co říkají maturitní příběhy

Problémy státní maturity už se ocitly za mediálním obzorem. Je jen málo témat, kterým se noviny a televize vydrží věnovat soustavně déle než měsíc. A maturita z tohoto hlediska už vyčerpala svůj čas. Škoda, protože pointa maturitních příběhů přichází právě teď. Odvolání, především kvůli hodnocení písemek, nakonec bylo přes osm tisíc. To je při sto tisících maturantů opravdu hodně. A většina z těch, kteří se odvolali, dostávají právě teď od krajských úřadů vyrozumění, že jejich odvolání je nedůvodné. A příběhy jsou to občas opravdu paradoxní.

Například studentka, která má ze všech položek maturity výborné známky, jednu chvalitebnou. Ale maturitní práci z angličtiny za nula bodů. Prý se minula s tématem. Odvolala se. Než přišel výsledek (negativní), stačila z angličtiny složit i státnice. Opět na výbornou.

Nebo matka studentky píše: Dceři dnes přišly dva úřední dopisy. V prvním krajský úřad zamítá její odvolání. Ve druhém jí Univerzita Palackého sděluje, že se umístila na 3. místě pořadí z celkového počtu 1836 uchazečů, ale protože nedodala maturitní vysvědčení, ke studiu se nepřijímá. Co dodat? Inu, lempl a lajdák, měla by se víc učit.

Student, opět nula bodů z písemky, který byl přijat hned na čtyři vysoké školy. Řeší problém, nemá maturitní vysvědčení. Škola, kterou si vybral, mu řekla, že počká na podzimní termín. On si najal učitelku, která zároveň hodnotila písemné práce pro Cermat, a teď s ní cvičí jednotlivá hodnotící kritéria, aby se napodruhé nespletl. Hodně jednoduché věty, žádné velké experimenty, které by někdo mohl vyhodnotit jako nenaplnění tématu.

Všechny ty příběhy říkají jedno. Zavedením státní maturity jsme dotáhli k dokonalosti odtrženost toho, co se ve školách učí, od reálného života. Nejde o to řešit, jak se doopravdy reálně píší dobré texty. Nejde o to hledat vzor a poučení u dobrých žurnalistů. Musíte nacvičit to, jak si představují správný text v Cermatu. Nemyslí to zle, prostě jen nevidí o mnoho dál, než kam sahá středoškolská učebnice stylistiky. Ostatně tou nejčastěji argumentují.

Cíl takového vzdělávání je jasný. Nejde o to vychovat samostatnou tvůrčí osobnost, která je ochotná experimentovat a překračovat hranici toho, co je obvyklé. Takhle mohou vznikat jen opatrní dodržovači pravidel, kteří se bojí šlápnout mimo chodník a na všechno se raději čtyřikrát zeptají nadřízené autority. Doufejme, že tohle nebyl skutečný záměr státní maturity, ale nelze než konstatovat, že právě tak letos zafungovala.

Názor autora nevyjadřuje názor redakce týdeníku Respekt.

Rozhovor o vyhodnocování maturitních písemných prací i s velmi obsáhlou diskusí si můžete přečíst ZDE.