Co si jedničkář pamatuje z dějepisu, aneb Kdy už ta bublina praskne?

Další text gymnazisty Tomáše Zahradníka míří k samotné podstatě školy. Přečtěte si, co by se podle čerstvého maturanta mělo změnit. Za pozornost stojí také skutečnost, že autor nezůstává u prázdných řečí. Se spolužáky vytvořil portál ProStředoškoláky, který mladým lidem ukazuje cesty ke vzdělávání mimo školu a v zahraničí.

Proč se to musím učit? Otázka, kterou jsem si jako student gymnázia neustále pokládal. A neustále mi tvrdili, že to či ono patří k základnímu vzdělání a měli bychom to umět všichni.  Usoudil jsem, že škola je továrna na žáky, kteří umí „co by měli umět všichni“. Po třináctileté docházce však zjišťuji, že je to továrna velice nefunkční, neboť to, „co by měli umět všichni“ rozhodně neumím. Dokonce to neumím do takové míry, že musím přestat brát české školství vážně.

Role školy je dnes nesmírně nadhodnocena. V diskuzích o školství sleduji, že mnozí učitelé, rodiče a úředníci ztratili představu o její reálné hodnotě. Snad proto, že své názory čerpají ze zkušenosti, kdy chodili do školy oni, místo toho, aby je čerpali ze zkušenosti svých dětí. Fatálně pohořeli v naslouchání a porozumění žákům. Zeptejme se však dítěte, co dnes dělalo ve škole. S jistotou řekne, že nic. Zeptejme se ho, jestli ho škola vzdělává a obohacuje. Začne se smát. Škola mi bezesporu mnohé dala, ale její vliv na mé vzdělání je nižší, než jsem očekával.

Pokusím se z paměti vydolovat všechno, co si ze šestileté výuky jednoho předmětu pamatuji. Vybral jsem dějepis, ze kterého mám znalosti převážně ze školy, baví mě a měl jsem z něho jedničky. Jako metodu volím automatické psaní, který nejlépe prozradí, co mi škola dala.

Začnu od dob nejstarších. Australopithecus! Napůl opice, napůl člověk. Pak byl ještě člověk vzpřímený, na další si nevzpomínám. Měli však postupně větší mozek, to vím jistě. Myslím, že žili v Africe. Co bylo dál? Snažím si vzpomenout na stránky v sešitě, žádné jiné vodítko nemám. Vím docela přesně, že jsem tuto kapitolu psal do A5 sešitu a oranžově podtrhával. Co se stalo dál? Doba kamenná, železná a na další si nevzpomínám.  Každá měla jinou kulturu! Jak se lišily a jaké měly znaky, si nepamatuji. Jak vypadal život těchto lidí, netuším. Nevynalezli náhodou pluh na orbu pole? Starověká Čína byla vyspělejší! Mezopotámie! Babylonská věž! To je vše, co si vybavuji. Nic víc o tom nevím. Dále vidím Řecko a Řím. Co začalo dřív? Julius César byl až na konci, kdo byl před ním? Nevím. První demokracie v dějinách! A pak tam někdo zabíjel děti. Jak se jmenoval? Herodes! V Římě vynalezli kanalizaci! Akvadukt! Ten jsem, ale viděl ve Francii, jinak bych si na něj asi nevzpomněl. To snad ne, zapomněl jsem na punské války! Tak to vím přesně, byly tři! Letopočty 400-200 př. n. l., kdo s kým a proti komu nemám páru. Proč byly a s jakým výsledkem už vůbec ne. Hanibal přešel hory se slony! Borec. A kam šel? Kartágo! Co se stalo s Kartágem? Nevzpomínám si. Stěhování národů! To přišli Mongolové, ne? Anebo to byli Keltové? Snažím si vybavit mapu v učebnici, byly na ni barevné plochy a každá patřila nějakému národu. Nejde to, víc si bohužel nevybavím. Ani kdo byl na českém území? Nic, ale věděl jsem to. A pak bylo šesté, sedmé, osmé a deváté století. Tam mám okno. Něco mi říká, že bych se měl zmínit o šíření křesťanství. Nemám se čeho chytnout. Jdu dál. Velká Morava! Sámova říše! Proč Sámova říše? Kdy byla? Co to bylo? Nevím, pokračuji radši k Velké Moravě. Ani jedno jméno nevydoluji? Hm. A kdy byli Přemyslovci? Co sv. Václav? Přemysl Oráč! Bořivoj! Rastislav! No vida, že to jde. A co dělali, o co se zasloužili? Nevím, ale učili jsme se to! Mám v paměti parádní zmatek. Musím přeskočit několik století. Teprve o Karlu IV. něco vím. Postavil hodně budov v Praze a založil univerzitu, to ví každý! Konečně něco, co ví každý. Zlatá bula sicilská! Rok 1112 nebo 1122? Něco takového. Pamatuji si, že se to dobře pamatovalo. Víc než název nevím. Je mi to strašně cizí. Kdo přišel po Karlovi IV.? Nevím. Vím až o Husitech. Jan Žižka, jedno oko, na koni, vůdce, chytrá hlava. Jiří z Poděbrad! Tuším, že byl u něčeho důležitého. Co to bylo nevím. Jan Hus upálen 6. 7. čtrnáct set něco. Pamatuji si to, 6. 7. jsem se narodil. K Janu Husovi mě napadají pojmy: Kostnice, boj za pravdu a kázání v kapli. Nic víc. Jak je to možné? Měl jsem přece samé jedničky! Co mám v hlavě po Jiřím z Poděbrad? Prázdno. Musím začít až u Marie Terezie. Co vím o době její vlády? Nic. Vím jen, že v rozmezí 16. – 17. století byla nějaká Marie Terezie – hodně dětí, velká váha, plno reforem. Počkat! Nebyla to ona, co zavedla povinnou docházku? Tak to je gól! Ta se musí obracet v hrobě. Jak dlouho trvá, než se kostra v hrobě rozloží? Učitelka biologie to říkala! Nevzpomínám si. Zpátky k dějepisu. Školství! Jan Amos Komenský! Jeho knihy jsem nečetl, z hodiny si nic nepamatuji. A po Terezii přišel Josef II.! Zrušení nevolnictví! Vůbec ale netuším, co lidé dělali, jak vypadal jejich každodenní život. Ani ň! V hlavě mi zůstaly jen pojmy! Pojmy, o kterých nic nevím. Útržky! Jména významných osobností, o kterých nevím nic, než jejich jména. A co říct alespoň o 18. století něco souvislého? Kdo vládl? Habsburkové!  Jména? Nevím. Ani jména? Ne. Co byla hlavní událost? Nevím. Vlastně Francouzská revoluce. Co se v Evropě změnilo? Nevím. Jaké byly mezilidské vztahy, čím se lidé živili? Nevím. Co v zahraničí? Byla v USA občanská válka? Nebo až v devatenáctém století? West Point, dva generálové, jeden měl snad asijské jméno, sever byl bohatší. Fuj, to je dřina. Co 19. století? Už nemám sílu. Končím. Jsou to jen samé pojmy, termíny a jména. Neřeknu k nim ani jednu větu. Nejde to, nic si nepamatuji.

Co tomu říkáte? Jste na tom podobně? Nebo snad ještě hůř? A co v jiných předmětech – fyzika, chemie, biologie? Mysleli jste si, že učení se stovkám stránek učebnic a psaní desítek testů dá žákům víc? Pak jste české školství významně nadhodnotili a dostali se mimo realitu. Tato bublina musí prasknout.  

Kudy podle mého názoru vede cesta ven?

1. Přestaňme školství nadhodnocovat. Začněme od nuly, řekněme si, že nemáme co ztratit a budeme experimentovat. Inspirujeme se zahraničím, zkoušejme nové metody výuky.
2. Zabraňme dalšímu nedorozumění. Začněme s žáky komunikovat a sbírat zpětnou vazbu. Kritiku budeme přijímat a využívat ji jako příležitost ke zlepšení.
3. Seškrtejme značnou část obsahu učiva. Mít ho tolik pro všechny je zbytečné. Ušetřený čas věnujme rozvoji dovedností, individuálnějšímu přístupu a zpětné vazbě.
4. Propojme školství s okolním světem. Ministerstvo školství ať se přejmenuje na ministerstvo vzdělávání. Do výuky zapojíme mimoškolní aktivity, zahraniční programy a on-line technologie.