Dnešní děti jsou líné a pohodlné

Publikujeme blog sociologa Stanislava Bilera, který původně vyšel jako komentář na IHNED.cz (ZDE). Autor v něm reaguje na zjednodušující článek o současných dětech a jejich chování ve škole, který vyšel na zpravodajském webu iDNES.cz (ZDE). 

Přiznejme si, že jen s memorováním už dnes nelze uspět. Svět se změnil, ale české školství stojí na místě. Není se čemu divit, že to děti nebaví a zlobí. Nicméně rákoska v nich touhu po poznání nezapálí.

Minimálně již od antiky lidstvo setrvale degeneruje a evoluci navzdory je každá další generace dětí horší, než byla ta předchozí. V podstatě je zázrak, že dnešní děti vůbec umějí číst a počítat a že se ve volném čase vzájemně nevyvraždí. Minimálně takový obrázek vykouzlíte, pokud se v redakci nudíte a zavoláte několika postarším učitelům s otázkou, jestli náhodou ty dnešní děti nejsou „nějaký divný“. A ono že jo.

Takhle nějak se zrodil článek na serveru iDnes.cz s názvem Myšlení dnešní děti bolí a rodiče jsou až agresivní, říkají učitelé. Selektivní paměť a idealizace minulosti jsou výbornými pomocníky. Učitelé s dvacetiletou praxí díky nim bez problémů potvrdí, že dřív bylo všechno lepší a děti hodnější. Podle podobného mustru nicméně vycházejí články kontinuálně.

Za pozornost pak stojí citace Jana Režného, ředitele základní školy ve Zlivi: „Žáci jsou dobří v cizích jazycích, protože mají motivaci je umět. S matematikou je to horší, což souvisí s neochotou myslet, vynaložit úsilí. Pohodlnější je pro ně kopírovat materiály z internetu.“

Nevím, jestli se nechce myslet žákům, ale jejich řediteli se nechce myslet zcela určitě. Příčinou evidentně není lenost, protože cizí jazyk se bez vůle a přemýšlení nenaučíte. Příčinou je, že zmíněný ředitel neumí žáky motivovat při výuce matematiky. Z matematiky se přitom stal symbol chronických problémů českého školství, se kterými si učitelé neví rady. Důsledkem jsou pak nevalné výsledky studentů u maturit.

Kromě dětí učitelům komplikují život i jejich rodiče. Některým totiž není jedno, jak se jejich dětem ve škole daří. Nikdo nezpochybňuje, že někteří rodiče se chovají arogantně či jinak absurdně. S podobnými typy se však nesetkávají jen učitelé, ale každý, kdo má v práci co do činění s lidmi – prodavači v obchodě, řidiči autobusů, městští policisté či lékaři v ordinacích.

Články na téma „zákazníci jsou čím dál horší – někteří i křičí“ však překvapivě příliš často nevycházejí. Zvládnout konfliktní rodiče je úkolem vedení každé školy, stejně jako manažer každé prodejny řeší problémové klienty. Kromě těch agresivních se po této zemi také pohybují rodiče, kteří jsou z úrovně základních škol často zoufalí.

Ti už musí být z naříkání učitelů na nevychované děti unavení. Zvládnout děti, motivovat je k učení a domluvit se s jejich rodiči je součást jejich zaměstnání. Zatímco pacienti se dokážou čím dál lépe ozývat proti aroganci některých lékařů a jejich neochotě debatovat o léčbě, pokud stejnou nevoli se systémem výuky projeví dítě, je považováno za nevychovaného spratka.

Stejně jako asi nikdo netouží být léčen 100 let starými metodami, je komické, že se v případě žáků vzpomíná školní disciplína 100 let stará.

Zlobení je emancipace, nikoli deviace

Pokud chcete vychovávat své dítě cíleně pro práci u pásu, tak je naprostá disciplína, nekritické uznávání autorit a pocit podřízenosti to jediné, co ho pro tento život potřebujete naučit. Ostatně jedním z motivů zavedení všeobecného vzdělání byla také disciplinace budoucí pracovní síly.

Učitelé ztratili monopol na znalosti a musí soupeřit o pozornost s mnoha dalšími autoritami včetně internetu. Tak elementární věc, jako je nutnost s dětmi diskutovat, učit je argumentovat a umět prosadit svůj názor, je v české diskusi stále předmětem nebývalé kontroverze. Důraz je kladen na memorování se suchých faktů bez souvislostí a bez ohledu na svět okolo. Přiznejme si, že jen s memorováním v dnešním světě nelze uspět. Děti to často ví lépe než jejich učitelé.

Starší generace se sice může pohoršovat nad tím, že ony zlovolné děti hledí do svých mobilů a nedokážou vyjmenovat okresní města, jako když bičem mrská, ale následně se nechá bez řečí zatáhnout do pochybných půjček a nákupu hrnců, protože je finančně negramotná a nerozumí smlouvám, které podepisuje.

Tzv. funkční gramotnost je doména, ve které čeští žáci v mezinárodním srovnání neustále klesají,  jejich rodiče jim v tom určitě nepomohou. Svět se změnil, ale české školství stojí na místě. Není se čemu divit, že to děti nebaví a zlobí. Nicméně rákoska v nich touhu po poznání nezapálí.

Z motivování zaměstnanců se stala bezmála věda a péče o klienty je neodmyslitelnou součástí každé společnosti poskytující služby. V českém školství to stále vypadá, jako kdybychom žili v devatenáctém století. Samozřejmě se to zdaleka netýká všech škol, ale neustále se rozšiřuje propast mezi těmi, které tyto rozdíly pochopily, a těmi, kde si jen stěžují na nevychované děti a drzé rodiče. Cest a příkladů, jak to změnit, je přitom i v České republice celá řada – například zde.