Hospodářské noviny: Levní učitelé jistí českou montovnu

Publikujeme komentář Julie Hrstkové, která shrnuje současnou situaci kolem společenského postavení a platů českých učitelů. Text vyšel 20. listopadu v Hospodářských novinách.

Můžete prosím vyřídit svým dětem, že opravdu nemohou celou hodinu chodit pro vodu? Rozumím, že chtějí dodržovat pitný režim, ale když mi postupně vstane 20 dětí a odchází na záchod, nedá se učit… Každý, kdo byl kdy nucen navštívit třídní schůzky, záhy pochopil, že se zřejmě ocitl v alternativní realitě, v níž se i vysokoškolsky vzdělaní lidé hádají a diskutují o pidiproblémech. Průměrně chápavý rodič tak velmi rychle pochopí, že být učitelem opravdu není běžným zaměstnáním, ale skutečným povoláním, v rámci kterého je navíc výuka často jen „okrajová záležitost“ ve srovnání s komunikací s nekomunikativními rodiči či výchovou nevychovaných dětí. Učitelé, kterým se podaří probojovat do vedoucích pozic, pak bojují s neúměrnou administrativní zátěží a státní byrokracií.

Pochopení nelehké situace učitelů pravidelně umisťuje toto povolání těsně za lékaře, vědce či zdravotní sestry v hodnocení prestiže profesí. Být učitel je z hlediska vnímání veřejnosti „něco“. Bohužel co se týká pracovních podmínek, kam patří nejen ony dlouhodobě omílané platy, se ono „něco“ často mění v „nic moc“.

Přitom učitelům svěřujeme svoje děti, to nejcennější, co máme. Svůj „poklad“ odevzdáváme učitelkám v mateřské škole, jejichž měsíční plat ani po výrazném přidávání v posledních dvou letech nedosahuje na současnou průměrnou mzdu lehce převyšující 34 tisíc korun. Mateřská škola má přitom děti připravit na výuku na základní škole, „vytáhnout“ a dovzdělat nejen v učení, ale i v hygienických a dalších návycích děti z problémového prostředí. A k tomu má samozřejmě všechny děti vhodně zabavit a umožnit jejich rozvoj po duševní i tělesné stránce.

Učitelé na základních školách jsou na tom lépe. V průměru si mohou gratulovat k tomu, že už průměrnou mzdu překonali. Pokud po nich ale chceme, aby uměli jazyky jako rodilí mluvčí, dokázali vysvětlit dětem záludnosti prvočísel a k tomu aby byli schopni učit moderní dějiny tak, jak se opravdu staly, výše platu neohromuje.

Vítězi průměrných platů jsou učitelé na odborných školách. Přesto ve školách chybí na šest tisíc učitelů matematiky, fyziky nebo třeba elektrotechniky či strojírenství. O praktické výuce ani nemluvě. Schopný řemeslník si vydělá podstatně více než lektor praktické výuky, který navíc potřebuje pedagogické minimum, aby se trápil s demotivovanými dětmi, které často okamžitě po skončení školy zamíří pro podporu na Úřad práce.

Podle letních odhadů ministerstva školství chybí v českých školách šest tisíc učitelů. Ze srovnání platů učitelů s ostatními vysokoškolskými profesemi dále vyplývá, že čisté příjmy v ČR dělaly loni 61 procent průměrného výdělku ostatních vysokoškolsky vzdělaných pracovníků. Průměr zemí Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj byl 91 procent. Čeští učitelé z tohoto srovnání dopadli nejhůře.

Česká republika je dlouhodobě zemí nízkých mezd, pejorativně přezdívanou montovna. Jedním z důvodů je nedostatek kvalifikovaných pracovníků, jehož důvodem je upadající kvalita českého školství. Už to, že ministr Robert Plaga definitivně odpískal maturitu z matematiky, která byla pro generaci současných padesátníků bez diskusí povinná, potvrzuje zmar, v jakém se české školství nachází.

Jistě, samotný růst platů ve školství všechny problémy jako zázrakem neodfoukne. Dlouhodobá perspektiva platového růstu ale může na pedagogické fakulty nalákat i ty, kteří tam nejdou jen proto, že by se jinam nedostali. Handrkování o tom, kolik vlastně učitelům přidat, ale moc šancí na zlepšení nedává. Pokud premiér Andrej Babiš, jinak miliardář, nechápe, co vlastně učitelé chtějí, když nikdy neměli tolik peněz jako teď, potom nezbývá než zůstat montovnou. Protože v ní přece na „nějakém vzdělání“ nezáleží. A ti, kterým o něco jde, buď udrilují děti v touze po státních elitních školách, nebo jim rovnou nějakou dobrou zaplatí. Tak proč se zdržovat s platy učitelů.