Co doporučuje OECD pro posílení spravedlivosti ve vzdělávání – 1. část

Ve spolupráci se serverem Učitelské listy publikujeme text Jany Strakové, který se zabývá nově publikovanou zprávou OECD Rovnost a kvalita ve vzdělávání. Text jsme pro větší přehlednost rozdělili na tři části. V té první autorka rekapituluje deset doporučení OECD k dosažení spravedlivosti ve vzdělávání z roku 2007, ve druhé části uvádí doporučení z nové zprávy publikované letos a ve třetí vyjmenovává konkrétní výtky a doporučení pro Českou republiku. Český překlad zprávy je k dispozici ZDE. Další odkazy na konci článku.

Na podzim 2012 byla v ČR zveřejněna zpráva OECD Rovnost a kvalita ve vzdělávání: Podpora znevýhodněných žáků a škol (Equity and Quality in Education: Supporting Disadvantaged Students and Schools) (1). Tato práce navazuje na publikaci Už žádné další neúspěchy: deset kroků ke spravedlivému vzdělávání (No more failures: ten steps to equity in education) (2), která vyšla v roce 2007. Doporučení uvedená v obou publikacích vznikla na základě detailního studia vzdělanostních nerovností v zemích OECD a opatřeních vzdělávací politiky, která mají pozitivní dopad na jejich snižování.

Tento článek si klade za cíl zprostředkovat české odborné veřejnosti v přehledné formě hlavní sdělení z těchto publikací. Doporučením z roku 2007 se v České republice dostalo velmi malé pozornosti, pro porozumění výstupům z roku 2012 je však důležité se seznámit s tím, co předcházelo.

I. Deset doporučení k dosažení spravedlivosti ve vzdělávání (OECD 2007) (3)

Opatření, která vzešla z práce týmu OECD v roce 2007, mají dvojí zacílení: některá jsou cílena na celou populaci a zvyšují kapacitu systému jako celku reagovat na individuální potřeby jednotlivých žáků. Tato opatření vycházejí ze zásady, že přístup ke vzdělávání by měl být stejný pro všechny a je tedy třeba vytvořit takové prostředí, aby ze vzdělávacích příležitostí mohli stejnou měrou profitovat všichni žáci. Jiná opatření jsou cílena na potenciálně ohrožené skupiny a jsou vedena poznatky, že někteří žáci jsou svými rodinnými, zdravotními a jinými podmínkami natolik znevýhodněni, že potřebují na počátku zvýšenou pomoc, aby se dostali na jakousi minimální úroveň, ze které pak již mohou pokračovat sami s běžnou podporou.

Jedná se o tato doporučení:

1. Podporovat předškolní péči

Řada výzkumů ukazuje, že kvalitní předškolní vzdělávání má silný pozitivní vliv na následný kognitivní, sociální a emocionální vývoj dětí, na jejich připravenost pro školní vzdělávání a na jejich vzdělávací výsledky. Tato závislost je zvlášť silná u sociálně a ekonomicky znevýhodněných dětí. Investice do předškolní péče a vzdělávání znevýhodněných dětí mají největší návratnost z hlediska jejich dosaženého vzdělání a budoucích příjmů, ale i z hlediska prevence kriminality. Doplňování vědomostí a dovedností v dalším věku je drahé a návratnost investic je podstatně nižší.

2. Posunout diferenciaci do vyššího věku

Některé vzdělávací systémy rozdělují žáky v raném věku do škol či tříd podle kognitivních schopností. Tyto systémy vykazují větší rozdíly ve výsledcích jednotlivých žáků a škol, než systémy, které v průběhu povinné školní docházky vzdělávají všechny děti společně. Zároveň jsou výzkumné doklady o tom, že systémy, které žáky rozdělují, nedosahují celkově lepších výsledků, než systémy, ve kterých je vzdělávání společné. Vzdělávání v homogenních kolektivech tedy není efektivnější než vzdělávání v kolektivech heterogenních. Žáci ve výběrových školách a třídách mají zpravidla ke vzdělávání lepší podmínky a dosahují lepších výsledků, než by dosahovali v systému společného vzdělávání. Naopak žáci, kteří navštěvují nevýběrové školy, dosahují výsledků horších, než by dosahovali v systému společného vzdělávání. Zároveň se ukazuje, že rozdělování dětí do výběrových a nevýběrových tříd není spravedlivé (vzdělaní a motivovaní rodiče jsou vždy schopni zajistit, aby se jejich dítě dostalo do výběrové třídy, bez ohledu na jeho schopnosti) a nedochází k přeřazení dítěte v případě, že se jeho výkon změní. Proto byla v některých systémech zrušena diferenciace na 2. stupni povinného vzdělávání, přičemž někde je zaveden systém diferenciace pro hlavní předměty, zpravidla pro matematiku a mateřský a případně cizí jazyk. Výhodou tohoto systému je to, že přiřazování dětí do pokročilých a méně pokročilých kurzů je flexibilnější a že méně často dochází k tomu, že některé dítě je trvale vzděláváno jako neúspěšné.

3. Omezit výběr školy

V některých systémech nedochází sice k rozdělování žáků podle kognitivních výsledků, ale je v nich podporován výběr školy. Například tak, že jsou školy porovnávány a výsledky těchto porovnání zveřejňovány a že se kvalita systému zakládá na soutěži mezi školami. Možnost výběru školy zpravidla vede k rozdělování dětí podle rodinného zázemí. V některých školách se koncentrují žáci s příznivým rodinným zázemím, v jiných žáci s méně příznivým rodinným zázemím, děti menšin, přistěhovalců a podobně. Kritici rozdělování dětí nejčastěji argumentují tím, že společné vzdělávání je důležité pro zprostředkování občanských a společenských hodnot a je důležité pro soudržnost společnosti a odbourávání předsudků, a odmítají tezi, že podmínkou kvalitního vzdělávání žáků je intelektově, respektive sociálně homogenní prostředí. Proto jsou v řadě zemí zaváděna opatření, která eliminují výběr a pečují o to, aby vzdělávací výsledky škol byly srovnatelné. Některé systémy se snaží vybírat žáky do škol, ve kterých je převis poptávky nad nabídkou, nikoli na základě výsledků, ale na základě loterie, aby nedocházelo ke koncentraci zvýhodněných, respektive znevýhodněných žáků. Ze stejného důvodu jsou v některých systémech soukromé školy plně podporovány státem a nesmějí si vybírat žáky.

4. Eliminovat opakování ročníku

Studie, které zkoumaly vliv opakování ročníku na další úspěšnost žáků, nesvědčí ve prospěch této praxe. Podporují tezi, že opakování ročníku zpravidla nemá žádný výukový efekt (žákům se nedostává speciální péče a samotné absolvování výuky znova zpravidla nepřispívá k lepšímu porozumění učivu). Zároveň opakování ročníku představuje stigmatizaci, vytržení žáků z kolektivu a zvyšuje demotivaci žáků. Nezanedbatelné jsou rovněž vysoké náklady, které jsou s opakováním ročníku spojeny.

5. Podporovat výukové metody umožňujících individuální přístup

Výzkumy ukazují, že žáci nejvíce profitují z individuálního přístupu, který umožňuje zohlednit jejich potřeby. Znamená to vyjít vstříc odlišným učebním stylům a osobnostem, nastavit přiměřenou obtížnost úkolů, poskytovat adresnou zpětnou vazbu, individuální podporu. S tím samozřejmě souvisí úkol identifikovat potřeby jednotlivých dětí. Poskytovat diferencovanou výuku je pro učitele nicméně velice náročné, musí k tomu být cíleně vzděláván a musí mít k takové práci odpovídající podmínky, například individualizované pracovní materiály, diagnostické nástroje a rozmanité pomocníky, jako jsou asistenti nebo speciální odborníci – logopedi, psychologové, specializovaní učitelé, speciální pedagogové.

6. Zajistit dostupnosti podpůrných služeb pro ty, kteří je potřebují

Jednotlivé vzdělávací systémy se odlišují v tom, jak zacházejí s dětmi, které ve výuce zaostávají. Některé systémy je přemísťují do speciálních škol a vzdělávacích proudů tak, aby byla zachována relativní homogenita třídních kolektivů, nebo volí opakování ročníku. Jiné systémy se snaží všem žákům, kteří mají nějaké specifické potřeby (zaostávají nebo naopak jeví nějaké mimořádné nadání, které vyžaduje zvláštní péči), poskytnout podpůrnou péči v rámci heterogenních kolektivů. Výzkumy ukazují, že důležité je, aby učitelé cítili zodpovědnost za úspěch každého dítěte a aby kladli na všechny děti apriori vysoké nároky. Zároveň musí mít vytvořeny mechanismy, které umožňují identifikovat potřeby jednotlivých dětí a poskytnout speciální podporu těm žákům, kteří z nejrůznějších důvodů nedosahují takových výsledků, k jakým mají předpoklady.

7. Zajistit prostupnost systému vyššího středního vzdělávání

I když stále větší podíl mladých lidí dokončuje středoškolské vzdělání, stále je významné procento těch, kteří ze školy odcházejí před jeho dokončením. Tito občané disponují nedostatečnými vědomostmi a dovednostmi a jsou zvýšenou měrou ohroženi nezaměstnaností. Neúspěchu ve středoškolském studiu je možno předcházet péčí ve vzdělání předškolním a základním, zejména včasnou identifikací ohrožených žáků a poskytnutím podpůrných služeb, které zamezí negativním zkušenostem, případně opakování ročníku, které zvyšuje demotivaci. Na míře dokončování středoškolského studia se významnou měrou podílí i struktura tohoto studia, existence slepých uliček a složení žáků v jednotlivých typech studia. Úkol strukturovat vyšší sekundární vzdělávání tak, aby motivovalo co nejvyšší podíl žáků k jeho dokončení a zároveň vybavilo všechny absolventy takovými vědomostmi a dovednostmi, které jim umožní se dále vzdělávat a přizpůsobovat se měnícím se podmínkám na trhu práce, je mimořádně obtížný a potýkají se s ním všechny vyspělé země.

8. Podpořit financování preprimárního a primárního vzdělávání

V situaci, kdy jsou zdroje na vzdělávání omezené, je třeba stanovit jasné priority z hlediska cílů vzdělávací politiky (eliminace vzdělanostních nerovností) i z hlediska jednotlivých položek. Ve většině vzdělávacích systémů se výdaje na žáka zvyšují s věkem (tedy nejvyšší výdaje jsou na terciární vzdělávání), přičemž z hlediska eliminace vzdělanostních nerovností je klíčové předškolní vzdělávání a základní vzdělávání. Základní vzdělání je navštěvováno všemi dětmi a vybavuje je základními vědomostmi a dovednostmi pro další vzdělání. Výzkumy ukazují, že cílené intervence mohou zlepšit vzdělávací výsledky žáků. Z toho důvodu by mělo být základní vzdělání z hlediska financování ve vztahu k rovným příležitostem prioritní.

9. Systematicky monitorovat spravedlivost systému

Stanoví-li si tvůrci vzdělávací politiky jako svůj prioritní cíl snižování nerovností, zpravidla také stanovují indikátory, pomocí kterých budou vyhodnocovat, jak se cíl daří plnit. Monitorování vyžaduje identifikaci jednotlivých skupin, aby bylo možno výsledky vyhodnocovat podle socioekonomického statusu, etnicity, jazykového zázemí a podobně. Monitorováno může být vzdělání, které jednotlivé skupiny dosahují, míra předčasných odchodů ze vzdělání, často však bývají rovněž monitorovány vzdělávací výsledky žáků prostřednictvím testování. Monitoring vzdělávacích výsledků umožňuje například identifikovat školy a žáky, kteří mají problémy, a poskytnout jim účinnou pomoc. Na druhé straně představuje pro systém významné riziko právě v oblasti rovných příležitostí. Pokud jsou výsledky zveřejňovány, je podle nich posuzována práce škol, což vede k tomu, že se školy zbavují slabých žáků, aby jim výsledky v testu nekazily, nebo je identifikují jako mentálně retardované či je nechávají skládat pouze méně náročné zkoušky. Důraz na testové výsledky vede také k tomu, že se školy věnují zvýšenou péči žákům, kteří se nacházejí těsně pod hranicí úspěšného absolvování, a zcela opomíjejí žáky, kteří jsou od minimálního skóru příliš daleko. Zveřejnění výsledků dále způsobuje zvýšené rozdělování žáků do škol podle socioekonomického statusu, neboť zvýšeně podporuje volbu školy. Odborníci zejména z anglosaských zemí, které mají s testováním bohaté zkušenosti, proto radí zachovávat ve vztahu k testování zvýšenou obezřetnost.

10. Podporovat menšiny a přistěhovalce

Ve většině vzdělávacích systémů vyspělých zemí dosahují přistěhovalci a menšiny významně horších vzdělávacích výsledků než majoritní populace, jsou více ohroženi předčasnými odchody ze vzdělávání a špatným uplatněním na pracovním trhu. Tyto rozdíly je možno pouze částečně vysvětlit takovými faktory, jako je socioekonomický status, věk imigrace a špatná znalost vyučovacího jazyka dané země. Některé skupiny přistěhovalců a menšin jsou významně častěji než majoritní populace zařazovány do zvláštních škol či diagnostikovány jako mentálně retardovaní. Na této skutečnosti se pravděpodobně podílí jejich méně častá docházka do předškolního vzdělávání, neznalost jazyka a vzdělávacího systému, kulturní odlišnosti a negativní stereotypy ve společnosti. Oddělování těchto dětí do speciálních tříd a škol je často kontraproduktivní, neboť jsou doklady o tom, že dobře navržená opatření pro menšiny a přistěhovalce aplikovaná v hlavním vzdělávacím proudu prospívají všem dětem. Výzkumy dále ukazují, že děti menšin a přistěhovalců se většinou učí rychleji v běžné škole než ve škole zvláštní. Z toho důvodu se doporučuje zrušit kategorii lehké mentální retardace a všechny děti vyjma dětí s těžkou mentální retardací vzdělávat v hlavním vzdělávacím proudu.

Jana Straková,
Ústav výzkumu a rozvoje vzdělávání, PedF UK, jana.strakova@pedf.cuni.cz

(1) Tato publikace vznikla v rámci projektu OECD Překonávání školního neúspěchu. Opatření, která fungují (Overcoming School Failure. Policies that work).
(2) Tato publikace vznikla v rámci projektu OECD The Thematic Review on Equity in Education.
(3) Informace o publikaci jsou dostupné ZDE.
(4) Český překlad publikace je dostupný ZDE.