Musíme se naučit propojovat data. U kulatého stolu SKAV a EDUin se diskutovalo o „evidence-based” vzdělávací politice

Představa o vzdělávacím systému řízeném racionálně (tedy na základě dat) je v posledních letech všeobecně oblíbená. Velmi dobře obsazená panelová diskuse o tom, jak data reálně využíváme, ukázala, že v tomto ohledu má české školství ještě stále značné limity. Ve srovnání s lety předcházejícími jsme ale udělali krok kupředu. Diskusi na téma Jak vytvářet „evidence-based” vzdělávací politiku? si můžete pustit ze záznamu. O čem se například diskutovalo?

Text: Radka Hrdinová

Data jsou. Co brání tomu, aby byla využívána?

Panelisté se shodli na tom, že data českému vzdělávání v současné době již nechybí. Co mu ale chybí, jsou nástroje, které by je umožnily efektivně využívat. „Aby bylo možné je analyzovat, musí se nejdříve propojit data z různých zdrojů na nejnižší možné úrovni, na úrovni škol nebo žáků, a to je dnes obrovský problém,” vysvětloval Daniel Münich z think tanku IDEA při CERGE-EI. „Dalším krokem je vytvoření počítačového rozhraní pro různé uživatele, jako jsou ředitelé, zřizovatelé, zájemci o studium a další aktéři. Rozhraní jim umožní z dat získat informace, které potřebují.” Bez propojení dat je podle Münicha není možné využívat pro analýzy ani ve výzkumných projektech. Dalšími slabými místy jsou podle něj nízká poptávka po výzkumu na aplikační úrovni ze strany veřejné správy a také nedostatek lidí se znalostí moderních metod práce s daty. Dostatek dat také vždy neznamená, že jsou pro výzkum využitelná, protože se často sbírají jen pro úřední účely. „Často chybí metadata, tedy máme málo informací o tom, jak data vznikla a co přesně znamenají, což je nezbytné pro jejich interpretaci,” podotkl Vojtěch Ripka z Ústavu pro studium totalitních režimů. 

Kapacity pro výzkum a nová analytická skupina na ministerstvu

Společenské vědy podle Daniela Münicha v bývalých socialistických zemích stále nedohnaly západní úroveň a jsou navíc v Česku malé a málo podporované. Důsledkem je i nedostatek pedagogů na vysokých školách, kteří by byli schopni vychovávat nové odborníky znalé moderních metod práce s daty. „Chybí tu rozvojový program pro vysoké školy, který by nastartoval změnu k lepšímu,” upozornil s tím, že by ministerstvo mělo investovat „dlouhodobější peníze” do vytvoření jednoho dvou pracovišť ve společenských vědách, kam by „přitáhlo” odborníky ze zahraničí a nejlepší z těch, kdo působí v Česku.

Panelisté diskutovali také o tom, kdo má s daty do hloubky (na úrovni analýzy nebo vědeckého výzkumu) pracovat. Dana Pražáková z České školní inspekce upozornila na to, že tato instituce z podstaty své činnosti data zpracovává zpravidla do šířky, pro hlubší ponor dává ve svých výstupech doporučení, akademické instituce je ale pro volbu tématu vědeckých prací nevyužívají. „Kapacity věnovat se výzkumu by mělo mít přímo ministerstvo přes své výzkumné ústavy,” myslí si Václav Korbel z PAQ Research, akademický výzkum se podle něj řídí jinými prioritami. „MŠMT má nástroje, jak vytipovat témata pro výzkum a dále s nimi pracovat, například využíváním prostředků Technologické agentury České republiky. Nástroje tu jsou a je potřeba je využívat,” dodal v diskusi.

Podívejte se na záznam KUlatého stolu SKAV a EDUin:

Ministerstvo školství plánuje své kapacity pro analytickou práci s daty v dohledné době výrazně rozšířit. „Chceme vytvořit analytickou jednotku v rámci ministerstva, která bude mít potenciál více pracovat s daty i s odbornou veřejností,” řekl Václav Jelen, vrchní ředitel sekce informatiky, statistiky a analýz MŠMT.

Chybějící identifikátor a zvažovaný registr žáků

Propojování dat je podle panelistů nutné také na úrovni jednotlivých dětí. „V řadě zemí, když dítě vstoupí do systému, obdrží identifikátor, který s ním jde celou vzdělávací dráhou,” upozornila Dana Pražáková. Pokud by se data o jeho vzdělávání dala propojit také s informacemi ze sociálního a zdravotního systému, umožnilo by to mimo jiné lépe cílit podporu pro ty žáky, kteří žijí v chudobě a často se stěhují. „Škola tak nějak tuší, v jaké situaci se žák nachází, ale informace jsou neustále přerušované,” dodala.

Chybějící identifikátor komplikuje podle Václava Korbela vedení základních statistik: „Dokážeme například jen obtížně určit předčasný odchod ze vzdělávání. Nevíme, jestli žák ze vzdělávání odešel, nebo přešel na jinou školu, natož abychom věděli, jak se potom uplatní na trhu práce, což je klíčové pro hodnocení dopadů vzdělávání.”

Podle Václava Jelena diskuse o využívání identifikátoru na ministerstvu běží už delší dobu, „řešila se” evropská a česká legislativa související s ochranou osobních dat. „V tuto chvíli pracujeme s konceptem registru žáků,” řekl Václav Jelen.

Digitalizace veřejné správy a sdílení dat mezi resorty

Registr žáků je podle Václava Jelena jeden z projektů připravovaných v rámci digitalizace státní správy. Vzniknout by měl v rámci již vytvářeného Informačního systému o vzdělávání. „Primárně se snažíme snížit administrativní zátěž škol, více automatizovat předávání informací. Současně bude možné získávat množství dat v jednotné struktuře napříč celou vzdělávací soustavou,” vysvětluje kroky úřadu vrchní ředitel. Základem připravovaného Informačního systému o vzdělávání je nový rejstřík škol, který ministerstvo školství již spravuje. Do budoucna by měl tedy přibýt i zmíněný registr žáků a nejspíš i registr zaměstnanců, především pedagogických pracovníků, což by mělo technicky podpořit možnost data v digitálním prostředí veřejné správy snáze sdílet.

Zanedbávaná evaluace

„Identifikace problémů a popis příčin ještě neznamená, že se s nimi pracuje a že víme, jestli se situace po intervenci zlepšila nebo zhoršila. Tady vidím velký problém, bohužel jsem nepřišel na žádný příklad, který by celý proces evidence-based policy ilustroval od začátku až do konce,” řekl Vojtěch Ripka. Odpovídal na otázku moderátora, zda panelisté mohou uvést příklad projektu, který se dá označit za příklad dobré praxe. Konkrétně zmínil svou zkušenost s hledáním modelu pro evaluaci projektu Dějepis +, který si nakonec museli vypůjčit v zahraničí. 

Na tom, že slabým místem evidence-based policy je evaluace dopadů změny včetně určení kritérií pro evaluaci v zadávacích dokumentech, panovala víceméně shoda. „Z mého pohledu je velmi málo dat o dopadu změn. Vyhodnocen nebyl například obrovský projekt šablon, ani u dalších velkých projektů nebylo nastaveno měření změny,” upozornila Egle Havrdová z organizace Schola Empirica  (na vyhodnocení projektu šablon se podle Václava Korbela na ministerstvu pracuje). Podle Václava Jelena ministerstvo s daty vždy v rámci možností pracuje a k vyhodnocení jednotlivých opatření průběžně dochází. Cílem je samozřejmě tyto činnosti posílit a závěry více komunikovat. Někteří panelisté se pozastavili také nad tím, že pilotní ověřování ministerstva školství ukazují zpravidla pozitivní dopady. „Nedohledal jsem žádnou závěrečnou zprávu, která by konstatovala, že ověřovaná metoda nefunguje nebo nemá očekávaný efekt,” upozornil Vojtěch Ripka.

Našli jste v článku chybu? Napište nám prosím na korektor@eduin.cz.