Co přinesl týden 9.5. – 15.5. 2016
Témata týdne: Testy stvrzují důležitost toho, co škola předává dětem do budoucna a ty maturitní jsou v tomto dost mimo. Rozhovor s Oldřichem Botlíkem pro MF Dnes. Jak by mohla vypadat současná škola. Tedy jak vypadá jedna současná škola v Norsku (Deník Referendum). Hledá se ministerský rada pro oddělení strategie a meziresortních agend na MŠMT. Nejste to vy? Diplom nestačí. Co dnes – a v budoucnu – budou potřebovat mladí lidé, aby uspěli? Téma dalšího Kulatého stolu SKAV a EDUin. Proběhlo dvoudenní setkání expertů z oblasti vzdělávání a vzdělávací politiky, kteří se sešli, aby debatovali o tom, jak zlepšit kvalitu vzdělávání na druhém stupni základních škol. Podívejte se na fotografie ze setkání.
Výrok týdne:
„Mentálně postižené děti do běžných škol nepatří!“ Učitelka praktické ZŠ na konci diskuse o inkluzi v rámci Edupointu v Kutné Hoře (9. 5. 2016)
Novinky (výběr ze zajímavých událostí)
Před nedávnou dobou vzbudila mediální ohlas kauza výukového materiálu o uprchlictví, který připravil Úřad vysokého komisaře pro uprchlictví pro OSN a který byl ve spolupráci s organizací META – a za součinnosti ministerstva školství – připraven i pro české školy. Ministryně školství, poté, co se k materiálu odmítavě vyjádřil Miloš Zeman, odmítla jeho distribuci do škol s tím, že bychom „neměli strašit děti“ (iDNES.cz). Na překvapivý krok ministryně reagoval Bob Kartous v komentáři pro MF Dnes, v němž zpochybňuje představu, že otevírat s dětmi témata, která formují svět, v němž žijí, a pomáhat jim tak zorientovat se v něm, je něco nepatřičného. Na následném Kulatém stole SKAV a EDUin se přítomní diskutéři vyjádřili jednoznačně pro to, aby škola byla bezpečným místem, kde se mohou děti o podobných tématech dozvídat. Poměr školy a společenského života, vlivu na reprodukci demokracie, rizika, která to s sebou nese, bude tématem diskuse, kterou na vzdělávacím festivalu Eduspace (20. – 22. 5.) mezi sebou povedou mimo jiné rektoři Masarykovy a Palackého univerzity Mikuláš Bek a Jaroslav Miller.
České vzdělávání se – svou vlastní rychlostí – vyrovnává se skutečností, že vznikla digitální dimenze. V rámci celoevropské digitální strategie vznikla už před rokem a půl Strategie digitálního vzdělávání. Už jen samotný fakt, že strategie má horizont naplnění v roce 2020, a doposud nezačala její implementace, vede k zamyšlení, do jaké míry je vlastně český vzdělávací systém adaptabilní. Mezi tím se ukazuje, že právě digitální technologie a gramotnost potřebné k jejich ovládání se rozvíjejí do značné míry mimo školu (NUV). Jak na svém blogu upozorňuje jeden z hlavních hostů diskuse o vzdělávání a technologiích Ondřej Neumajer, vysvětlit tento fakt neumíme. Otázky, v jakém vztahu je vzdělávání k technologiím, zda jsou školy schopné dohnat svůj handicap, a pokud – za jakých podmínek, a proč vlastně, budou diskutovat kromě Ondřeje Neumajera také další přední český propagátor efektivního využití digitálních technologií ve školách Bořivoj Brdička nebo například finská univerzitní expertka Marjaana Kangas či britský odborník na implementaci digitální strategie do vzdělávání John Collick.
Otázka tzv. inkluze je předmětem zdaleka nejemotivnější veřejné diskuse o vzdělávání. Představa, že by kupříkladu některé mentálně handicapované děti mohly navštěvovat běžné školy, budí značný odpor. Situace o zavádění inkluze se vyhrotila natolik, že bulvární deník Blesk vede proti „škodlivé“ inkluzi mediální kampaň, ODS na kritice inkluze postavila svou předvolební kampaň a před krajskými volbami se svými hlasy proti ozývají i politici napříč stranami (Demagog.cz). Zveřejňované argumenty, zejména proti zavádění inkluze, jsou velmi často zavádějící a někdy vysloveně lživé, jak dokazuje například tvrzení o tzv. „neomarxistickém projektu“ (Tomáš Hečko), nebo řada dalších zkreslení (Dotyk.cz). Na druhé straně je pravda, že ředitelé i učitelé, dokonce i ti, kteří inkluzi podporují, vidí jako největší problém nejistotu v tom, jakým způsobem budou nová legislativní opatření realizována v praxi a jak to bude s financováním podpůrných opatření. V Brně se bude na téma inluze konat konference (27. 5.), ale ještě před tím proběhne debata v rámci Eduspace, které se zúčastní mimo jiné Gordon Porter, iniciátor inkluzivního přístupu ve školství z Kanady, nebo Jiří Němec, děkan Pedagogické fakulty MU v Brně.
Českému vzdělávacímu systému je dlouhodobě vytýkána nekoncepčnost, která neumožňuje efektivní řízení. A byť je samotné řízení systému vzdělávání jedním z pilířů Strategie vzdělávání 2020, nejasnost ohledně naplňování samotné strategie vzbuzuje pochybnosti o tom, že by se dařilo systém lépe řídit. Shora uvedené problémy s digitální strategií a inkluzí spíše napovídají, že český vzdělávací systém běží vpřed spíše setrvačností a změny v něm se dějí pod tlakem zájmových skupin, nikoliv na základě dlouhodobé vize rozvoje. Nejen na úrovni řízení celého systému přitom existují velké rezervy. Jednotlivé školy a kvalita jejich vzdělávání závisí na kvalitě učitelů. Zároveň existuje empiricky prokazatelný klíčový vliv vedení školy na kvalitu učitelů (Education Next, Aj). Způsob vybírání ředitelů českých přitom často vzbuzuje pochybnosti o tom, že ve výběrových řízeních rozhodují kritéria profesní a osobnostní vyspělosti. O leadershipu jako klíčovém předpokladu bude v rámci Eduspace diskutovat např. legendární zakladatelka společné školy v indické Kalkatě Cyril Mooney.
Inspirace z (a do) praxe
Akce tohoto a příštího týdne (výběr z EDUkalendáře)