Co za tímto rozdílným vnímáním stojí?
Adolescenti vstupují do sociálních her s různou motivací – u dívek to může být způsob, jak se vyrovnávat s osamělostí, zatímco u chlapců jde spíše o vedlejší produkt samotného hraní. To ale nelze zobecnit, výzkumy zatím neukázaly, proč se vliv sociálního hraní liší podle pohlaví. Co však víme, je, že zvýšené hraní her s agresivním obsahem nezvyšuje agresivitu ani nesnižuje empatii. Naopak adolescenti, kteří už jsou agresivnější, častěji hrají agresivní hry – ale samotné hraní na jejich agresivitu vliv nemá, tedy nemění ji.
Report dělí wellbeing na psychologickou, fyzickou a sociální složku. Jak je možné, že digitální technologie mohou na jednu složku působit negativně a zároveň na jinou pozitivně?
Není až tak překvapivé, že se to liší, protože například fyzický wellbeing zahrnuje kvalitu spánku, vnímání vlastního těla nebo i fyzické zdraví jako takové, zatímco psychologický wellbeing se týká aspektů, jako jsou depresivita, stres nebo aktuální emoční stav. Tyto různé aspekty wellbeingu se liší a do určité míry jsou oddělené – člověk se může v daném okamžiku cítit dobře, ale zároveň mít problémy se spánkem. Ani v běžném životě není jeden wellbeing, jen jedna oblast. Někdo se může cítit špatně pouze v noci, když nemůže spát, ale přes den být v psychické pohodě. Stejně tak může mít někdo pozitivní vztah ke svému tělu, ale zároveň problémy v sociální komunikaci. Člověk je natolik různorodý a jeho život zahrnuje tolik aspektů, že nelze mluvit o jednom wellbeingu – existuje mnoho různých forem.
To v reportu zmiňují i vaše doporučení vzdělavatelům a rodičům – že je nejen potřeba rozlišovat mezi krátkodobým a dlouhodobým efektem digitálních technologií, ale také že jejich vliv závisí na tom, jak je každý jedinec používá (ve zkrácené podobě vloženo na konec rozhovoru, pozn. red.).
Stejná situace může mít na různé dospívající odlišný dopad, což však není nic výjimečného – podobné rozdíly pozorujeme i v běžném životě. Například sledování obsahu souvisejícího s extrémním hubnutím nemusí mít na člověka, který se ve svém těle cítí dobře, žádný dopad, zatímco pro někoho, kdo s tímto tématem bojuje, může být zraňující. Nevhodná poznámka na téma vnímání vlastního těla však může zaznít i „offline“ ve škole. Nejde tedy o něco specifického pro online svět, ale o obecný jev.
Online svět tedy reflektuje ten reálný?
Určitě ano. Reakce v online světě odrážejí to, jak člověk funguje v běžném světě. Zároveň platí, že stejně tak jako jsou nebezpečná či špatná místa v běžném světě, kde jsme vystaveni nějakému riziku, stejně tak existují i v online světě. Je proto dobré se vyhýbat obsahům a místům, které jsou pro nás nějakým způsobem zraňující nebo negativní. Zároveň by se měl člověk umět bránit nechtěným kontaktům či zprávám, které tento obsah mohou nést.
Na rozdíl od reálného světa, kde člověk ví, že některá oblast města je například horší, může být v digitálním světě zrádnější hned rozpoznat, kam se „proklikal“.
Tak to jste řekla hezký příklad, nějaká oblast města. Stejně tak jako se dítě musí naučit, které části města jsou horší nebo nebezpečnější, stejně tak by se mělo učit rozeznávat i rizikové stránky a místa na internetu.
