EDUin 29. 10. 2024
v dnešním bEDUinu se věnujeme těmto tématům:
21. – 27. 10.
ředitel Cermatu Miroslav Krejčí rezignoval, s ministerstvem školství by měl spolupracovat dál
ukotvení pozice sociálního pedagoga v zákoně má naději, poslanci přišli s pozměňovacím návrhem
ředitelům škol se po povodních zkomplikovalo finanční plánování
Týden stručně
Ministr školství Mikuláš Bek přijal rezignaci ředitele Cermatu Miroslava Krejčího (iRozhlas). Ten končí k poslednímu říjnu. Od 1. listopadu ho nahradí jeho zástupkyně Barbora Rosůlková. Deník N už dříve napsal, že se na ministerstvo obrátili někteří zaměstnanci kvůli nespokojenosti s fungováním ředitele Cermatu. „Někteří vedoucí pracovníci Cermatu podali výpovědi, pan ředitel mi navrhl jako východisko svoji rezignaci. Je zřejmé, že v Cermatu panují rozdíly v názoru na firemní kulturu,“ řekl ministr školství Mikuláš Bek. Krejčí bude s ministerstvem spolupracovat i nadále. „Budu se také věnovat projektu DiPSy, a to minimálně do příštího léta,” řekl mimo jiné ke svému odchodu (MŠMT). Ministr Bek podle svých slov Krejčího považuje za klíčového spolupracovníka. Odchodu ředitele Cermatu se věnovala také Česká televize v pořadu ’90, kde byl hostem například ministr školství Bek či analytička EDUinu Nikola Šrámková. Probírala se pozitiva digitalizace přijímacího řízení. To se zkrátilo, snížil se stres pro rodiče i děti a elektronické přihlášky s sebou přinesly také první celostátní data. Sám končící ředitel Cermatu Miroslav Krejčí byl hostem v pořadu Seznam Zpráv Ptám se já či v Interview 24 České televize.
Do vládou schválené novely školského zákona se sociální pedagogové nedostali, ale skupina poslanců to chce změnit. Hodlá je prosadit pozměňovacím návrhem do zákona o pedagogických pracovnících, jak píše portál Novinky. Ten také připomíná, že i když jsou služby sociálních pedagogů velmi žádané, platí se pozice z evropských fondů či rozpočtu zřizovatelů. Pokud se úprava zákona podaří, školy se zvýšeným počtem dětí ze znevýhodněného rodinného prostředí by mohly dostávat více peněz. Na význam a dopad práce sociálních pedagogů poukazuje také Deník na konkrétním příkladu obce Bečov na Mostecku. Ta se dlouho potýkala s pověstí vyloučené lokality. Nyní je ale příkladem dobré praxe. Výzkumná organizace PAQ Research vyzdvihuje fungování zdejší základní školy. Česko čelí dlouhodobě kritice kvůli rozdílným příležitostem ve školství, které jsou způsobené sociálními nerovnostmi. O sociálních nerovnostech a jejich řešení si s manažerem projektu Podpora rovných příležitostí Národního pedagogického institutu Tomášem Machalíkem povídala moderátorka Veronika Sedláčková v EDUcastu (EDUin).
Zelená, modrá, oranžová, růžová i fialová. To jsou barvy, podle kterých se například v Kladně rozdělují spádové oblasti pro jednotlivé školy. A ne, všechny stejné barvy nejsou u sebe, například modrá je ve třech protilehlých koutech města, přičemž není jasné proč. V mapě spádovosti, kterou vydal Národní pedagogický institut, lze jednoduše vizualizovat rozdělení spádových oblastí ve vybraných obcích. Jde o výborný nástroj k analýze spádovosti a lokálních politik.
Jedním z vládních závazků je zvyšování platů ve školství. Příští rok se mají zvyšovat tarifní platy o sedm procent. Jak ale upozorňují Seznam Zprávy, šestina kantorů by měla brzy zamířit do důchodu, protože jim bude přes 60 let. Na sedmiprocentním růstu platů pro příští rok se dohodl ministr školství Mikuláš Bek s odbory a návrh předává vládě. „Konzultovali jsme to s premiérem a ministrem financí. Teď následují oficiální kroky směrem k návrhu vládního nařízení,“ upřesnil Bek. Do tarifní složky platu se dva roky nic nepřidávalo, záleželo proto na každém řediteli, kolik konkrétnímu pedagogovi přidá v odměnách.
Nedostatek času na podporu pedagogů či hospitace kvůli papírování. Ředitelé od mateřské po střední školy zatěžuje administrativa a vyplňování nejrůznějších výkazů. Řešení nabízí například vznikající zákon o registrech ve vzdělávání, přenesení stavebně-technické agendy škol na zřizovatele či zrušení povinných výročních zpráv, jak píše portál iDNES. Pomoci by mohla i společná ředitelství pro více škol. „Podle našeho průzkumu mezi 500 řediteli škol považuje přes 95 procent z nich právě byrokracii a administrativu za problém. Vlastně nikdo neodpověděl, že by to problém nebyl. Ředitelé si stěžují, že se ze škol stávají úřady a oni sami se nemohou věnovat odborné činnosti,“ uvedl pro iDNES ředitel GTS Alive Radek Schich.
Výrok týdne
„Méně než desetina českých dětí se těší do školy, naopak čtyřicet procent z nich chodí do školy vyloženě nerado a tento poměr stoupá s věkem. V posledních čtrnácti letech navíc výrazně ubývá dětí, které by ke škole měly skutečně pozitivní vztah. Zatímco v roce 2010 mělo svou školu velmi rádo 16 procent dětí, v roce 2022 už to bylo jen osm procent. Ze 45 zemí, kde výzkumníci dětem pokládali tuto otázku, skončilo Česko na předposledním místě. Navíc se zjistilo, že za negativními emocemi dětí vůči škole nestojí přetížení z učiva, domácích úkolů a testů. Je pravda, že deváťáci se stresují z toho, co s nimi bude po přijímačkách. Napříč věkovými kategoriemi si děti stěžují, že často nechápou, proč se některé věci musejí učit a k čemu jim to v životě bude. V těchto pocitech jsme ale v rámci zúčastněných zemí okolo průměru. Proč se tedy mladí Češi netěší do školy? Na vině jsou chatrné vztahy a špatné klima, které ve školách panuje. V tomto ohledu se řadíme na smutnou poslední příčku ze všech zúčastněných zemí,” více zde:
popisuje v komentáři pro Heroine Lucie Kocurová data týkající se části dlouhodobé studie HBSC, která zveřejnila Univerzita Palackého v Olomouci společně s Českou školní inspekcí.
Rozhovor
Je potřeba vyřešit krizové řízení v malých obcích, aby se situace neopakovala. Armáda mohla být na místě už dopředu, neskutečně pomohla řešit chaos, říká Petr Studnička, ředitel ZŠ Zátor.
Předpovědi meteorologů byly v polovině září děsivé a ukázalo se, že i přesné. Především na Moravě spadly rekordní srážky, které s sebou přinesly povodeň horší, než byla podle pamětníků ta z roku 1997. Zaplavenou školu dodnes řeší i ředitel Petr Studnička ze ZŠ a MŠ Zátor na Bruntálsku, jednom z nejpostiženějších okresů. „Jako rozhodující okamžik vidím příchod armády, která pomohla nejen fyzicky, ale i zkušenostmi s krizovým řízením,“ vzpomíná na nepříjemný začátek školního roku.
Jak jste se na situaci připravovali dopředu? Plánovali jste společně se zřizovatelem, sami jste něco dělali?
Měli jsme zkušenost z roku 1997, mnozí z nás povodně zažili, takže jsme se spontánně rozhodli, že vystěhujeme, co jde. Přišlo také varování od zřizovatele, které dostali z kraje, že platí stav ohrožení. Orientovali jsme se podle úrovně vody v roce 1997, ale nakonec to bylo místy až o 110 cm víc.
Co se podařilo zachránit?
Zachránili jsme větší část movitého majetku, ale nemovitost byla zatopená, včetně dvou venkovních hřišť. Máme rozsáhlé sklepení pod celou budovou a voda bohužel zdolala i přízemí. V tělocvičnách bylo po pás vody. Venku to bylo divoké, celé okolí školy se změnilo v rozrytou plochu, proud unášel spoustu velkých a těžkých věcí a ucpaný most se stal hrází, která vyhnala řeku podstatně výš než v roce ’97.
A škola je v záplavové oblasti?
Ano, jsme zhruba 100 m od koryta řeky, na hranici dvacetileté a stoleté vody.
Říkal jste, že vám přišla od zřizovatele informace. Přišla s tím i pomoc či doporučení, co máte dělat?
Přiznám se, že jsme ani žádnou další informaci nepotřebovali, a tedy nečekali. Z varování bylo jasné, že riziko záplav je velké. A informací bylo v médiích tolik, že jsme udělali raději vše, co udělat šlo.
Vy jste se nějak aktivně zajímal o to, co máte dělat? Vezmu situaci z naší oblasti – město kousek za Prahou, pod kopcem je Vltava a starosta velice často o situaci informoval na sítích, jak situace vypadá a jaké jsou prognózy, snad dvakrát denně zasedala Bezpečnostní rada obce. Dělo se i u vás něco podobného?
Ano, kontaktoval jsem obec a domluvili jsme se, co a jak. Člověk věděl, že mají sami dost práce s evakuací, na nás bylo jen postarat se o majetek, který máme jako škola svěřený. Máme dost zaměstnanců na to, abychom to zvládli. Věděli jsme, co je potřeba udělat. Už v pátek jsme usoudili, že je potřeba školu vyklidit. V sobotu jsme to se školníkem pro jistotu zkontrolovali a zvedli věci ještě výš, dali výtah nahoru, zavřeli ventily, odpojili vše, co šlo.
Probíhají kurzy pro primátory či starosty, kde jsou odborníci z IZS a podobné důležité informace jim předávají. Zúčastnil jste se dříve něčeho podobného? Nabídl vám to někdo?
Ne, my se školíme klasicky – BOZP, první pomoc a požární ochrana. Živelné pohromy jsme extra neřešili, standardně se řeší jen nácvik evakuace v případě požáru. Ale jednorázové předání informací nebo školení je stejně k ničemu, potřebujete to zažít a opakovaně cvičit, dát to „do těla“.
Kde byl tedy ten největší problém během současných povodní?
Z našeho pohledu nebyl problém před vylitím, ale v tom, co nastalo poté. Je to problém krizového řízení, lidé potřebují vědět, co mají dělat a kdo jim pomůže. A to se ukázalo jako velmi problematické. Nebyli jsme připraveni. Nikdo nečekal, že to bude tak masivní, tak drsné. Bylo to daleko prudší a rozsáhlejší než v roce ’97 a to nás zaskočilo. Tehdy se to hodnotilo snad jako pětisetletá voda a nikdo si nedokázal představit, že by se to opakovalo, natož překonalo. Přišlo to rychle a nejvíc nás potrápila práce s informacemi.
Jak to? Předpověď meteorologů byla opravdu poměrně přesná.
To ano, předpověď říká, kolik vody spadne a jak vysoko bude hladina při kulminaci. Ale mění se to a neřekne vám, kam až se voda dostane do šířky. Navíc v té době se k těm informacím nedalo dostat: spadla elektřina, přestal fungovat plyn, voda, kanalizace, telefony, internet, cesty. Nedalo se nikam dovolat ani dostat, lidé zůstali uvězněni. Jediným spojením se světem zůstal vrtulník nebo člun. Nikdo netušil, kde se to zastaví.
Vzpomínám si, že jsem tehdy vyběhl na kopec nad Krnovem, kde byl signál, abych zjistil, co se děje se školou. Místostarostka Zátoru mě prosila, ať zkusím zjistit aspoň okamžik kulminace, nevěděli nic. Začala se šířit poplašná zpráva, že se protrhl poldr nad Karlovicemi a na Zátor se žene ještě větší vlna.
Celý rozhovor čtěte na EDUin.cz.
Z edukalendáře
12. 11. → Praha → konference Lepší škola 2024
14. 11. → Praha → konference K podpoře duševního zdraví ve školách
Autor článku:
EDUin
