Doučit všechno nepůjde. Po pandemii si školy budou muset ujasnit, bez čeho se děti obejdou a bez čeho ne

Přečtěte si shrnutí z prosincového Kulatého stolu SKAV a EDUin na téma Návrat dětí do škol… a co dál?, na kterém diskutovali Václav Korbel, analytik v PAQ Research, Michaela Kučerová, koordinátorka vzdělávacích služeb a metodička doučování Člověk v tísni, Jana Stará, vedoucí katedry preprimální a primární pedagogiky Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy, Renáta Válková, ředitelka Základní školy Baška a Tomáš Zatloukal, ústřední školní inspektor. Debatu moderoval Mirek Hřebecký, EDUin. 

Hned dvakrát se letos školy zavřely a děti se místo ve třídě učily doma. Ideálně přes monitor počítače. Teď se podruhé (doufejme naposledy) do školy postupně vracejí. Ne všechny bohužel po návratu odstartují ze stejné pozice, ve které byly, než školu opustily. Kolik se toho během distanční výuky naučily? A co je potřeba udělat, aby za školní výluku během pandemie nezaplatily horším vzděláním, a tedy i horší budoucností?

Nad několika měsíci, kdy se děti kvůli pandemii učily na dálku, není možné jen tak mávnout rukou, na tom se shodují snad všichni lidé, kteří mají se školstvím něco společného. A první výzkumy (zatím ze zahraničí, konkrétně z Velké Británie a z Nizozemí) potvrzují jejich obavy, že výuka na dálku není zdaleka tak efektivní, jak bychom si přáli. „V některých ohledech byla efektivita prakticky nulová, jako by děti čtvrt roku do školy vůbec nechodily. Je potřeba počítat s tím, že na podzim se ztráty budou nabalovat,“ připomněl během panelové debaty na téma „Návrat dětí do škol…. a co dál?“ analytik společnosti PAQ Reasearch Václav Korbel.

Podle těchto zatím ojedinělých výzkumů prakticky všechny děti výukou na dálku ztratily, některé ale ztratily podstatně více než jiné. Nejvíce se uzavření škol podepsalo na těch, které už před pandemií byly školním neúspěchem ohroženy nejvíce – tedy na dětech ze sociálně znevýhodněného prostředí. Ale velkou roli hraje také věk nebo školní předmět. „Největší ztráty zaznamenaly výzkumy u žáků třetí a páté třídy. Propad se lišil také mezi předměty. Ve čtení tak velký nebyl, tam zřejmě rodiče dokázali děti podpořit, největší byl v matematice, kde rodiče pravděpodobně tuto kompetenci mají jen v omezené míře,“ dodává Václav Korbel. Na učitele tak nyní čeká nelehký úkol – až se děti na jaře snad už definitivně vrátí do škol, budou jim muset pomoci se s těmito mezerami vypořádat.

Online jinak než ve třídě

Pozadu přitom nemusí být jen děti, s nimiž škola úplně ztratila kontakt. Rozdíly budou i mezi těmi, které se na dálku učily. Jak moc velké mezery bude třeba zaplnit, to bude záležet třeba i na tom, jak školy a jednotliví učitelé distanční výuku pojali. „Z jarního průzkumu například vyplynulo, že významný podíl škol se pokoušel překlopit výuku do online prostředí jedna ku jedné, v takové podobě efektivní být nemůže,“ popsal ústřední školní inspektor Tomáš Zatloukal jeden z momentů, který ovlivnil efektivitu výuky na školách během lockdownu. Hodně citelné to bude zejména u dětí, které nedokázala podpořit nejen rodina, ale ani škola. „Zpracováváme výsledky výzkumu zhruba mezi osmi sty dětmi, kterým se my nebo další neziskové organizace věnujeme. Už nyní například víme, že je souvislost mezi tím, jak často probíhá synchronní výuka a kolik času děti věnují učení. Čím častěji se učí synchronně, tím více času děti věnují učení. To samozřejmě nemusí nutně znamenat, že je učení efektivní, ale je to první krok,“ upozornila Michaela Kučerová.

Velkou obavu má zejména o prvňáky a druháky. „Učit je po Skypu moc nejde, loňské a letošní první třídy jsou problematické zvláště v lokalitách, kde neprobíhá předškolní výchova, máme ale obavy také z deváté třídy a z prvních ročníků na střední škole. Nastoupit do nového prostředí na distanční výuku a udržet si tempo je složité,“ připomíná specifické problémy dětí zejména ze sociálně znevýhodněného prostředí Michaela Kučerová.

Na škole v Bašce s tím počítají už nyní, a to zejména u žáků deváté třídy, které čekají přijímací zkoušky. „U deváťáků by se mi líbila možnost doučování vybraných předmětů v malých skupinách. Naše škola se rozšiřuje o druhý stupeň a v deváté třídě máme dvanáct žáků, kolegové tak mají šanci nastavit hodiny tak, aby mezery srovnali, ale ve třídě se 28 žáky si to představit nedokážu,“ říká Renata Válková.

Učiva je moc i za normálních časů

Na řadě škol ale také do podzimu udělali obrovský krok dopředu. Začali používat online výukové platformy, udělali si jasno v tom, co je potřeba „odučit“ a co až tak důležité není, přizpůsobili výuce na dálku způsob hodnocení. „Změnila se také komunikace mezi rodinou a školou. Na jaře 6 procent rodičů uvedlo, že je škola během posledního týdne nijak nekontaktovala. Na podzim to byla nula rodičů, v tom vidíme velký posun,“ připomíná Václav Korbel.

Velké téma je učivo. Na dálku se jednoduše nedá zvládnout vše, co se „odučí“ ve třídě. „Stres během distanční výuky mnoha učitelům přidává jejich vlastní obava, že nesplní školní vzdělávací plán, který je dobře nakypřený a nebobtnalý,“ myslí si Renata Válková. Ostatně přebujelé učivo není jen téma pro období pandemie. Že je nutné ho proškrtat a pořádně se zamyslet nad tím, co je a co není důležité děti naučit, o tom se mluví už léta, naposledy v čerstvě schválené Strategii 2030+, která určuje základní směr pro české školství pro další desetiletí.

Vypadá to, že zkušenost s výukou na dálku řadu škol v tomto ohledu postrčila k rychlé akci. „Zhruba třetina učitelů se podle našich zjištění rozhodla výrazněji sáhnout do školních vzdělávacích programů, provětrat učivo a vybrat, na co se zaměřit během prezenční výuky a co učit distančně. Učitelé jsou ale pečliví a řada jich cítí potřebu realizovat, co mají naplánované. Není to ale úplně ku prospěchu věci,“ říká Zatloukal o výsledcích průzkumu, který školní inspekce uskutečnila během září a října.

Na škole v Bašce postrčila pandemie učitele nejen k propojování předmětů a úvahám o smysluplnosti jednotlivých online hodin, ale také ke větší spolupráci mezi sebou navzájem. „Učitelé se nejen dokázali přizpůsobit a změnit přístup k výuce, ale zároveň jsme vybudovali prostředí se silnou kolegiální podporou, kterou považuji za nesmírně cennou,“ říká Renata Válková.

Pomoc potřebují nejen děti, ale i učitelé

„Teď musíme v první řadě přesvědčit vládu a zřizovatele škol, že to, o čem tu mluvíme, je skutečný problém, a že to má významný dopad na žáky a studenty, kterým hrozí, že nedosáhnou vzdělání, pro které mají potenciál, a že náklady pro společnost budou v miliardách,“ říká Tomáš Zatloukal. Upozornil také, že se nyní škola, možná ještě méně než jindy, může spoléhat na pomoc rodičů: „My se ve výuce na rodinu spoléháme příliš, to je jeden z faktorů, který nás odlišuje od nejvyspělejších vzdělávacích systémů. Je ale třeba říci, že pro to ve školách mají vytvořené podmínky, díky nimž se učitelé mohou soustředit na pedagogickou činnost, a například komunikaci s rodiči školy realizují jinak. U nás pedagog vykonává řadu rolí, které s pedagogickou činností tolik nesouvisejí a zatěžují ho.“

Hlavně nezavalit písemkami

Po „bezvládí“ v minulých měsících Renata Válková doporučuje soustředit se v první řadě na znovunastavení klimatu a pravidel třídy. „Do školy se vrátily jiné děti, začít s nimi hned s výukou nemá smysl,“ říká ředitelka školy. Jestli něco nedoporučuje, tak zaplavit děti písemkami.

Právě přehnaného zkoušení a honění za známkami by se školy měly vyvarovat i podle Tomáše Zatloukala. Během minulých týdnů se školní inspekcí hodnocení (či spíše známkování) během distanční výuky konzultovala řada škol. Zajímalo je například, jak se vypořádat s tím, že žákovi mohli pomáhat rodiče nebo na úkolu spolupracovali s ostatními žáky ve třídě. „Zjistili jsme, že známkou neumíme ohodnotit průběh učení, měli bychom se zaměřit na posun žáka, a toho určitě nedocílíme tím, že ho zavalíme testy,“ upozorňuje Tomáš Zatloukal. I tady ale vidí u řady škol velký posun, který souvisí se zkušeností s distanční výukou, třetina žáků podle zjištění inspekce na jaře dostávala komplexnější a srozumitelnější zpětnou vazbu, než jakou nabízí známka.