Daniel Münich: Digitalizace přijímaček stačit nebude

Přijímačky řeší netriviální problém každoročního spárování zhruba jednoho statisíce uchazečů s tisíci středních škol. Jde vlastně o složitý společenský rébus. Podobné rébusy, ovšem v mnohem menším měřítku, se řeší i v řadě jiných oblastí.

Tam, kde z nějakých důvodů nechceme výsledek nechat čistě na neviditelné ruce trhu, penězích a cenách, byť by i takový systém nedostatkové zboží a služby, v daném případě místa ve školách, také nakonec nějak rozdělil.

Typický je problém přidělování tělních orgánů různě potřebným pacientům v pořadníku na základě priorit a toho, jaké orgány jsou zrovna k dispozici.

Podobně při přidělování sociálních bytů chudým rodinám, kde v prioritách hrají roli počty a věk dětí, zdravotní potíže, doba čekání a podobně.

Netržními párovacími mechanismy se zabývá celý vědní obor mechanism design, kde se úzce propojuje matematika a behaviorální společenské vědy, tedy ekonomie, psychologie a sociologie. Teoretické i v praxi používané párovací mechanismy vykazují matematicky rigorózně popsané žádoucí a nežádoucí vlastnosti.

Od dobrého mechanismu přijímaček se požaduje, aby uchazeči neměli potřebu v přihláškách strategicky zkreslovat preferování škol. Konkrétně tak, aby případné zkreslování preferencí nic nepřinášelo. Odborně se tomu říká odolnost mechanismu proti strategizování.

Od dobrého mechanismu dále chceme, aby se ve výsledném spárování uchazečů a škol nevyskytovaly případy opodstatněné závisti. Tedy aby se nestávalo, že jeden uchazeč může jinému oprávněně závidět školu, pro kterou by sám měl lepší předpoklady. V matematickém jazyce se tomu říká férovost mechanismu nebo také absence opodstatněné závisti.

A konečně by se ve výsledném spárování neměly vyskytovat dvojice uchazečů, kteří by si při prohození škol oba zároveň polepšili. Odborně se této vlastnosti říká paretovsky efektivní mechanismus.

Zájemci o detaily si mohou do internetového vyhledávače zadat Nobel prize Roth mechanism design school choic.

Současný mechanismus českých přijímaček z výše vedených dobrých vlastností bohužel nevykazuje ani jednu. Systém dvou přihlášek totiž silně motivuje ke strategické volbě. Ve výsledném spárování uchazečů a škol je pak nespočet případů opodstatněné závisti a výsledek je na míle vzdálen efektivnímu spárování.

Matematicky suše definované negativní vlastnosti českých přijímaček pak mají neblahé důsledky. Jedním velmi negativně vnímaným je přehnaný psychický tlak na uchazeče, rodiče a mnohdy i prarodiče už při podávání přihlášek. Následuje nervy drásající chaos při spontánním párování uchazečů a škol po prvním kole přijímaček.

Český mechanismus také extrémně zkresluje informace o reálné poptávce po školách. V principu podhodnocuje poptávku po školách hodně poptávaných a nadhodnocuje poptávku po školách reálně poptávaných méně.

Zkreslené informace a statistiky na základě podaných přihlášek pak výrazně snižují racionalitu a efektivnost rozhodování na straně vedení škol, jejich krajských zřizovatelů a státu, potažmo ministerstva školství, které má v náplni práce celý systém usměrňovat. V takovém systému nakonec nikdo nic pořádně neví a nikdo nic pořádně neřídí.

Současný systém také velmi znevýhodňuje žáky se slabým rodičovským zázemím. Tedy s rodiči, kteří nejsou schopni nebo ochotni shánět spoustu informací potřebných ke strategickému podávání přihlášek nebo kteří prostě nejsou schopni dobře strategizovat.

Důsledkem je, že mnoho žáků končí na středních školách, které nedokážou naplnit jejich studijní předpoklady a specifický talent. Jde mimochodem o jeden z řady faktorů, které přispívají k velmi vysoké podmíněnosti dítětem dosaženého vzdělání vzděláním rodičů v rámci celé EU.

Dokud u nás bude panovat většinové přesvědčení, že střední škola je odměna za to, do jaké rodiny se dítě narodilo, jaké nadání dostalo geneticky do vínku, jak dobře se dosud učilo, jak dobrou základní školu navštěvovalo, pak nám nezbude než zůstat u systému přijímaček, v němž budou nadále hrát zásadní roli testy. Samotný mechanismus párování ale není ani o testech ani o digitalizaci přihlášek.

Nový systém přijímaček by mohl vypadat třeba následovně. Národního testování by se povinně účastnili všichni deváťáci. Tedy už ne pouze uchazeči o maturitní obory jako dosud. Test by byl citlivý v širokém spektru žákovských dovedností a dispozic.

Druhý test by byl schopen citlivého rozlišení vysokých dispozic u zájemců o malou skupinu extrémně výběrových škol a skládali by ho jen zájemci o ně.

Přihlášky by však uchazeči podávali až poté, kdy budou znát své výsledky v testech vůči všem ostatním žákům. Nemuseli by tak v okamžiku podávání přihlášky s rodiči složitě jinak zjišťovat, jak na tom reálně jsou.

Digitalizovaná přihláška by pak měla podobu preferovaného pořadí škol, klidně pěti nebo i více. Po elektronickém podání přihlášek by někteří uchazeči ještě doplnili body za školně specifická kritéria ve školách, které je vyžadují, jako jsou pohovory, talentové zkoušky či známky na posledním vysvědčení.

A teprve poté by přišel ke slovu vhodně dobře zvolený párovací mechanismus. Výsledkem by bylo optimální spárováni žáků na základě jejich preferencí z přihlášek se školami a jejich prioritami ohledně žáků.

Výsledné spárování by bylo pro školy i žáky závazné a rovnalo by se závaznému školnímu zápisu. Dnešní velmi časté odmítání zápisu by nemělo smysl, protože by jeho spárování se školou z pohledu žáka představilo nejlepší dosažitelný výsledek.

Odpadly by tak obrovské zmatky ve druhém kole přijímaček. Malému počtu odmítnutí z výjimečných důvodů se asi předejít nedá, ale to jistě půjde vyřešit jinak.

Výhody nového systému by byly mnohé. Do přípravy na přijímačky na školách by byli zapojeni všichni žáci.

Tedy nejen ti, co se hlásí na maturitní obory. O svých studijních výsledcích a dispozicích by byli včas informováni všichni žáci a rozhodnutí o střední škole by s rodiči dělali mnohem lépe informovaní než dnes.

Na prestižní, náročnější a výběrové střední školy by se díky tomu ve větší míře hlásili i ti žáci, kteří se dnes podceňují, protože jim potřebné kuráže nedodávají ani rodiče, ani učitelé.

Mezi rodiči a uchazeči by výrazně polevilo nervové vypětí při strategickém výběru škol na přihlášce a odpadly by obrovské zmatky a panika po prvním kole.

Školám by systém výrazně ulevil na administrativě. Zřizovatelé, management škol a ministerstvo by získávaly věrohodné informace o skutečných rozdílech mezi nabídkou a poptávkou na úrovni škol a regionů.

Stát, potažmo ministerstvo, by konečně mohl na základě pravidelně získávaných statistik o všech žácích devátých tříd věrohodně sledovat vývoj výsledků vzdělávacího systému jako celek, což dnes nemůže.

Výsledky přijímaček by nebyly tolika žáky, rodiči a veřejností tak často vnímány jako nespravedlivé. A veřejnost by v mnohem lepším světle vnímala svůj stát jako užitečného služebníka za peníze daňových poplatníků.

Lepší podoba testů samotných a digitalizace podávání přihlášek samy problém současné podoby přijímaček nevyřeší. Digitalizace musí být doplněna vhodně zvoleným párovacím mechanismem.

Při přípravě nového systému proto není radno spoléhat pouze na programátory, úředníky a právníky, ale je do ní žádoucí zapojit i zdatné matematiky a vědce z oblasti behaviorálních věd.

Text vyšel na webu Novinky.cz.