← Beduin ← Články

Hlavní směry vzdělávací politiky Strategie 2030+ správně identifikují slabá místa systému

11. 11. 2019

EDUin

Strategie 2030+ Vzdělávací politika

Co přinesl týden 4. 11. – 10. 11. 2019

Krátce:

Dětem středoškoláků v Česku se nedaří dosáhnout vyššího vzdělání, dostuduje jen 17 procent. Lidé do 44 let s rodiči bez vysokoškolského vzdělání mají v Česku podle OECD také až pětkrát nižší šanci, že se dostanou na vysokou, než děti rodičů, kteří ji absolvovali. Zmíněné statistiky tak Česko v tomto směru řadí mezi nejhorší státy (iRozhlas).
Školství se musí dostat na úroveň vyspělých zemí, zní plán. To by ale učitelé měli už loni brát 53 tisíc (Seznam). Do staveb a oprav silnic a dálnic dalo Česko v roce 2017 celkem 3,2 procenta HDP, zatímco průměr zemí v EU je jen 1,9 procenta. Na energetiku a paliva pak posíláme jedno procento HDP, průměr je jen 0,3 procenta. Školství dostává jen 3,5 %.
Učitelská stávka je píár za všechny prachy. V médiích sklízejí odboráři nepokrytý posměch. Co vybojovali starší a srozumitelnou kampaní Konec levných učitelů, stihli poztrácet za jediný víkend (Respekt), píše Tomáš Feřtek.
Místo systémové podpory čeká asistenty pedagoga větší nejistota. Stejně jako v předchozím beduinu, i v nejnovější tiskové zprávě se věnujeme důležitým změnám u asistentů pedagoga. EDUin upozorňuje, že změny navrhované ministerstvem školství se míjí s potřebami škol, učitelů, asistentů i žáků se znevýhodněními.
Tlak na mzdy kantorů ještě zvýšíme, řekl šéf školských odborů Dobšík. Ministryně financí Alena Schillerová (ANO) rozdala v létě deset miliard všem, ale na školství prakticky nic, tvrdí šéf školských odborů František Dobšík. V rozhovoru pro Právo (Novinky) prohlásil, že v příštím roce odbory tlak na mzdy kantorů ještě zvýší.
Kulatý stůl SKAV a EDUin: NIDV + NÚV = ?. Pusťte si záznam debaty (Youtube) o slučování dvou významných podízených organizací MŠMT. Diskutují Tomáš Bouda, Hynek Cígler, Dominik Dvořák, Václav Pícl a Eva Zirhutová.
Think-tank Idea vydal studii mapující práci ředitelů. Autoři upozorňují, že (i) školy mají velmi vysokou autonomii, (ii) administrativní zátěž ředitelů škol je velmi vysoká, (iii) noví ředitelé nejsou na novou profesi v průměru dostatečně připraveni, (iv) platové ohodnocení práce ředitele je nízké a nedostatečně atraktivní a (v) velmi vysoký počet malých škol vyžaduje vysoké počty ředitelů. Studie je dostupná zde.

Výrok týdne: „Když se mluví o průměrném platu učitele 39 tisíc, tak to my jsme v úplně jiné dimenzi. To je průměr od středních škol po MŠ. Naše holky mají kolem 25 hrubého a pod 20 tisíc čistého, a to jen ty s dlouhou praxí. Hranici 30 tisíc se přiblíží, až když mají praxi nad 32 let.“ Ředitelka waldorfské mateřské školy na Petřinách Helena Baláková spolu s kolegy zavřela v den stávky dveře školy po obědě. Cílem bylo upozornit, že platově jsou na tom učitelé v mateřských školách ještě hůře než ostatní (Rodiče vítáni).

V souvislostech:

Hlavní směry vzdělávací politiky Strategie 2030+ správně identifikují slabá místa systému

Ve čtvrtek 7. listopadu proběhla v jednacím sále pražského magistrátu konference MŠMT k představení dokumentu Hlavní směry vzdělávací politiky ČR do roku 2030+ (HSVP 2030+). Ten by se měl stát jádrem nové strategie, která by měla být v druhé polovině roku 2020 schválena vládou. Podle expertů by se mělo vzdělávání v ČR v prvé řadě více orientovat na získání kompetencí, potřebných pro aktivní občanský, profesní i osobní život. Druhým cílem musí být snižování nerovnosti v přístupu ke kvalitnímu vzdělávání a umožnění maximálního rozvoje potenciálu žáků a studentů. K naplnění těchto cílů má sloužit především proměna obsahu a způsobu vzdělávání. Dále podpora učitelů a ředitelů a dalších pracovníků ve vzdělávání. Důležité je celkové zvýšení odborných kapacit, důvěry a vzájemné spolupráce napříč vzdělávacím systémem.

Zcela nezbytnou podmínkou pro naplnění cílů Strategie 2030+ je zvýšení financování vzdělávání a zajištění jeho stability, a to minimálně na úrovni průměru zemí OECD (z dostupných dat uvedených v rámci dokumentu Education at Glance 2019, byl v roce 2016 podíl výdajů na vzdělávání na HDP v ČR 3,5 %, za země OECD však byl průměr 5 %).

Na konferenci mimo jiné zaznělo to, že v České republice více než v jakékoliv jiné vyspělé zemi nerozhodují o vzdělávacím úspěchu dítěte jeho studijní předpoklady, ale to, v jaké rodině a na jakém místě se narodí. Klíčovým faktorem je stále více i do jaké – především základní – školy žák chodí. Data tedy poukazují na různou kvalitu podmínek a průběhu vzdělávání českých žáků. Vzdělávání dle expertů tedy často neslouží jako pomyslný “vyrovnávač” šancí na úspěch v životě každého dítěte. Naopak rozdíly spíše prohlubuje. To experti ilustrují na celém spektru indikátorů a dat zahrnujících výsledky mezinárodního šetření PISA, TIMMS či PIRLS, šetření ČŠI, popř. akademický výzkum (pod odkazy najdete pouze některé vybrané zdroje).

Dle autorů strategie je nutné rovněž zaměřit své úsilí na proměnu kurikula – tedy obsahu vzdělávání, přičemž s definicí nového obsahu je nezbytné spojit i samotné metody učení a způsob hodnocení. Posílena by měla být individualizace výuky a vyšší využívání didaktických postupů umožňující vzdělávání heterogenních kolektivů.

Jádrem revize RVP by dle HSVP 2030+ mělo být ujasnění, že kurikulární dokumenty jsou adresované zejména učitelům. Nemají být tedy jen zadáním, nýbrž i funkční oporou a pomocí při vyučování (takto jsou pojímána kurikula Austrálie, Singapuru, kanadského Ontaria). Nynější vzdělávací oblasti RVP (tvořeny vzdělávacími obory, případně blízkými vzdělávacími obory) nenabízejí dostatečnou podporu ani pro místní kurikulární tvůrce (koordinátoři ŠVP) ve školách, ani pro učitele, kteří učí konkrétní předměty.

Zcela zásadní je pak dlouhodobá podpora ředitelů škol jako pedagogických lídrů a to například prostřednictvím snížení administrativní zátěže (za všechna data o kritické situaci lze uvést aktuální studii z dílny think tanku IDEA), jejich kvalitní přípravou a výběrem (ilustrativní data o kritickém stavu nabízí např. ČŠI), metodickou a další podporou jejich práce či vytvořením komplexního systému dalšího vzdělávání.

Dokument HSVP 2030+ rovněž konstatuje, že ČR je zemí s nejvíce decentralizovaným řízením školství, resp. s nejvyšší mírou autonomie škol na světě (vše je ilustrováno na datech OECD). Experti konstatují, že vysoká míra autonomie přináší celou řadu výhod (např. možnost uzpůsobit obsah a způsob výuky potřebám žáků a studentů v daném místě atd.). Přináší ovšem také problémy, přičemž zmíněny jsou: přetíženost ředitelů (i učitelů) mnoha úkoly, fragmentace odborných a podpůrných kapacit a narůstající rozdíly v jejich kvalitě, soutěživost škol mezi sebou, růst rozdílů mezi školami a regiony, obtížná komunikace mezi množstvím aktérů i složitá realizace jakékoli celonárodní strategie. Proto by zcela klíčovým opatřením Strategie 2030+ měla být podpora samotným školám prostřednictvím nového “středního článku”.

S výše nastíněnými cíli i směry k jejich naplnění je z pohledu EDUin možné souhlasit. Přesto je však nutné být opatrný s předčasným optimismem. Jak potvrzuje zkušenost s implementací posledních několika velkých strategických dokumentů českého vzdělávání – Bílé knihy z roku 2001 či Strategie 2020 z roku 2014, velké vize zůstaly většinou spíše na papíře. Právě proto je zcela nezbytné pro klíčová opatření nové Strategie 2030+ získat podporu aktérů napříč celým vzdělávacím systémem a rovněž i politickým spektrem. Ale především je nutné i na samotném ministerstvu školství a jemu podřízených organizacích vytvořit kapacity – personální, finanční, organizační a další – které zvládnou naplnit ambiciózní cíle. V tomto ohledu bude organizace EDUin přicházet s konkrétními a jasnými návrhy, které budeme postupně představovat.

Inspirace z (a do) praxe: