Hledáte ve volbách stranu, kterou opravdu zajímá školství? Budete to mít těžké

Autor: Tomáš Feřtek

Krátká procházka volebními programy od ODS k Zemanovcům.

Už první nahlédnutí naznačuje, že školství letos rozhodně není volební téma. Jasně mu konkurují především ekonomická témata. Přestože všechny důležité strany tvrdí, že vzdělaná společnost je nejjistější cestou z ekonomické krize, v pořadí důležitosti se téma vzdělávání nachází ve volebních programech přinejlepším v druhé polovině a nejčastěji na chvostu zájmu (pokud vás zajímá konkrétní pořadí, najdete ho na konci blogu). Kromě pořadí jsem ve volebních programech hodnotil především konkrétnost, srozumitelnost a snažil jsem se odhadnout, nakolik jednotlivé strany problémům vzdělávání rozumí a nakolik vhled jen předstírají.

MLHAVÉ SLIBY

Prakticky všechny volební programy trpí stejným nedostatkem. Nekonkrétností a nerealističností. Jen velmi obtížně si z nich uděláte představu, co konkrétního chce politická strana prosadit v příštích čtyřech letech. Většina slibů uvedených v programech, pokud by opravdu měla být splněna, je totiž práce spíš na několik desetiletí. Navíc politici nezohledňují svou reálnou politickou sílu po volbách. Nikdo z nich nebude vládnout sám, nebude tedy velmi pravděpodobně moci splnit přesně to, co slibuje. A nikde nenajdete realistický odhad, který říká – při pravděpodobném volebním výsledku bychom chtěli splnit přinejmenším toto. Vlastně s jednou výjimkou. Komunisté, sociální demokraté a Zemanovci se shodnou v jednom zcela konkrétním bodě – V žádném případě školné! Že volební programy mohou být mnohem konkrétnější, ukázal nedávno ve svém blogu ředitel společnosti Scio Ondřej Šteffl, když srovnal volební programy politických stran v Čechách a Velké Británii (zde). Z tohoto hlediska vychází nejlépe volební program KDU – ČSL, který pojmenovává některé konkrétní kroky – přijetí zákona o pedagogických pracovnících, zavedení etické výchovy jako samostatného předmětu, vysoké školy mají přijímat studenty na základě výsledků státní maturity, otevření školních budov jako center komunitního života atd. Nejde ani tak o to, že mnohé z těch věcí jsou z odborného hlediska spíš problematické, ale lidovci alespoň konkrétně říkají, co chtějí.

PŘEDVOLEBNÍ ARCHEOLOGIE

Orientovat se ve volebních programech je náročná archeologie. Přeházíte spoustu slov, než najdete něco konkrétního. Například zjistíte, že komunisté chtějí omezit na minimum možnosti domácího vzdělávání (jen pro děti se zdravotním handycapem), zatímco Zelení ho chtějí naopak rozšířit. Nebo zjistíte, že Zelení chtějí omezit víceletá gymnázia, zatímco ostatní strany se o tomto problému nezmiňují, počítají tedy nejspíš s jejich zachováním a problém destrukce základních škol odchodem talentovanějších dětí nepovažují za příliš podstatný.Volební programy ani tak nepřinášejí konkrétní návrhy, jako odhalují obecně uvažování tékteré polické strany. Z tohoto hlediska je to zajímavé čtení.
ČSSD mnohomluvně staví na tom, že všem něco zaplatí – přidá učitelům, nepřipustí školné, zařídí bezplatné mateřské školy, zvýší investice do vzdělání. Všechno všem.
ODS mluví také především o penězích a od sociálních demokratů liší vlastně jen tím, že chce zavést školné a vzdělávací půjčky, případně daňové zvýhodnění. Tedy říká – vzdělání si zaplatíte sami, ale my se postaráme, aby vás to moc nebolelo.
TOP 09 je absolutním vítězem v blábolivé nekonkrétnosti programu. Ze šesti stručných odstavců se dá vyčíst jediná uchopitelná informace – chtějí školné.
KSČM předkládá voličům dokument, který připomíná spíš materiál pro odboráře. I z pasáže ovzdělávání vám nejvíc utkví v hlavě, že všechno bude pokud možno jednotné, pod kontrolou a zadarmo a všem komunisté postaví byty či zajistí ubytování – učitelům, studentům, absolventům.
Věci veřejné potvrzují pověst razantních, leč poněkud dezorientovaných pravicových populistů. Tváří se odhodlaně – vezmou deset miliard z ministerstva obrany, investují je do vzdělání, zavedou státního sekretáře na ministerstvu školství, zavedou pětileté funkční období ředitelů škol. Při bližším ohledání zjistíte, že leckteré ty návrhy jsou spíš efektní než reálné. Například prosadit úspěšné složení maturity jako zvýhodnění při přijímaní na vysokou školu politici tak jednoduše nezařídí. V tomto směru mají vysoké školy autonomii a akademické svobody, jejichž omezení nikdo, tedy ani Věci veřejné, nenavrhují.
KDU – ČSL už jsme zmínili jako jeden z těch konkrétnějších programů. Má ale zase jinou vadu. Občas působí, jakoby jejich odborníci zaspali, případně se neumí přesně vyjadřovat. Například tu najdeme bod – Budeme se zasazovat o zjednodušení přijímacího řízení na střední školy (už dnes je pro žáky asi nejjednodušší, jak je možné), nebo bod – Chceme umožnit učitelům základních škol doplnit si vzdělání na příslušné VŠ (to je bez problémů možné už dnes a není tedy jasné, co tím lidovci myslí). Podobné zmatení, kdy KDU navrhuje věci, které už existují a fungují, najdete na mnoha místech jejich programu.
Strana zelených zahalila pár konkrétních a užitečných návrhů humanistickou slovní mlhou, z níž něco vykopat není snadné. Ale postřehnete, že lidé, kteří program psali, se v problémech současného školství docela dobře orientují. Najdete je tu zmíněné mezi řádky. Víceletá gymnázia, vyloučení Romové, nesmyslné předpisy. Prosazují moderní trendy ve vzdělávání, jen opomněli uvést, jak by konkrétních změn vlastně chtěli dosáhnout.
Strana práv občanů – Zemanovci má velmi stručný volební program. Pasáž věnovanávzdělávání má čtyři řádky a kromě odmítnutí školného je tu ještě zpřísnění nároků na vysokoškolské studium. Co přesně to znamená, těžko říct.

REFORMA SKONČILA?

Jistým překvapením je, že ani v jednom z programů nenajdete zmínku o reformě vzdělávání, která už několik let probíhá. Domnívají se politici, že už skončila? Nebo že vlastně ani nezačala? Nelze určit, jestli se jedná o neinformovanost nebo taktiku – raději nedráždit slovem reforma voličskou veřejnost, která vnímá naše školství jako víceméně vyhovující. Ale pro voliče, který není se současným stavem vzdělávání spokojen, a hledá, komu dát hlas, abyse ve školách podařilo nějak podstatněji posunout reformu, jež před pár lety začala a teď tiše spí, to není právě optimistická informace. Velké strany (ODS, ČSSD) reformní téma prakticky vůbec nezajímá a ty menší o něm buď vůbec netuší (TOP 09, Věci veřejné, SPOZ) nebo budou mít tak malý vliv, že pravděpodobně nic reálně ovlivnit nemohou (Strana zelených, KDU – ČSL). Není to příliš optimistická inventura.

Tomáš Feřtek
autor je novinář, dramaturg a scénárista, odborný konzultant EDUin o.p.s.

P.S. Jak je pro politiky vzdělávání důležité, aneb kde najdete ve volebních programech zmínku o vzdělávání:
Dvě největší strany jsou na tom skoro stejně. Volební program ČSSD má vzdělávání jako třináctý bod z patnácti a ODS jako šestý ze sedmi. Ani menší strany na tom nejsou lépe. TOP 09 – devátý bod z jedenácti, VV- devátý bod ze čtrnácti, KSČM třináctý bod téměř nakonci programu. Z tohoto hlediska vyšla nejlépe KDU, která mluví o vzdělávání hned ve druhém bodu z dvaceti tří a u Zelených také najdete pasáž o školství na 32 straně osmdesátistránkového programu