Hana Matoušů: Zapomněli jsme jako společnost, jak vážená by měla být učitelská profese

Publikujeme rozhovor Jitky Polanské s Hanou Matoušů, organizátorkou ceny Global Teacher Prize CR, která oceňuje inspirativní učitele a učitelky. Pokud takové ve svém okolí máte, nominujte je do dalšího ročníku. Proč to udělat vysvětlují v krátkých videovzkazech finalisté předchozích ročníků: Ilona Horáčková, Jiří Homola, Jana Kopecká, Jitka Soukupová a Bohuslav Hora, Rozhovor vyšel na webu Rodičevítáni.cz.

„Učitel je člověk, který má obrovský vliv. Může děti formovat, i deformovat. Hodně pro žáka udělat, ale i hodně pokazit. Proto bychom dobré učitele měli umět docenit,“ říká Hana Matoušů, která má na starosti organizaci české odnože mezinárodního ocenění Global Teacher Prize Czech Republic. Vyzvídali jsme na ní zajímavosti a fakta o této ceně,  která se letos koná již potřetí (první rok byl pilotní) a má napomoci pozvednout prestiž a vážnost učitelské profese.

Na Nový rok odstartoval nový, již druhý ročník Global Teacher Prize. Dokdy lidé mohou nominovat svého oblíbeného učitele?
Do 22. března. Nominace ale ještě není přihláška do soutěže – tu musí navržený učitel podat sám, má na to čas do 31.března. Přihlášky jsou obodovány nezávislými hodnotiteli, kteří z nich vyberou 30 semifinalistů a poté 10 finalistů. Jejich práci pak hodnotí odborná porota. 10.června je slavnostní vyhlášení vítězů. Ale celá tahle “cena” vznikla s úmyslem zviditelnit učitelskou profesi jako takovou a dobrou práci desítek tisíc učitelů. Hlavním záměrem je dodat kantořině opět vážnost a prestiž ve společnosti. Jeden projekt to samozřejmě nestrhne, ale může k tomu přispět. Ocenění je pouze forma, jak k tématu přitáhnout pozornost.

Kdo je v porotě?
Porota má 9 členů: je v ní vítěz minulého ročníku, vysokoškolský pedagog a vědec, ředitel a učitel na základní škole, novinář, školní inspektor a zástupce z byznysu a kreativní profese s nějakým přesahem do vzdělávání.

Jaký byl loni poměr nominací a přihlášek?
Nominací bylo asi 300. Někteří učitelé byli ale nominováni vícekrát. Přihlášek bylo 60. Poměr nominovaní – přihlášení je zhruba 3 : 1.

Co podle vašich informací brání navrženým učitelům, aby se přihlásili?
Nejčastěji ostych, pocit, že si cenu nezaslouží. Pak také strach z toho, že kdyby se přihlásili, vypadalo by to, jako že se vychloubají, mají starost o to, a co by řekli kolegové.

Na kolik přihlášek aspirujete letos?
Z roku na rok se počet zdvojnásobil, a tak si říkám, že by jich letos mohlo být sto. Nominace rychle přibývají, tak snad se to splní.

Přihlásili se loni a předloni někteří učitelé i bez nominace?
Ano, pár takových bylo.

Jak dáváte lidem o ceně vědět?
Nejvíc přes sociální sítě a oborové skupiny na nich a také prostřednictvím profesních organizací jako je TOŠ, Středoškolská unie, Otevřeno, Učitelská platforma a další. Letos jsme také natočili spot s veřejně známými osobnostmi. Sdílejí v něm své vzpomínky na učitele, kteří je někam posunuli.

Jaké další ceny učitelé v ČR dostávají?
O udělení GTP rozhoduje odborná porota. Mnoho let již existuje cena veřejnosti Zlatý Ámos. Kromě toho MŠMT každoročně na Den učitelů, 28.března, uděluje vynikajícím učitelům medaile za zásluhy.

Co vás na organizaci nejvíc baví?
Být u toho, když mají ti nominovaní i ocenění radost. A přijde mi skvělé, že ti, kdo je nominují, si našli čas na to, aby ocenili práci někoho jiného, a vyplnili  nominační formulář. To je prostě ohromně pozitivní a silné.

Za učiteli, kteří se dostanou do finále, jezdíte do škol a pozorujete je při výuce. Jaké z toho máte dojmy?
Zajímavé je, jak na nás děti dokážou úplně zapomenout, přitom ve třídě je najednou pár cizích lidí a natáčí se. Dalším dojmem pro mě je, že výuka probíhá jinak, než jsem ji zažila já. Často dětem i trochu závidím a představuji si, jaké by to bylo, kdybych do takové školy chodila jako žákyně.

GTP se koná v mnoha zemích světa a má i své globální kolo. Jací učitelé vítězí?
Je to často o nějakém silném příběhu, často se sociálním podtextem. Loňskou vítězkou je učitelka z Velké Británie Andria Zafirakou, která učí děti z velmi chudých rodin v etnicky neuvěřitelně pestré škole, kde se mluví více než sto jazyky. A daří se jí táhnout je nahoru, škola vykazuje výborné výsledky. Andria sama umí aspoň několik slov ve třiceti jazycích, kterými mluví její žáci. Ráno je před školou zdraví jejich pozdravem, kromě prospěchu dbá i o integritu a bezpečnost svých svěřenců.

Říká se, že čeští učitelé málo využívají vzájemné podpory, „válčí“ každý sám. Oceňuje GTP spolupráci a kolegialitu?
Ano, jedním z kritérií, které se posuzuje, je, zda se učitel dělí o své postupy a metody s ostatními.

Jaké učitele jste měla ve škole vy?
Mám krásné vzpomínky na paní učitelku Ludmilu Pivoňkovou, která mě na základní škole učila češtinu – díky ní jsem ten předmět milovala. Chodila jsem na obyčejnou sídlištní základku, ale paní učitelka byla neobyčejná, byla i naším morálním vzorem. Dala mi důležitou výbavu do života. Doteď si pamatuju to její „když něco nevíte, něčemu nerozumíte, nikdy se nebojte zeptat!“ Na střední škole mě zase bavila biologie, a opět do velké míry díky skvělé učitelce. Učitel, když je zapálený, dokáže tolik inspirovat!

A jaké učitele mají vaše děti?
Moje třináctiletá dcera má třídního, kterého celá třída miluje, je to správný chlap, opravdu ho berou. Mají ho na tělocvik a zeměpis. A můj syn, páťák, má taky učitele muže.

Co by dnešním učitelům pomohlo?
To, aby si společnost uvědomila, že učitel není žádný slouha, ale člověk, který má obrovský vliv. Tím, že působí na děti, bezprostředně ovlivňuje úroveň naší společnosti. Může nádherně formovat, i zoufale deformovat. Může hodně udělat, ale i hodně pokazit. Proto bychom měli umět dobré učitele docenit.

Když už jsme u toho docenění, jakou odměnu získají vítězové GTP?
První místo je spojené s částkou 50 000 Kč a stáží na zahraniční škole. Učitel, který obsadí druhé místo, dostane čtyřicet tisíc korun, bronzový učitel třicet tisíc korun.