Eliška Kodyšová – Až dvě třetiny rodičů se plánují vrátit do zaměstnání před 3. rokem dítěte

Péče o malé děti je sice velmi uspokojující a významná, ale také velmi náročná; a v naší společnosti nedostatečně doceňovaná. To potvrzují i učitelky mateřských škol, které musí pečovat o až 28 malých dětí a jejich mzda je přitom dokonce ještě nižší než ostatních pedagogických pracovníků. Slýcháme obavy, že pokud bychom rozšířili školky i pro dvouleté děti, ocitly by se tam i děti, jejichž matky to nepotřebují, protože nepracují. Znamená to tedy, že matky o děti pečují nedobrovolně, a pokud by nemusely, nedělají to? Podle mých zkušeností (pracovních i osobních – sama mám tři děti ve věku 11, 13 a 15 let) je pravda složitější.

Aby matka (nebo otec a kdokoli, kdo se dítěti intenzivně věnuje) mohla s láskou a pozorností pečovat o malé dítě (nebo několik dětí) a rozvíjet jejich osobnost, potřebuje na to mít sílu a energii. K rodičovské dovolené patří nejen péče o dítě a jeho výchova, ale i péče o domácnost. Pracovní vytížení matky malých dětí tak trvá od rána až do doby, kdy si jdou děti lehnout – a často ještě i potom, když se malé děti budí. Bez volných víkendů, bez nároku na dovolenou. Dělá to s láskou, ale pokud nemáte šanci si odpočinout a nabrat energii někde jinde, ani milovanou práci nevydržíte dělat tak dlouho se stále stejnou pozorností a energií. Proto najdete ve školkách i děti, jejichž mámy (nebo tátové) jsou ještě na rodičovské, ať už s dalším nebo tímto dítětem. Ty menší tam jsou navíc většinou jen na několik půldní v týdnu. Také rodiče, kteří čerpají rodičovský příspěvek, mohou na několik hodin v týdnu pracovat – to jim po ukončení RD usnadní návrat do zaměstnání. Je také třeba zdůraznit, že rodičů, kteří jsou na RD a posílají děti do školky, je jen minimum – v roce 2012, kdy se přestalo sledovat, zda dítě příjemce rodičovského příspěvku navštěvuje školku, se jednalo jen o 2,2% příjemců RP.

Jistě by se dalo namítnout, že jsou rodiče, kteří dají velmi malé dítě do školky na celý den jen z pohodlnosti – takoví vždycky byli a budou. Proto není důvod neposkytnout jim službu, která je pro velkou většinu z nich smysluplná a potřebná. Výzkumy ukazují, že pro většinu českých matek je rodičovská role důležitá a chápou ji velmi zodpovědně a aktivně; potřeby a přání dítěte se snaží respektovat a považují jej za partnera, i proto jej vedou k samostatnosti a nezávislosti; samy se ale cítí izolované a přejí si zastávat i jiné role než jen mateřskou (viz například tato diplomová práce založená na větším výzkumu brněnské katedry psychologie). Zahraniční výzkumy také ukazují, že ženy, které vnímají rodičovskou roli jako výlučnou a nezastupitelnou, mají ve srovnání s ženami, které vedle péče o děti i pracují, nižší sebevědomí, zažívají více stresu a jsou méně spokojené. Vystresovaná, nespokojená matka s nízkým sebevědomím není ideálním pečovatelem o malé dítě – to potřebuje mámu spokojenou, která má kapacitu vnímat jeho potřeby a reagovat na ně.

Až dvě třetiny rodičů (v reálu nejčastěji matek) čerpají rodičovský příspěvek tak, že vstup dítěte do MŠ až v září po jeho třetích narozeninách je pro ně již příliš pozdě – tedy buď do tří let věku dítěte (22%) nebo do doby mezi jeho druhými a třetími narozeninami (39,9% v r. 2015). Motivací je pro řadu z nich jednak zohlednění výše příspěvku a ekonomické situace rodiny, ale pro určitou část i plán vrátit se do zaměstnání ještě před 3. narozeninami dítěte. Podmínkou úspěšného návratu do práce, který je už sám o sobě pro rodinu velmi stresující, je ale možnost využít služby jeslí, školky či dětské skupiny s dostatečnou provozní dobou. Jen málo žen si může dovolit zaplatit komerční ceny hlídání či soukromých školek. Ve chvíli, kdy takovou péči nenajdou, buď návrat do práce odloží, anebo (nutí-li je k tomu finanční situace, tedy zejména sólo matky) volí tzv. prekérní zaměstnání, které jim umožní sladit práci s péčí o dítě – nejčastěji noční úklidy, nekvalifikovanou práci z domova atd. Často se stávají součástí tzv. švarcsystému. Získat kvalifikované a dobře placené zaměstnání je po této pracovní zkušenosti pro ně obtížné. To pak vede k dlouhodobě nízkému příjmu (ačkoli rozdíl  mezi průměrnými mzdami mužů a žen do 25 let je jen 10%, rozdíl mezi průměrnými platy mužů a žen mezi 35-55 lety je 25-30%, tento rozdíl se vysvětluje mateřstvím), v chudobě ve stáří a v případě neúplných rodin i k chronické chudobě. Neúplné rodiny, se kterými pracuje APERIO už od roku 2009, mají dle Eurostatu a šetření SILC dlouhodobě až trojnásobné riziko příjmové a materiální chudoby, a to i když rodiče pracují.

Potřeby dvouletých dětí jsou jiné než dětí tříletých. Už si dokáží vytvořit pevné citové pouto ke své vychovatelce či vychovateli, ze kterého mohou čerpat emoční jistotu, potřebují ale v péči pravidelnost, stabilitu (tj. nízkou fluktuaci pečovatelů) a pozornost. Aby byla péče o dvouleté děti kvalitní a splňovala jejich potřeby, je jistě náročnější i finančně. Než se ale začneme ptát, kde na to stát vezme peníze, je třeba se zeptat, o kolik stát přichází, když tuto péči nezajistí – ať už na nízké porodnosti, nebo na prohlubování transgenerační chudoby. Nedávná analýza think tanku IDEA ukazuje, že každé nové místo ve školce pro stát znamená čistý zisk přinejmenším 10.000 korun. Na co tedy ještě čekáme?

Eliška Kodyšová je psycholožka a ředitelka společnosti Aperio, která pomáhá rodičům při slaďování práce a rodiny a při návratu do práce, poskytuje poradenství v oblasti sociálně a pracovně právní, prosazuje rovné příležitosti u zaměstnavatelů a věnuje se problematice rodičů samoživitelů (kurzy pro sólo rodiče i odborníky, poradenství).