Decimace maturantů

„Ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil rozhodl, že všechny tresty odnětí svobody, které nabyly právní moci po 1. lednu 2010, prodlužuje o deset procent.“

Kdyby to byla pravda, nejspíš by za ním docent Chocholoušek poslal své pochopy se svěrací kazajkou. Ministr školství Josef Dobeš právě udělal něco podobného. A nikoho to nevzrušuje.

Lidé pořád poslušně srazí paty před vším, co přijde od vrchnosti. Ta si teď usmyslela, že by jí vyhovovalo, kdyby od maturity nevyletěla obvyklá dvě procenta maturantů, ale rovnou o deset procent víc.

Maturantům k tomu přibalila dva dárky. Podmínky „výkonu trestu“ budou lidštější: žáci budou smět během vyplňování maturitních testů pít a v odůvodněných případech i odejít na záchod. A kdyby „soud“ náhodou chyboval, budou se moci odvolat: Centrum pro zjišťování výsledků vzdělávání (Cermat) jim pak výsledek u státní maturity znovu přepočítá.

Oba dárky jen odvádějí pozornost od zásadní otázky. Ta zní: Co opravňuje ministra školství k tomu, aby svévolným určováním náročnosti maturitních testů rozhodoval o životních osudech maturantů? Nezáleží na tom, že tentokrát chce celkovou průchodnost maturity snížit – i kdyby ji hodlal zachovat, nebo zvýšit, problém by zůstal. Navíc k tomu dochází jen půl roku před tím, než má státní maturita poprvé proběhnout.

Náročnost maturitní zkoušky nestanoví žádný zákon ani jiný obecně závazný právní předpis – byla dosud dána zvyklostmi na každé škole. Totéž se týká státní maturity: libovolnou část učiva lze testovat nepřeberným množstvím otázek a způsobů. A úspěšnost žáků zásadně závisí na tom, jakou podobu testové otázky Cermat zvolí. V každém předmětu.

Například úlohu Kolik měří nejdelší strana pravoúhlého trojúhelníku, když její kratší strany měří 3 cm a 4 cm? vyřeší daleko méně maturantů než zdánlivě stejnou úlohu Kolik měří přepona pravoúhlého trojúhelníku, když její odvěsny měří 3 cm a 4 cm? Jenom kvůli tomu, že slova přepona a odvěsny jsou dalším signálem, který žákům napovídá, že mají použít Pythagorovu větu.

Není správné, že náročnost tradiční maturity se liší třeba i mezi gymnázii. Tento stav se však přirozeně vyvinul, ve skutečnosti nikomu příliš nevadí a především neškodí ničemu důležitému. Vysoké školy, zaměstnavatelé, středoškoláci i jejich rodiče si s tím poradili už dávno. Zpravidla jednoduše a víceméně za pakatel. Vysoké školy i zaměstnavatelé k maturitnímu vysvědčení přihlížejí jen zčásti, rodiče si dávají větší pozor, na kterou střední školu své dítě hlásí. Zato státní maturita je velmi nákladný moloch, který určitě brzy způsobí daleko víc problémů, než kolik jich kdy její tvůrci naslibovali odstranit.

První nastal teď. Je rozhodně etický a nejspíš i právní: v právním státě by k něčemu takovému dojít nemělo. Ministr, původní profesí vězeňský psycholog, vzkázal maturantům, že trvá na jejich decimaci a použije k ní víceméně nahodile sestavené maturitní testy, který prý tentokrát budou už opravdu bez chyb. Není pouhou shodou okolností, že decimace sloužila v římské armádě k vynucení disciplíny. Desetinu vylosovaných vojáků vzpurné legie utloukli jejich spolubojovníci. Z procedurálního hlediska půjde u státní maturity o podobnou loterii – jenom trest tentokrát vykonají pracovníci a počítače Cermatu.

Škola ovšem není ani vojna, ani kriminál. Navzdory tomu, že si to naši ministři školství často myslí.

autor se zabývá testováním a vzdělávací politikou