Dostuduj, má to smysl! Co potřebují vysokoškoláci, aby se snížila míra neúspěšnosti jejich studia?

Co přinesl týden 18. 3. – 24. 3. 2019

Krátce:

• Česká školní inspekce zveřejnila shrnutí gramotností žáků v minulém školním roce. Stále převažuje negativní vztah k matematice, formy výuky nejsou aktivizující. Čtenářská gramotnost byla horší na středních než základních školách. Měřila se i sociální gramotnost, učitelé nejsou pro její výuku vybaveni.
• Život není jen zábava, minulé generace to věděly. Nechte děti, ať se nudí, bude jim to ku prospěchu. Nuda je zdravá a prospěšná, tvrdí autoři The New York Times. Rovněž dětský psycholog Radek Ptáček tvrdí, že děti nutně ke svému rozvoji potřebují nejen stimulující aktivity, ale také volný, nikým neřízený čas (Rodiče vítáni).
• Duel: Proč mají kluci horší známky? České školství přeje hodným holčičkám. Podle think-tanku IDEA při CERGE-EI se ve známce odráží nejen znalosti, ale i chování. To může chlapce ve výsledku poškozovat. Podívejte se na záznam diskuse Kláry Laurenčíkové (ČOSIV) s Ondřejem Lněničkou (ředitel ZŠ profesora Švejcara) o hodnocení ve školách a jeho dopadech.
• Pojďme se dohodnout, co do kvalitní výuky nepatří. Tomáš Chrobák, učitel matematiky ve Frýdku-Místku, se vymezuje proti nedobré praxi výuky nejen matematiky a popisuje, co by neměl žák ve třídě zažít. Podle Chrobáka je na prvním místě pocit bezpečí, z něhož teprve může pramenit kreativita žáka.
• NIDV zveřejňuje příběhy škol, kterým pomohl nový program strategického řízení a plánování. Newsletter SRP (nidv.cz) popisuje případ mateřské školy v pražských Strašnicích, která se účastní programu zlepšujícího rozvoj školy a využití prostředků.
• Finské školství: vyzařuje z něj důvěra v učitele a děti. Na 53 pracovníků programu Učitel naživo navštívilo Finsko a jeho školy. Ve velkém rozhovoru nyní popisují, v čemž jsou systémové i kulturní přednosti země (Učitel naživo), která je často chválena za moderní přístup ke vzdělávání.

Výrok týdne: „Na začátku programového období jsme naráželi na malou motivovanost škol vzájemně spolupracovat a sdílet mezi sebou zkušenosti, a to právě v kontextu toho, že školy si často více konkurovaly, než spolupracovaly. Právě operační program vytvořil podmínky pro to, aby se mohla tato skutečnost měnit, a školy spolu začínají čím dál tím více spolupracovat. To je například jeden z dopadů místních a krajských akčních plánů, kdy jsou skrze operační program vytvářeny podmínky pro to, aby ředitelé a učitelé jednotlivých škol spolu mohli diskutovat o kvalitě vzdělávání a o jeho hodnotě pro společnost.“ Ferdinand Hrdlička popisuje přípravy koncepce a výzev operačního programu VVV.

V souvislostech:  

• PRVNÍ UCELENÝ PROGRAM BOJUJE PROTI STUDENTSKÉ NEÚSPĚŠNOSTI NA VŠ. NEODPADÁVAJÍ JEN TI „HLOUPÍ“

Bakalářské studium na českých vysokých školách nedokončila v posledních letech víc než třetina studentů. Zhruba čtvrtina lidí předčasně odešla z magisterského studia. V navazujícím magisterském studiu pak neuspělo 15 procent posluchačů. Výsledky zachycují počty lidí, kteří začali poprvé na vysoké školy chodit v roce 2010 a do konce roku 2017 studia nedokončili. Nová čísla nejsou překvapením, protože takzvaná úmrtnost v prvních ročnících na vysokých školách je v České republice dlouhodobě vysoká. Oproti tomu v jiných evropských zemích na západ od nás se drží kolem 5 procent.

Jak uvádí zevrubný článek České pozice, zájemci o studium se po roce 1989 změnili. Český vysokoškolský systém přešel od elitního pojetí, kdy na akademickou půdu přicházela menšina nejnadanějších, k evropsky běžnějšímu modelu masivního vysokého školství. Do toho bylo dle boloňského systému zavedeno dělení na bakalářské a magisterské stupně, často však jen formálně „rozříznutá“ pětiletá studia s touž strukturou. Často tak nevznikla dostatečně zajímavá nabídka kratších a profesně orientovaných programů. Na problém dlouhodobě upozorňuje Audit vzdělávacího systému EDUin.

Vysoké školy samy studentskou úmrtnost nevidí jako problém, a to nejčastěji ze dvou důvodů. Zaprvé, fakt, že určitý počet studentů na začátku odejde či je pro náročnost škola hrubým sítem vyhodí sama, je stále vnímán jako měřítko prestiže univerzity a oboru. Zadruhé, školy jsou do značné míry financovány podle počtu zapsaných žáků, a tak se snaží přijmout co nejvíce studentů, získat prostředky a až posléze udělat síto. O kolik peněz přesně stát přichází však není jasné. „Za určitých předpokladů se to účetně vyčíslit i dá. Šlo by o dost peněz. Ale byl by to horní odhad a reálně by nešlo ani o ztrátu, ani částku k ušetření. Mnoho studentů v systému jsou „mrtvé duše“, školy reálně jejich studium moc nestojí a peníze, jež na ně dostávají, slouží k výuce řádných studentů,“ uvedl před rokem pro Lidové noviny Daniel Münich, ekonom z Národohospodářského ústavu Akademie věd.

Důvodům neúspěšnosti se podrobně věnovala publikace Studijní neúspěšnost na vysokých školách (Kosmas). Její autoři Šimon Stiburek a Aleš Vlk tvrdí, že dosud se fenoménu nevěnovala příliš velká pozornost. Jenže od roku 2000 se čísla neúspěšných pomalu zvyšují a zároveň se od roku 2010 snižují populační ročníky, tudíž univerzity začínají pomalu řešit, jak si studenty udržet. Propast mezi tím, co dnešní studenti chtějí a potřebují, a tím, co jim vysoké školy nabízejí, je čím dál tím nepřehlédnutelnější, a vysoká studijní neúspěšnost je jedním z jejích důsledků, tvrdí autoři ve svém článku v Magazínu Perpetuum.

Zdaleka nelze tvrdit, že by na vině byl výhradně nezájem studentů nebo jejich nepřipravenost. „Schopnosti a kompetence získané v předchozím vzdělávání jsou samozřejmě jeden z velmi důležitých faktorů, ale zároveň školy opouští spousta velmi inteligentních, talentovaných a ambiciózních mladých lidí, kteří jsou nespokojení s tím, co škola nabízí, necítí se dobře v jejím prostředí nebo mají pocit, že jsou nuceni se učit nesmysly,“ nabízí další z možných scénářů Stiburek (iRozhlas). „Může za ni především nesoulad představ a očekávání od studia a jeho skutečné podoby.“ Lze tak tvrdit, že univerzity dostatečně nepřijímají svůj podíl odpovědnosti, že nedokáží studenty motivovat či jim nabídnout na začátku dobrou nabídku oborů a během studia podporu.

Přitom význam terciárního vzdělání je vzhledem k vývoji ekonomiky klíčový. Jak vysvětloval výzkumník Světové banky Harry Patrinos na své pražské přednášce (Youtube), každý rok dalšího vzdělání lze vyjádřit jako bonus k výslednému platu, kterého člověk může na trhu práce dosáhnout. Rovněž z pohledu rozvoje Průmyslu 4.0 neboli postupující automatizace a robotizace včetně projektovaného vývoje umělé inteligence jsou ohroženy nejen manuální práce, ale také rutinní kancelářské práce anebo některé služby. Česká republika se stále významným počtem odborně středoškolsky vzdělané pracovní síly proto bude během příštích desetiletí ohrožena úbytkem pracovních míst ve prospěch počítačové pracovní síly. Z toho důvodu by stát neměl podceňovat investice do podpory studia na vysokých školách a úsilí za snižování studijní úmrtnosti – jde totiž nejen o zlepšení životních vyhlídek studujících, ale i národní ekonomiky v nedaleké budoucnosti.

Nadějným průkopníkem ve snižování studijní neúspěšnosti je Masarykova univerzita, která minulý týden představila v České republice ojedinělý program Dostuduj, má to smysl (MUNI). Jeho cílem je snížit počet studentů, kteří ukončí své studium dřív, než se dostanou k vytouženému diplomu. Systém opatření na MUNI, který vychází mimo jiné z rozsáhlého univerzitního průzkumu, zahrnuje změny v přijímacím řízení, proměnu studijní nabídky, nové poradenské centrum a také právě spuštěnou komunikační kampaň Dostuduj, má to smysl, ve které v devíti videích devět absolventů popíše své vlastní potíže při studiu a to, jak se s nimi vyrovnávali. Podle odborníka Stiburka jsou podobné programy nadějí, jak by se počet odpadlíků mohl snižovat. Masarykova univerzita rovněž hodlá od října 2019 přejít na jinou koncepci bakalářského studia s cílem omezit brzkou specializaci. K hlavnímu předmětu (major) si tak budou moci studenti postupně přidat i jiné zaměření (minor), a to z celouniverzitní nabídky.

Inspirace z (a do) praxe: 

• Vývoj mozku – chování dětí náročné na intervenci (8. 4.). Přístupy k žákům s náročným chováním v práci učitelů
• SYMPOSIUM Skautingu pro školy (17. 6.). Jak mohou Skauti spolupracovat se školami
• Konference Aktivní rodičovství 2019 (6. 4.). Ročník se věnuje diskuzi na téma dokonalost/nedokonalost nejen v rodičovství

Výběr z EDUkalendáře: 

• 26. 3., 17.30, EDUpoint Praha, Učitelský večer
• 27. 3., Praha, Brno, Olomouc a další města, Noc vzdělávání
• 28. 3., Praha, konference České vzdělávání očima mezinárodních institucí: výsledky a financování