Co přinesl týden 20.2. – 26.2. 2017
Témata týdne: Jak udělat z ČR Švýcarsko. Neumíme ve školách zaujmout děti, nevytváříme podnětné prostředí k jejich rozvoji. Učitelé to neumějí, což je ale spíše důsledkem prostředí, v němž se na svou profesi připravují a v němž ji vykonávají. Jsou-li děti nebroušeným diamantem, měli bychom hledat ty, kdo takovou jemnou a náročnou práci umějí nejlépe, nikoliv ty, kdo zbydou. Nutno přidat učitelům a zvýšit nároky. Otevřít učitelství lidem zvenčí. Tomáš Hruda, zakladatel Education republic, v DVTV. Nerovnost v přístupu ke vzdělávání. Knihovna Václava Havla uspořádala diskusi na téma nerovnosti přístupu ke vzdělávání v ČR (ČT), k míře tohoto fenoménu v ČR a k dopadům, které to může mít na společnost. Diskuse se zúčastnila Jana Straková (ÚVRV PedF UK), Lucie Plešková (OSF) a Bob Kartous (EDUin). Hosté se shodli na tom, že míra diverzifikace v rámci českého vzdělávacího systému a rostoucí snaha rodičů po nadstandardu činí problém urgentní. Učitel jako advokát. Americký učitel Jose Torres, který učí dospělé imigranty i jejich děti, se ve svém komentáři pro Huffington Post vyjadřuje k současné atmosféře strachu mezi lidmi, kteří jsou ohroženi přístupem Trumpovy administrativy a možnou deportací. Uvažuje o své roli učitele jako někoho, kdo se má přirozeně stavět na stranu svých studentů a pomáhat jim (Aj). Jací jsou současní čeští vysokoškoláci. Zajímavá datová reportáž projektu Česko v datech. 1. března bude zahájeno přihlašování do dalšího ročníku soutěže o nejlepší školní web sCOOLweb 2017.
Výrok týdne:
„Domnívám se, že většinou jsou to vzdělaní, vstřícní lidé na svém místě, kteří dokážou zaujmout své žáky a úspěšně spolupracovat s jejich rodiči. Samozřejmě se v rámci funkce školského ombudsmana setkávám i s těmi, kteří dobrými profesionály nejsou. Stále si ale myslím, že převažují ti dobří..” Školský ombudsman Slávek Hrzal na adresu českých učitelů v rozhovoru pro Lidové noviny (úryvek na České škole).
Novinky (výběr ze zajímavých událostí)
Asociace ředitelů gymnázií ve spolupráci se senátorem Jiřím Růžičkou deklaruje, že podá ústavní stížnost proti rozhodnutí MŠMT ustanovit jako povinnou součást maturitní zkoušky plošné testy z matematiky nejprve pouze na gymnáziích (2020) a teprve s ročním odkladem na středních odborných školách (2021). Informovala o tom ČT. Gymnázia nesouhlasí s tím, aby jejich žáci byli vystaveni jiným podmínkám než ostatní. Ministryně Valachová nadále na tomto řešení trvá a označuje ho jako kompromis. Senátor a ředitel Gymnázia Jana Keplera Jiří Růžička vysvětluje v pořadu ČT 90‘, že maturita je zákonem vyžadovaná zkouška, jejíž splnění je vyžadováno k možnosti dalšího studia na VŠ, tedy v mnoha odlišných oborech. Ministr zemědělství Jurečka poukazuje tamtéž na fakt, že studenti zemědělských oborů by měli být vybaveni zejména v oblasti chemie a biologie, nikoliv matematiky. Diskuse mezi Růžičkou a Valachovou na stejné téma, tentokrát v DVTV, případně v ČRo Plus, kde Růžička uvádí maturitu z matematiky jako příklad jisté diskriminace studentů, kteří nechtějí směřovat ve svém vzdělávání k matematickým a technickým oborům. Tomáš Feřtek v tomtéž pořadu konstatuje, že problém současné diskuse je zástupný, neboť by se v prvé řadě mělo přemýšlet o tom, zda povinná maturita nějakým způsobem zlepší výsledky vzdělávání v matematice. Zároveň poukazuje na pravděpodobnost vysokého zvýšení neúspěšnosti u maturit, kterýžto trend lze indikovat už nyní (Maturitní data – odtajněno). Václav Klaus ml. (ODS) staví svou obhajobu maturit z matematiky na faktu, že matematika je jedním z hlavních předmětů (ČT). Klaus argumentuje tím, že na soukromém gymnáziu PORG, které dříve vedl, také zavedl povinnou maturitu z matematiky. Vysokoškolský učitel Pavel Janoušek poukazuje v komentáři pro LN na to, jak se v případě maturit liší provedení od záměru. Na povinné maturitě z českého jazyka ukazuje, že státní maturita neznamená žádný reálný posun směrem k lepšímu vzdělávání. Na nedomyšlenost povinné státní maturity z matematiky upozornil např. Milan Hejný, spoluautor Hejného didaktického přístupu k výuce tohoto předmětu (ČT), který argumentuje, že pouhým testováním nelze zlepšit výuku. Při nástupu do funkce se rezolutně proti stavěla i Kateřina Valachová.
„Na 54 % škol stráví studenti mediální výchovou za celou školní docházku maximálně 10 vyučovacích hodin, tedy maximálně 2,5 hodiny ročně, přičemž skóre výrazně ovlivňují gymnázia – na SOŠ a OU je dotace ještě nižší. Na 6 % škol se mediální výchova – ačkoli je součástí Rámcových vzdělávacích programů, a tudíž povinná – neučí vůbec. Ve většině škol (65 %) se vyučující nezúčastnili žádného kurzu výuky mediální výchovy. Výuka přitom probíhá podle materiálů, které si vyučující individuálně připravují sami (74 %) a na polovině škol nedělají žádnou evaluaci jejích výsledků.“ Tolik zpráva z výzkumu na téma mediální výchova na SŠ, který na zadání Člověka v tísni zpracoval Median (kompletní zpráva). Na disproporci v čase věnovaném jednotlivým oblastem vzdělávání – bez ohledu na společenskou závažnost – upozorňuje i studie o stavu vzdělávání v ČR vytvořená pro výroční konferenci Aspen Institute. Na kritický stav v oblasti mediální gramotnosti reaguje projekt studentů Masarykovy univerzity Zvolsi.info, jenž poskytuje základní klíč pro orientaci v mediálním prostoru. Jedním z témat globální diskuse jsou témata jako fake news, postfaktická doba, alternativní realita a další pokusy pojmenovat současný rozpad veřejného diskurzu. Na objektivizaci výroků ve veřejném prostoru se v ČR zaměřuje např. server Demagog.cz. Na manipulace ve veřejném prostoru se pokouší poukazovat i server Faktus.info. Podobné cíle si klade i nově zřízené Centrum proti terorismu a hybridním hrozbám při MV ČR.
Diagnóza ADHD (z anglického Attention deficit hyperactivity disorder) má vysvětlovat poruchy chování dětí, které souvisejí s nepozorností, nedostatkem soustředění, nedostatkem kontroly chování a abnormální aktivitou. Podle světových statistik osciluje výskyt diagnózy mezi 5 – 7 % dětí a dospívajících. Článek z Práva ze září 2016 poukazuje na rozdíly ve statistikách, kdy podle Asociace dětské a dorostové psychiatrie trpí ADHD 4 – 6 % dětí, zatímco školské statistiky uvádějí méně než procento dětí s poruchami chování tohoto typu. Poukazuje také na problémy s nepřesnou diagnózou. Článek v Curious Mind Magazine odkazuje k nedávným výrokům harvardského psychologa Jerome Kagana, jednoho z nejvýznamnějších vývojových psychologů současnosti. Kagan v rozhovoru pro německý Spiegel konstatuje, že diagnóza ADHD je účelově nadužívána a viní z toho zejména zájmy farmaceutického průmyslu. Kagan poukazuje na fakt, že 90 % dětí s diagnózou ADHD netrpí abnormální regulací dopaminu v metabolismu (Aj), což je společně s abnormální regulací noradrenalinu považováno za příčinu ADHD.
Ministerstvo školství za současného vedení (ČSSD) opakovaně vyjadřovalo obavu, zejména ústy náměstka Stanislava Štecha, že v českém vzdělávání došlo k „extrémní deregulaci obsahů výuky“, což může mít za důsledek „narušení společenského pouta“ jako „podmínky koheze společnosti“ (vyjádření Stanislava Štecha k diskusi jednoho ze setkání v rámci cyklu Akvárium). Tento požadavek by se měl pravděpodobně promítnout do revize rámcových vzdělávacích programů, jak deklarovala ministryně školství už na konci roku 2015 (ČT). Pro svůj záměr získali politici zastupující zájmy ČSSD nepravděpodobného spojence: Václav Klaus ml. se nedávno vyjádřil v duchu radikálnějším, a to že rámcové vzdělávací programy jsou omyl en bloc a jedna z příčin „poklesu vzdělanosti“. Podobná shoda existuje např. na povinné maturitě z matematiky. Pro zajímavost, Stanislav Štech Václava Klause ml. nedávno v článku pro Deník Referendum řadou důkazů usvědčil z permanentní manipulace s fakty a faktické neznalosti problematiky, k níž se vyjadřuje.
Inspirace z (a do) praxe
Akce tohoto a příštího týdne (výběr z EDUkalendáře)