Finská škola je inkluzivní, otevřená a autonomní. Je to cesta i pro tu českou?

Co přinesl týden 11. 2. – 17. 2. 2019

Krátce: 

• Spekulace o rekonstrukci vlády: Vrátí se ministerstvo školství ČSSD? Podle MF Dnes premiér Babiš po hlasité negativní odezvě odborné veřejnosti uvažuje, že by ministra školství Plagu přímo neodvolal, ale vyměnil resort za ministerstvo zahraničí, který dnes ovládá ČSSD (Česká škola).
• „V žádné jiné oblasti nemůže dítě projevit tolik fantazie a tvořivosti jako v matematice“. Matematik a didaktik Milan Hejný hovoří o svých začátcích při vytváření vlastní výuky. Cena Nadace České spořitelny je pro něj signálem, že společnost dochází k poznání, že „to nejcennější, co máme, jsou naše děti“.
• Změna známkování nebo výrazné navýšení platů stěží systém výrazně změní. Dílčí změny nemají dostatečnou sílu na celkovou proměnu školství, hlavní otázka spočívá v sociokulturním vnímání nás všech, píše Peter Chvojka.
• Shrnutí studií: Oborové znalosti na rozdíl od obecného pedagogického vzdělání mají pozitivní vliv na výsledky žáků. Zjištění je ještě silnější v případě přírodních věd a matematiky. Mimo to je zanedbatelný i magisterský titul. Celé shrnutí přinesl Daniel Münich.
• Jak osobnosti vzpomínají na své učitele? Pusťte si video, v němž vystupuje mimo jiné Martin Veselovský, Jan Pirk nebo Martha Issová. Vlastní zamyšlení si můžete přečíst i na Rodiče vítáni.

Výrok týdne: „Sociální experimenty, kdy se bude direktivně přesouvat žactvo mezi obory, aniž by obory byly zaměstnanecky atraktivní, jsou jen jiným druhem otrokářství, rozhodně ne zodpovědnou vzdělávací politikou. Problém není v tom, že by žáci nechtěli na učňovské obory, ale v tom, že jejich absolutorium jim v Česku zaručí jen velmi nejistou a mizerně placenou práci, nikoliv zajímavou životní perspektivu. A už vůbec je dnešní učňovské studium nepřipraví na otřesy trhu práce, které přicházejí, jako je levná asijská pracovní síla nebo další robotizace.“
„Je něco špatně, když mládež chodí na gympl a maturitní obory?“ ptá se Patrick Zandl ve své analytické úvaze (Marigold.cz).

V souvislostech:  

• FINSKÁ ŠKOLA JE INKLUZIVNÍ, OTEVŘENÁ A AUTONOMNÍ. JE TO CESTA I PRO TU ČESKOU?

Finsko nazývané nejinspirativnějším vzdělávacím systém je místem, v němž se najde téměř každý. O tom, co přesně za úspěchem poprvé zaznamenaným v PISA testování před bezmála 20 lety stojí, víme méně a musíme jít do minulosti víc, než by čtenář mohl čekat. Finský systém totiž není jen sdružení progresivních technik, jako je formativní hodnocení, moderní pedagogika a didaktika nebo zvýšené investice. Za „finským úspěchem“ – jakkoliv dnes lze poukazovat na řadu neduhů, kterým tato severská země jako každá jiná čelí – se skrývají desítky let cílených snah jdoucích v jasné myšlenkové linii. Proto navazujeme na debatu pořádanou EDUinem V čem se můžeme inspirovat finským školstvím? a přinášíme shrnutí historického vývoje, úspěchů a současných výzev. Shrnutí od Aleny Kulhavé ze zmíněné debaty si můžete přečíst zde.

Reformy finského vzdělávacího systému (Edtech KISK) se datují od konce 60. let minulého století, kdy došlo ke zpřísnění výběru studentů na pedagogické fakulty a změnám výuky tamtéž. První vlna reforem položila základy hlavní přednosti finského školství, a sice inkluzi a spravedlnosti. Došlo k vytvoření společné základní školy, čímž byla učiněna přítrž rozdělování žáků v jejich 10 letech na dva studijní proudy tak, jak to známe i z Česka. Druhá reforma se týkala sjednocení dvou směrů vzdělávání, mezi nimiž si žáci po skončení základní školy vybírali: odborný, z nějž lze pokračovat na vybrané vysoké školy, a všeobecný, směřující k dalšímu akademickému studiu. Třetí reforma řešila profesionalizaci učitelů a autonomii škol. Stanovila, že učitelé na základních a středních školách musí absolvovat přinejmenším magisterské studium, přičemž v 90. letech se začalo požadovat minimálně bakalářské vzdělání i od učitelů působících v předškolním vzdělávání. Při přípravě učitelů se také začal klást důraz na učitelskou praxi propojenou s výzkumem, na zlepšování výuky a na vědecky podložené řešení problémů.

Na pozadí byly úvahy o vývoji hospodářství, které viděly lidské zdroje jako klíčové pro moderní ekonomiku. Na základě teorie znalostní ekonomiky, která zdůrazňuje vzdělané obyvatelstvo, které umí využít svoje znalosti a dovednosti pro další rozvoj, byl plánován rozvoj školství. Nicméně na úplném prvopočátku stála výhodná startovací pozice Finska – podle New York Times této pětimilionové zemi pomáhá existence poměrně malé ekonomiky, nízká míra chudoby, homogenní obyvatelstvo anebo levicové („socialistické“ slovy amerického deníku) založení státu. Finská snaha vytvořit systém, který bude všem obyvatelům nabízet rovné šance a umožní všestrannou prostupnost, může sloužit jako inspirace ostatním.

Hlavními rysy finského školství jsou státní příspěvky nebo autonomie škol (Blog NÚV). Až do deváté třídy je vše, včetně stravy, materiálů, učebnic a dopravy do školy zdarma. Každý žák má právo na pomoc. Platí to nejen pro žáky s postižením, ale i pro běžné děti, které potřebují extra pomoc v rámci nějakého předmětu. Školy mají vysokou míru odpovědnosti a vlivem neexistence školní inspekce na nich leží zodpovědnost za auto-evaluaci a testování žáků. Ostatně, jediný předepsaný test je na konci střední školy, jinak platí princip zaměření se na učení dětí spíše než na jejich testování (OPH.fi). Ve třídách najdete celou paletu výukových metod, ale zejména projektově a problémově orientovanou výuku. Přestože se mediálně vžilo, že Finsko hodlá zrušit předměty, tak školy spíše hledají cesty, jak vzájemně látku mezi disciplínami propojovat. „Myslím, že největší chybou je vést děti k přesvědčení, že svět je jednoduchý a že když se naučí určitá fakta, budou na něj připraveny. Důležité je naučit je přemýšlet a porozumět, učení by mělo být zábavné, neboť radost zvyšuje kvalitu života a blahobyt celé společnosti,“ říká Kristi Lonka, profesorka psychologie vzdělávání na univerzitě v Helsinkách.

EDUin na inspiraci pozitivními zahraničními příklady upozorňuje dlouhodobě, ať už na systémové úrovni v doporučeních Auditu vzdělávacího systému nebo prakticky – informováním o dobré praxi (jako například zde v podrobnějším shrnutí o finských školách). Oproti Finsku České republice jednoznačně chybí shoda na základních cílech formálního vzdělávání. Seveřané vědí, že systém musí sloužit všem bez ohledu na to, jaké mají rodinné zázemí. Vzdělávání vnímají jako klíčové pro konkurenceschopnost a rozvoj blahobytu ve společnosti. Vědí, že učitelé musejí být na špičce společnosti a dostatečně je v tom podporují a oceňují. A nad tím vším neopovrhují žádným dítětem a brání se dělení „má na to, nemá na to.“ A co my? Víme, kam jdeme?

Pro další studium doporučujeme materiály Finské národní agentury pro vzdělávání. Základní charakteristiky finského vzdělávacího systému zjistíte ZDE, další publikace a brožury najdete ZDE a ZDE.

Inspirace z (a do) praxe: 

• European Money Quiz (25. – 29. 3.).Celoevropská soutěž ve finanční gramotnosti, do níž se nyní mohou hlásit druhé stupně ZŠ
• Brain&Breakfast: Vladimír Mařík (21. 2.). Na téma Technologické revoluce a jejich dopady na společnost s ředitelem CIIRC ČVUT
• Technické vzdělávání a praktické činnosti na základních školách pro 21. století (20. 2. a 11. 3.).Do rozvrhů základních škol se má přidat předmět Technika, a to na základě studie UPOL.  Zúčastněte se veřejné debaty s autory iniciativy.

Výběr z EDUkalendáře: 

• 19. 2., 17.00, EDUpoint Praha, EDUinspirace: Jak vybrat školu pro své dítě?
• 26. 2., 17.30, EDUpoint Praha, Učitelský večer
• 28. 2., 10.00, Praha, konference k přípravě Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2030