Co chybí dětem ve škole nejvíc? Smysl.

Když chodil můj nejstarší syn do posledních dvou ročníků základní školy, otravoval se tam natolik, že si pravidelně nosil čtení pod lavici. Ale protože byl typ „vzorné tiché dítě“, nosil si do příslušného předmětu knížky ze série Děsivá věda – takže do fyziky fyziku, do chemie chemii atp. Aby, pokud by ho učitelka vyhmátla, nebyl ten průšvih tak velký. Ty knížky byly, na rozdíl od vyučování, zábavné a jemu přišlo, že tak efektivněji využívá čas. Druhý syn zase vzal pravopis v úvahu až ve chvíli, kdy začal komentovat filmy na csfd.cz a nechtěl si tam dělat ostudu. Do té doby čárky a i/y moc nerozlišoval, protože červeně počmáraná písemka s připojenou číslicí ho ke vzdělávání jaksi nemotivovala.

Osobně vidím důvod, proč čeští a moravští žáci v mezinárodním průzkumu PISA vykazují takovou míru nechuti ke škole (až devadesát procent z nich, byť v různé míře), ve ztrátě smyslu. Není za tím nic složitého. Generace dnešních třicátníků a čtyřicátníků se ve škole ještě více méně spokojila s tím, že to, co píší, si přečte jen paní učitelka, a buď je za to pochválí, nebo ne. Možnosti, jak někde něco publikovat, byly prakticky nulové. Jenže dnes je naprostá většina dětí zvyklá od deseti chatovat, debatovat na nejrůznějších fórech, mít svoje stránky, blogy a profily na facebooku, kde si mohou kontrolovat, kolik desítek či set lidí, si to, co tam napsali, denně přečte a co si o tom kdo z nich myslí. A pak přijdou do školy, kde mají poměrně obtížně sepisovat něco, co z jejich hlediska žádný smysl vlastně nemá.

Přinejmenším osm let (počítám druhý stupeň a střední školu) je nutíme, aby dělali věci jen „jako“. Na zkoušku, aby dostali pochvalu od učitele. V lepším případě. Jasně, směřují k maturitě a certifikátu, který jim umožní dál studovat a získat zaměstnání, ale to je pro každodenní motivaci málo. Ostatně, oni to jakž takž respektují, většina z nich do té školy chodí a dělají tam víceméně to, co se po nich chce, ale jsou čím dál otrávenější a učitelé si stěžují, že přimět je k práci je stále těžší.

Pokud si v tuhle chvíli říkáte, co by ti spratci ještě chtěli, oponuji, že chtějí to, co běžně každý z nás požaduje po svém zaměstnání. Ano, vyděláváme v něm peníze nutné k životu, ale vybíráme si pokud možno takovou práci, která nás navíc i baví. Máme snad za to, že naše děti nemají do osmnácti dvaceti let na něco takového nárok?

Ztráta smyslu ve většině základních škol je možná důvod, proč v posledním šetření PISA tak zásadně propadají kluci oproti děvčatům. V tomhle věku jsou prostě holky jednak poslušnější a jednak sociálněji orientované, takže jsou ochotnější plnit úkoly i když smysl nemají a pochvala a známka je motivují. Kluci jsou na tom v tomhle směru hůř – chtějí, aby to celé k něčemu bylo, jinak na to kašlou.

Ty chytré školy tohle už dávno pochopily a snaží se, aby co největší část toho, co děti ve škole dělají, mělo viditelný smysl. Takže třeba největší grázly nechají zorganizovat školní akci pro rodiče a pak tam dělat „bezpečnostní“ službu. Nechávají děti pracovat na projektech, které jsou publikovány na webu, snaží se je co nejčastěji přivádět do situací, kdy musejí něco vyřizovat, telefonovat, sepisovat poznámky, zlomit text a fotky na počítači. Dávají jim pocit, že to, na čem pracují, je pro kohosi opravdu důležité. Navíc se při tom učí přesně ty „kompetence“, které budou celoživotně potřebovat. A že při tom musí něco správně spočítat a v tom textu nemají být pravopisné chyby, je přece samozřejmost.

Co si o tom myslíte? Podbízejí se tyhle školy věčně nespokojeným harantům? Nebo se prostě jen snaží přizpůsobit způsob výuky tomu, jak se raketově mění okolní společnost, usnadňují tak život učitelům a zároveň dávají dětem pocit, že jejich práce k něčemu je. Jasně, že já si myslím to druhé, jen mi není jasné, proč tolik rodičů a učitelů u nás má pořád pocit, že správná škola musí být nuda a pruda, jinak to není to správné vzdělávání.

Foto: Petr Jedinák