Co přinesl týden 29.1. – 4.2.
Témata týdne: Jak použít vzdělání ke zvyšování společenské soudržnosti. Prezidentské volby ukázaly, že společenský rozpad, jehož důsledkem byla volba pro či proti Miloši Zemanovi, lze definovat mimo jiné i vzděláním. Jinými slovy, vzdělanější výrazně častěji volili proti Zemanovi, méně vzdělaní pro něj. Studenti Univerzity Palackého se rozhodli tuto propast začít přemosťovat… Finsko odolává fake news a volí seriózního prezidenta. Hospodářské noviny poukazují na to, proč prezidentské volby ve Finsku, které probíhaly takřka ve stejnou dobu jako v ČR, dopadly diametrálně odlišně. Míra odolnosti Finů proti lživým informacím je i díky rozvinutému vzdělávání mnohem vyšší. Proč populisté nechtějí zvyšovat občanskou gramotnost voličů. Bob Kartous srovnává výsledek prezidentských voleb ve Finsku a v ČR na pozadí naprosto odlišného přístupu ke správě vzdělávacího systému obou zemí. Finsko investuje do svého vzdělávacího systému neporovnatelně více, což ovšem omezuje vliv populismu (Britské listy). Známky nemusejí reprezentovat hodnocení vzdělávání ve školách. Mirek Hřebecký, programový ředitel EDUin, v ČT k tématu pololetního vysvědčení. Mimo jiné upozorňuje, že hodnocení známkou může učitel doplnit slovním výkladem. Ideální je podle Mirka Hřebeckého obsáhlejší slovní hodnocení probírané v trojúhelníku mezi učitelem, žákem a rodiči. Nelze se divit rodičům, že volí víceletá gymnázia, dopad je ale negativní. Rozhovor s Bobem Kartousem na téma víceletých gymnázií vydaly Lidové noviny. Poukazuje mimo jiné i na taktiku prozíravých ZŠ, které exkluzivitu výběrových škol dokáží rodičům vykreslit v objektivní podobě.
Výrok týdne:
„Známky by tolik neubližovaly, pokud by byla jasně nastavená kritéria hodnocení a děti by zároveň se známkou dostaly zpětnou vazbu. To znamená informaci o tom, v čem udělaly chybu, jak ji mohou napravit a v čem se mají zlepšovat. Když to tam chybí, nejsou známky nic jiného než princip cukru a biče.” Psycholožka Jana Nováčková k vlivu známek na vzdělávání a motivaci dětí k němu. U příležitosti pololetního vysvědčení vydaly Lidové noviny článek věnovaný hodnocení známkami a možným alternativám…
Novinky:
EDUin vydal Audit vzdělávacího systému v ČR, každoročně aktualizovanou analýzu, která popisuje s odkazem na dostupné zdroje stav vzdělávacího systému a upozorňuje na události, které ho ovlivňují, případně ho v brzké době ovlivňovat budou. Audit vzdělávacího systému 2017 má ustálenou strukturu: SWOT analýza, události období předchozího roku, případně události probíhající, s hodnocením jejich vlivu na vzdělávání v ČR a přehled důležitých témat, jimž by se měla vzdělávací politika věnovat. Audit je předkládán nezávislým odborníkům, zabývajícím se ve své práci a aktivitách vzdělávací politikou. Po čtyřech letech tak audit představuje do hloubky propracovanou a zevrubně oponovanou analýzu, která ukazuje jak problémy, na nichž je odborná shoda, tak ty, u nichž uvnitř odborné komunity panuje kontroverze. Oproti auditu z roku 2016 došlo v aktuální analýze k otevření nůžek mezi pozitivy a negativy. Je to způsobeno jednak tím, že aktuální audit ve své hodnotící části obsahuje více událostí (zejména díky tomu, že předchozí vláda prosadila řadu legislativních změn, jejichž vliv je dlouhodobý) a také tím, že některé události mají výrazně negativní hodnocení, jako třeba existence víceletých gymnázií, prohlubování rozdílů mezi regiony ČR, plošné a povinné testování (přijímačky na SŠ, maturity), přetrvávající impotence vzdělávací politiky (potvrzená sněmovními i prezidentskými volbami). Audit je k dispozici v podobě obsáhlé analýzy s desítkami odkazů ke zdrojům a téměř dvěma sty poznámkami pod čarou, ve zkrácené, pro-executive podobě a dále ve tvaru přehledné infografiky. Zde je archiv předchozích vydání auditu.
Z Auditu vzdělávacího systému ČR vyplývá několik zásadních poučení o kondici českého vzdělávání, z nichž se dá vyvodit pravděpodobný scénář dalšího vývoje. Po letech odkládání došlo – stvrzeno volebními programy sněmovních voleb 2017 i vládním prohlášením (vlády v demisi) – na shodu v potřebě podstatným způsobem navýšit platy učitelů v regionálním školství. V porovnání s dalšími událostmi, které audit vyzdvihuje (infografika), lze tuto skutečnost hodnotit jako největší pozitivum ve vývoji vzdělávací politiky, byť neexistuje shoda na tom, jak výrazné by toto zvýšení mělo být a nepodařilo se vytvořit rámec pro hodnocení kvality učitelů (kariérní řád), díky němuž by bylo možné využít navýšení prostředků k odměňování těch učitelů, kteří v českém vzdělávání vytvářejí přidanou hodnotu. Zároveň se ale většina politických stran brání slibu navýšit celkové investice do vzdělávacího systému na úroveň odpovídající vyspělým zemím EU a OECD (statistiky OECD). V porovnání s vyspělými zeměmi, jako je třeba Finsko, ČR investuje zhruba o 2 % HDP méně, což je při slabším výkonu české ekonomiky rozdíl na úrovni více než 200 miliard korun ročně (a to při takřka polovičním počtu obyvatel ve Finsku oproti ČR). Proto ani shoda na navýšení platů učitelů není hodnocena jako čistě pozitivní položka auditu.
Audit vzdělávacího systému v ČR nemůže nabídnout příliš mnoho pozitivních hodnocení (infografika). Pozitiva převažují pouze v případě výše uvedené shody na platech učitelů, u tří dalších (akční plány, měnící se postoj lidí ke kvalitě vzdělávání a společné vzdělávání ve školách) je hodnocení z hlediska pozitiv a negativ vyvážené. U všech ostatních bodů převažuje hodnocení negativní. Nejvíce negativně vychází z auditu problém s víceletými gymnázii, u nichž nedávno zveřejněné výsledky výzkumu CLoSE neprokázaly významnou vzdělávací přidanou hodnotu, zato prokázaly silnou vazbu na sociální status. Dalším výrazně negativní okolností je varovně se zvyšující rozdíl mezi regiony v ČR. Audit si všímá zejména toho, že ČR je nevyváženě zatížena faktorem sociálního vyloučení (analýza sociologa Karla Čady) a toho, že jednotlivé kraje přistupují k rozvoji své vzdělávací soustavy s naprosto odlišnými vizemi (či spíše bez nich). Nedávno jsme upozorňovali na kontrast mezi Jihomoravským a Karlovarským krajem, kde na jedné straně lze vidět snahu kultivovat, na druhé decimovat. Výrazně negativní hodnocení si dále z auditu odnášejí plošné přijímačky na SŠ či selhání ve snaze prosadit kvalitativní měřítka pro hodnocení učitelů. Vše lze shrnout pod další negativně hodnocený fakt, a to je absence jakékoliv vize a z ní vyplývající strategie vzdělávací politiky v programech politických stran.
Audit ve své třetí kapitole upozorňuje na témata, jimž je nutné věnovat zvýšenou pozornost v následujících měsících a nabízí i konkrétní doporučení (pro-executive verze). V prvé řadě je to potřeba naplňovat stávající strategii vzdělávací politiky s horizontem v roce 2020 a nutnost pracovat na další dlouhodobé strategii, která bude stát na bezvýhradném závazku navýšit celkové investice do vzdělávacího systému na úroveň vyspělých zemí OECD. Velmi aktuální budou v roce 2018 stovky rekonkurzů na místa ředitelů škol v regionálním školství. Iniciativa Jihomoravského kraje ve snaze vybrat na střední školy, které zřizuje – v odůvodněných případech – ředitele na základě jejich pedagogických a manažerských kvalit, nikoliv na základě politické či jiné příbuznosti, je dobrým vodítkem pro plošné řešení. Mezi dalšími top tématy jmenujme potřebu zajistit finančně a metodicky pokračování progrese ve společném vzdělávání, a to ve stavu výrazného odporu populistů, dále probíhající revizi rámcových vzdělávacích programů s důrazem na vizi do budoucna a transparentnost, soustředění na druhý stupeň ZŠ a strukturu SŠ, případně využití hodnocení výsledků vzdělávání k efektivním změnám v cílech vzdělávání. Kontext a obsáhlé zdůvodnění najdete v kompletní verzi.
Inspirace z (a do) praxe:
Výběr z EDUkalendáře:
videoshrnutí beduina č. 5: