Hospodářské noviny: Škrty v učivu bolí, ale podle expertů jsou třeba

Aktuální revize kurikula na základních školách se potýká se silnou kritikou z různých stran. Jak a co škrtat v rámcových vzdělávacích programech? Přečtěte si text Markéty Hronové, který vyšel 19. února v Hospodářských novinách.

Z předepsaného učiva pro základní školy zmizela řada pasáží, kvůli čemuž se učitelé bouří. Odborníci na vzdělávání však vysvětlují, že je to, jako když si chce někdo provětrat šatník – i když ví, že daný kousek už nenosí a asi nosit nebude, nechce se ho jen tak zbavit. „K redukci vás obvykle donutí až to, že v šatníku nemáte místo,“ snaží se situaci opsat Arnošt Veselý, který se na Univerzitě Karlově zabývá vzdělávací politikou.

Nedostatek místa v pomyslném šatníku představujícím školní učivo, způsobila větší podpora informatiky a digitálních dovedností, kterou ministerstvo školství připravovalo několik let. Už od letošního září by se žáci měli kromě uživatelských dovedností učit více analyticky přemýšlet, řešit logické úlohy, ale čekají je i základy programování. Do dvou let musí mít informatiku žáci téměř v každém ročníku základní školy, nyní je to povinné jen ve dvou. Aby to bylo možné, muselo ministerstvo škrtat v jiných předmětech.

Změny postihly skoro všechny kromě češtiny a matematiky. Asi největší odpor způsobily ve fyzice – nejenom, že jich bylo nejvíce, ale zatímco v ostatních předmětech šlo většinou o vymazání encyklopedických znalostí nebo učiva, které se v různých předmětech opakovalo, ve fyzice se často škrtalo kvůli přílišné obtížnosti učiva. Takto například zmizel Ohmův zákon či Newtonovy zákony.

Zástupci fyzikářů s tím nesouhlasí. „Škrtnutí Newtonových zákonů bereme jako rezignaci na racionální chápání běžných reálných dějů v našem světě,“ uvedli v protestním dopise ministrovi školství, pod který se kromě učitelů z Jednoty českých matematiků a fyziků podepsali také zástupci Akademie věd a desítky českých univerzit.

Na opačném konci stojí Ondřej Šteffl, zakladatel sítě soukromých ScioŠkol. Ten roky kritizuje vzdělávací systém a právě i přebujelost rámcových vzdělávacích programů.

Právě ty školám říkají, co si žáci musí z výuky povinně odnést, a nyní se mění. „Říkal jsem, že Ohmův zákon stejně nikdo neumí a je nesmysl ho všechny učit. Newtonovy zákony jsem neměl odvahu ani navrhnout, ale v podstatě si taky myslím, že je to dobře, protože je nikdo neumí,“ míní Šteffl. Podle něj mají být takové znalosti jen volitelné.

Na tom, jaké učivo z osnov vypustit, nepanuje mezi experty, úředníky a učiteli shoda. „Je jasné, že odborníci budou vždy horovat za co největší záběr svého oboru,“ uvádí Veselý z Univerzity Karlovy. Obavu o to, že se experti dokážou shodnout na nějakém výzkumně podloženém návrhu škrtů, které by nebyly jen kosmetické, má i jeho kolega Dominik Dvořák, který se zabývá tvorbou vzdělávacích programů na Pedagogické fakultě. „Proto často – nejen u nás – změny udělá malá skupina úředníků a jejich kamarádů, a nikdo není spokojený,“ říká Dvořák.

Veselý je přesvědčen o tom, že by se mělo jít opačnou cestou. Stanovit si klíčové učivo, jehož pochopení je opravdu nezbytné pro život v 21. století a zároveň pro pochopení návazného učiva.

„Kdybychom vedli diskuse o tom, co je opravdu potřebné, zároveň by se přirozeně ukázalo, co je méně podstatné, a je tedy možné to vyškrtnout,“ říká Veselý. Na tom, co a proč má v povinném učivu zůstat, by se podle Šteffla měli shodnout lidé s nadhledem nad školní výukou, třeba sociologové či filozofové.

Ministerstvo může ještě své rozhodnutí změnit. Do dvou let má proběhnout ještě větší revize toho, co se má povinně učit na základních školách. Podle Karla Garguláka ze vzdělávací organizace EDUin by bylo potřeba, aby každému předmětu věnovali odborníci stejnou pozornost, jakou dali informatice.

Když tedy ministerstvo říká učitelům, co musí žák umět, tak by pedagogům mělo dát příklady, jak je to naučit. Podle Garguláka by ministerstvo mělo upřít co nejvíce pozornosti na to, aby školám usnadnilo spojování předmětů. Tedy aby nebyla striktně fyzika, chemie, biologie, ale prostě přírodní vědy. „K tomu ale učitelé potřebují podporu ze strany státu, která tady chybí. Například učebnice, které by takto předměty spojovaly,“ míní Gargulák.

Nutnost změn je podle odborníků nevyhnutelná. „Nedávná studie ukazuje, že přetížení množstvím učiva a jeho pomalá inovace jsou považovány za zásadní problém všude ve vyspělých zemích,“ upozorňuje Dvořák.