, musíte se leccos naučit, když začnete řídit ministerstvo.

Třeba ministerstvo školství. V posledních letech je školství spravováno podle jakýchsi tajných spisů, kde se mísí zkušenosti 19. a částečně 20. století, předsudky, mytologie, numerologie a náhlé záchvěvy mysli.

Zkusme sestavit elementární seznam mýtů, které se neustále vracejí a jež by přitom bylo záhodno pohřbít na vzdáleném a zapomenutém místě.

Musíme zachovat praktické (zvláštní) školy.

Protože dětí je přece dost, tak jich pojďme část rovnou odepsat na zbytek života.

Snaha o zachování “praktických” škol je jen jinak formulovaný požadavek na zachování segregovaných škol pro romské děti. Smyslem školství je poskytnout každému stejné šance na získání maximálně možného vzdělání. V Česku jsou však romské děti posílány automaticky do praktických škol, čímž jejich šance na získání jakéhokoli dalšího vzdělání končí. Už v dětství také končí jejich šance na zisk dobré – nebo jakékoli – práce v dospělosti a šance na zařazení do většinové společnosti.

Je dlouhodobě známým faktem, že český vzdělávací systém reprodukuje postavení rodičů a vytváří ve společnosti variaci kastovního systému. Krom reprodukce (relativního) bohatství zvládá s přehledem reprodukovat sociální vyloučení a beznaděj. Jinými slovy – mají vaši rodiče vysokoškolské vzdělání? Budete ho mít také. Mají za sebou zvláštní školu? Čeká vás totéž.

Otázka se nesmí stavět tak, jak a kam uklidit děti z jiného sociálního prostředí, jak to chce udělat Marcel Chládek. Otázkou je, jak je zapojit do standardního systému vzdělání. Funkčních příkladů ze zahraničí je celá řada, stačí jen chtít. Že některé děti více “zlobí” není důvodem pro jejich odsun do sklepa, kde na ně nebude vidět. Eliminace praktických škol bude stejná revoluce, jako bylo kdysi zavedení povinné školní docházky.

Musíme všechny děti jednotně testovat.

Protože je jedno co umí, důležité je k nim přiřadit nějaké číslo, které je v kostce shrne.

Z tragického průběhu jednotných maturit jsme se poučit nedokázali, takže si dáme totéž a ve větším. Chystají se povinné jednotné testy místo přijímaček na střední školy. Že se na vysokou školu můžete hlásit kolikrát chcete? Každý neúspěšný předmět si můžete zopakovat? Nevadí. Na střední školu máte jeden test, který vám řekne, jestli budete mít maturitu a jestli se někdy budete moci přihlásit i na univerzitu. Že jste se zrovna špatně vyspali? U lopaty na to budete vzpomínat zbytek života. Stát potřebuje dělníky.

Čeští žáci dlouhodobě propadají v tzv. funkční gramotnosti, tedy v reálně schopnosti uplatnit své znalosti a přizpůsobit je podmínkám. Bude hůř. Jednotné testy posílí bič na memorování, na přemýšlení opět nebude čas. Místo dohánění západní Evropy vyzýváme na souboj laciné montovny.

Maturitu nemusí mít každý, potřebujeme více vyučených.

Protože si to žádají čeští průmyslníci a za maturanty se jim nechce platit.

Populární klišé “dobrý řemeslník bude mít práci vždy,” opomíjí otázku, co budou dělat ti průměrní nebo ti, kdo se vyučili v oboru, který zrovna nikdo nepotřebuje. Stejně tak si nevšímá aspektů, že založit si vlastní živnost, vést si účetnictví, zorientovat se v nových normách a daňových předpisech, vyžaduje kompetence, na které se vám kvalitní všeobecné vzdělání hodí, ať už pečete housky, opravujete auta nebo rozjíždíte novou kavárnu.

Navzdory neustálému žehrání, že chybí vyučení, jsou statistiky neúprosné. Bez maturity jsou vaše šance na pracovním trhu menší a lepší to nebude. Proč je cílem státu vytvářet budoucí armádu špatně kvalifikovaných a uplatnitelných lidí je poměrně neuvěřitelnou záhadou. Otázka už nestojí: buď maturita nebo učňák.

Všeobecné vzdělání potřebuje úplně každý, pak teprve přichází otázka, kdo bude pokračovat na vysoké škole a kdo si zvolí praktický obor. Nikdo není schopen reálně říct, jak bude vypadat pracovní trh za pět let, přesto se neustále zvyšují tlaky na posílení učňovského školství, jehož absolventům nezaručí nikdo nic, kromě potenciální pasti bezvýchodnosti.

Povinná základní škola vypadala kdysi jako bláznivý nápad. Nuže, je rok 2014 a je načase si připustit, že mít střední školu je nezbytný standard. Pozici maturity dnes už nahradil bakalářský titul.

Máme moc humanitně vzdělaných, potřebujeme techniky.

Protože ti první pak zbytečně kverulují, zatímco za ty druhé se firmám nechce zas tak moc platit.

Mýtus, pro který se nikdy nenašlo žádné reálné vysvětlení. V rámci všech studujících těch s humanitním vzděláním příliš není. Práci si najdou v podstatě všichni, ať vystudují jakoukoli vysokou školu. Vysoká škola už neznamená automatický poukaz na dobrou práci, ale je pořád zárukou práce. Když pozměníme výše zmíněnou floskuli – dobrý kulturní antropolog bude mít práci vždycky. A ten průměrný taky.

Na světě budete marně hledat zemi, kterou k úspěchu přivedla sázka na mizerné vzdělání, separace do zvláštních škol, kvóty na maturity, cílené nahánění dětí na učňáky a selekce oborů na vysokých školách. Přesto je to jediná strategie, na kterou české školství dlouhodobě sází. Za ministra Dobeše jsme si zvykli mlátit hlavou do stolu při každém jeho vyjádření. Co se za Dobeše naučíš, u Marcela Chládka jako když najdeš.