Domácí vzdělávání je věcí nás všech

Sněmovna schválila novou podobu školského zákona, právního pilíře, na němž stojí to formální, chcete-li školní vzdělávání v ČR. A schválila ji s tím, že nebude možné vzdělávat děti v rámci tzv. domácího vzdělávání. Ministr školství Chládek dokonce navrhoval, aby bylo domácí vzdělávání právně vyloučeno zcela a argumentoval blíže nespecifikovanou hrozbou „extremismu“, kterou mohou být údajně děti v domácím vzdělávání indoktrinovány. Pro úplnost této informace dodejme, že to bylo v době krátce po útocích na redakci francouzského satirického týdeníku Charlie Hebdo.

Aby bylo jasno, doma i vzdělávání, takové to úplné domácí vzdělávání, se v ČR týká pouhých několika set dětí. Jejich výsledky při pravidelném ověřování jsou nadprůměrné, domácí vzdělávání provozují vesměs jen vysokoškolsky vzdělání rodiče, socializace dětí (styk s vrstevníky) probíhá mnoha jinými způsoby. Tolik k argumentu, s nímž odmítá domácí vzdělávání KSČM, podle níž děti v domácím vzdělávání nezískávají dostatečné sociální kompetence.

Nicméně celá debata se zužuje na jak vidno zcela marginální část společnosti. Přitom domácí vzdělávání je něco, co s našimi dětmi děláme denodenně, aniž bychom si to uvědomovali. Taky svým dětem vysvětlujete, že na značku Stop je třeba zastavit, že je vhodné pozdravit, když vstoupíte do místnosti, že se mají dívat lidem do očí, kdy s nimi mluví, že „uploadovat“ znamená nahrávat? Chodíte s dětmi do divadla, galerie, učíte je lyžovat nebo plavat? V tom případě provádíte domácí vzdělávání pár excellence a je myslím logické, že se snažíte dělat to co nejlépe. Vaše děti se tím učí kompetencím jazykovým, komunikačním, učí se bezpečnosti,  estetickému vnímání, vztahu k pohybu a mnoha dalším dovednostem a znalostem. Všechny jsou obsaženy v rámcových vzdělávacích programech škol a všechny jsou tam vyučovány jen z části, mnohé vůbec.

Vzdělávání, to domácí zejména, je naše prioritní věc. Jeho vliv v mnoha oblastech roste. Existují dimenze, do nichž škola vůbec neproniká, a přitom jsou pro život klíčové. Řešení problémů, komunikace s jinými lidmi, kritické uvažování, týmová spolupráce, to vše je do značné míry na vás, rodičích. Zkuste spojit užitečné s příjemným a čas, který s dětmi trávíte, pojímat právě v duchu domácího vzdělávání. Ani jim nemusíte říkat, že se právě něco učí. Takhle se to totiž naučí nejlépe.

Chcete-li se o tom poradit, obraťte se na nás. Pokud naopak máte zajímavý tip, jak na to, velmi rádi se o tom dozvíme.

text vyšel v časopise S dětmi v Praze.