Demokracii do každé školy

Je školní vzdělávání v České republice, demokratické to zemi, demokratické? Domnívám se, že není. Děti minimálně devět let do školy chodí, protože musí, nikoliv proto, že se pro to rozhodly. Školy řídí ředitelé nebo ředitelky, ty jmenuje zřizovatel. Ředitelé pak vybírají učitele. Vedení školy ani učitele si žáci tedy nevolí, stejně tak mají minimální možnost ovlivnit to co, jak a kdy se budou učit nebo dělat.  Nedemokratické jsou podle mne i školy spadající do škatulky alternativní (Montessori, Waldorf, Dalton…), školy komunitní, školy zakládané rodiči a jinými nadšenci do vzdělávání, které v poslední době vznikají. Tímto je ale rozhodně nechci kritizovat. Naopak, jsem ráda, že vznikají a ukazují, že škola může fungovat jinak. Jde mi o něco jiného. I v jejich případě podobu vzdělávání určují výhradně dospělí. Pokud bychom školu chtěli vidět jako demokratické společenství, kde mají všichni členové možnost a odpovědnost se rovným dílem podílet na jeho podobě, chodu a řízení, kde je dostatek svobody, ale zároveň i příležitostí proto rozvíjet svůj potenciál, mělo by to fungovat jinak.

Zní to nereálně? Právě na takových principech staví demokratické školy. V demokratických školách, mimo jiné, studenti vybírají své učitele a nebo naopak rozhodují o jejich odchodu. Já jsem strávila měsíc na jedné z nich, na Sands School v anglickém Devonu. Jela jsem tam přesvědčená, že demokratické vzdělávání je cesta, která mi ze všech možných alterantiv formálního vzdělávání dává největší smysl. Takže ano, můj postoj je zaujatý možná nedokážu na to, co jsem zažila, nahlížet dostatečně kriticky. Ikdyž jsem se docela snažila, myslím.

Demokracie na Sands se projevuje hlavně skrz sdílené vytváření a řízení školy, o které se starají studenti společně s dospělými (učiteli a dalšími zaměstnanci). Všichni členové školy jsou rovnocennými partnery, základním předpokladem je, že studenti mají mít možnost  rozhodovat o svém vzdělávání. Pokud tu možnost mají, získávají vnitřní motivaci, učení se stává efektivním a může přinášet vnitřní uspokojení a radost.  Studenti si tedy sami volí, co ve škole budou dělat – jaké předměty absolvují, jakým jiným činnostem se budou (nebo nebudou) věnovat. Aby toho byli schopni, dostávají samozřejmě potřebnou podporu, od učitelů i kolektivu. A je pravda, že ne všichni to zvládají hladce. Přebírání zodpovědnosti za svůj vlastní život totiž může být pořádná fuška, o tom by mohli leckteří dospělí myslím hodně co povídat. Ale kde jinde se to učit, když ne ve škole?

O tom, jaké je demokratické vzdělávání z pohledu studentů  Sands a jak by podle nich školy měly vypadat, si můžete přečíst v tomto rozhovoru. Po měsíci odjíždím s přesvědčením, že to opravdu funguje a pokud se české školy mají někam posunout a v něčem zásadním změnit, je to právě směrem k demokratizaci a svobodě ve vzdělávání. Zkrátka bych si přála, aby byly alespoň z deseti nebo dvaceti procent tak demokratické a svobodné, jako je Sands. V ideálním případě samozřejmě víc, ale na druhou stranu uznávám, že tento přístup nemusí sedět každému, což se týká studentů i učitelů. Těch pravděpodobně víc.

A jak by to tedy mohlo fungovat? Cesta, myslím, nemusí být zas tak složitá. Na spoustě škol existují studentské parlamenty. Často se ale potýkají s nezájmem studentů. Prý se jim nechce se zapojovat. Já se ale obávám, že pes je zakopán jinde. Demotivace studentů podle mne pramení z toho, že parlamenty často rozhodují jen o banalitách a jejich reálný dopad na podobu a fungování školy je minimální. A pak se není čemu divit, že se studentům nechce. To bych taky raději věnovala energii jinam. Větší výzva, je myslím jinde. A bez ní k opravdové změně směrem k demokratizaci škol nemůže dojít. A totiž že dospělí, kteří školy řídí a vytváří jejich podobu, prostě musí přistoupit na to, že se části této moci a zodpovědnosti vzdají a předají ji studentům. Respektive, budou ji s nimi sdílet. Jak prohlásil jeden, asi dvanáctiletý student Sands během prvního dne mé návštěvy: „Demokracie je skvělá, jen trochu záleží na tom, kdo je u moci“.

Pokud vás zajímá, kde všude demokratické školy najdete, ty evropské sdružuje organizace EUDEC. Můžete si také přečíst článek Tomáše Hajzlera o návštěvě demokratické Sudbury školy v Jeruzalémě nebo moje podrobnější postřehy ze Sands na www.svobodauceni.cz.