Když vstupuji do zrovna probíhající hodiny, místostarosta Krupky na Teplicku Rastislav Kadlec právě vypráví o historii zdejší hornické krajiny. V místnosti je příjemné teplo, venku naopak nevlídno – ideální chvíle pro setkání a učení. Devět seniorů, říkejme jim klidně „žáci“ a „žačky“, se zaujetím poslouchá jeho výklad o událostech konce druhé světové války. Trochu je znervózňuje má přítomnost, brzy si ale zvykají.
„Už se na nás byli podívat i z rozhlasu,“ prozrazuje mi později „žačka“ Mrázková, seniorka a neoficiální tisková mluvčí skupiny. „Ale v tom článku pak vůbec nebylo znát, jak moc bychom chtěli městu za tento projekt poděkovat. Nesetkala jsem se nikdy s tím, že by se k nám někdo tak hezky choval.“
To už přichází na řadu hudební výchova. „Minule to bylo krásné, když jsme zpívali ze žlutého zpěvníku. Ty písničky známe!“ těší se jedna ze seniorek. A skutečně – jakmile zazní první tóny písně Ach, synku, synku, skoro všichni se s nadšením přidávají. Do rukou berou jednoduché nástroje, rytmická dřívka či triangl, a rytmicky doprovází zpěv. „To už jsme jak mateřská škola!“ smějí se. Místostarosta je doprovází na klávesy a zkouší jejich paměť při zapamatování textů. Atmosféra je natolik uvolněná, že se nakonec sama přidávám.
O přestávce u čaje mi seniorky ukazují své velikonoční výtvory – ptáčky z vlny, řeřichu v ručně vyráběných papírových kalíšcích. „Vypadalo to složitě, ale najednou bylo hotovo,“ chlubí se a dodávají, že je později dnes čeká další tvořivá dílna. „Posledně jsme vyráběli keramiku. Skoro jsem s tím švihla o zem, jak mi to nešlo,“ přiznává Mrázková. „Ale pak se mi to povedlo a musela jsem se lektorce omluvit za svou netrpělivost.“
foto: Patricie Martinů
Péče o fyzické i duševní zdraví je zde prioritou
Největší oblibě se ale těší tělocvik. Fyzioterapeut „žákům“ a „žačkám“ nejen pomáhá s pohybem, ale také třeba radí, jak se lépe stravovat. Další lektoři, kteří za seniory do hodin dochází, je vyučují cizím jazykům, práci s technologiemi. Ale navštěvuje je i ředitel městské policie, který je učí bezpečnosti ve veřejném prostoru.
Psychická pohoda je v tomto programu stejně důležitá jako samotné vzdělávání. Většina účastníků žije sama, a tak jsou společná setkání pro ně nejen zpestřením, ale i vítanou oporou v boji i proti třeba sezónní depresi. „Samota je daň za vysoký věk,“ přiznává jedna ze seniorek s mírnou melancholií. Pak se ale rozzáří: „Ale tady jsme si vytvořili skvělou partu! Ano, máme děti a vnoučata, ale tady můžeme vzpomínat na naše dětství – máme společné zážitky. Dokonce si vybavuji věci, které mi už dlouho unikaly. Chceme se vídat i po skončení programu, třeba si založit vlastní klubovnu.“
Foto: FitExcelent FB
Sama to na nich vidím. Během přestávky se senioři spontánně rozpovídají, nadšeně mi sdílejí své dojmy z hodin a líčí, jaké výzvy jim učení přináší. Když je místostarosta motivuje, aby řekli, co jim dělá radost, odpovědi jsou pestré – od rodinných oslav a návštěv po drobné každodenní radosti, jako je třeba příchod jara. „Nejvíc mě těší, když ráno vstanu a nic mě nebolí,“ říká jen napůl vážně jeden ze seniorů.
Od počátečních pochyb k nadšení
Projekt vznikl díky tajemnici Věře Krepindlové a Veronice Klimešové z odboru školství, zdravotnictví a sociálních věcí úřadu Krupky. „Celý život jsme součástí nějakého kolektivu. Začíná to už v mateřské škole, pokračuje základní a střední školou, pak přichází vysoká škola a nakonec práce, kde jsme opět součástí týmu. Ale najednou přijde důchod a pokud člověk není opravdu aktivní, může se ocitnout v izolaci,“ vysvětluje motivaci k projektu Krepindlová.
Na rozdíl od běžných univerzit třetího věku nabízí seniorská škola v Krupce všeobecné základní vzdělávání v komunitě, namísto specializovaných kurzů pro pokročilejší studenty. Ambicí organizátorů je inspirovat další města k podobnému konceptu – a kdo ví, třeba se jednou podaří, aby byl tento typ vzdělávání zakotven i v zákoně. V dohlednější budoucnosti je ale cílem otevřít na podzim další třídu, tentokrát s vyšším počtem žáků.
Foto: Město Krupka
I tajemnice potvrzuje úspěšnost projektu: „Máme například účastnici, která se projektu nejdřív strašně bála. Chtěla přijít jen na dva dny, aby zjistila, jestli jí to bude vyhovovat. Ale už po prvním týdnu byla nadšená a rozhodla se chodit na všechny lekce,“ pochvaluje si Krepindlová. Prvotní obavy neměli ale jen sami senioři. I městská rada byla při schvalování projektu váhavá. Nakonec ale projekt podpořili. „Na 30. dubna chystáme slavnostní oběd jako rozloučení s programem, kde se senioři setkají s vedením města a všemi radními, kteří projekt schválili,“ dodává.
Účastníci platí 100 korun za den výuky, přičemž pokud se nemohou dostavit, poplatek jim je za daný den odpuštěn. Na obědy docházejí do místní základní školy a součástí programu jsou i svačiny. Senioři se ale nevzdělávají jen v učebnách – čekají je také exkurze a výlety. Po nedávné návštěvě knihovny plánují cestu do planetária a infocentra. A do budoucna? Možná i několikadenní školu v přírodě.
