I ze segregované školy se dá udělat inspirativní základka, jak ukazuje Kamenná stezka na Kutnohorsku 

Poloha Základní školy Kamenná stezka v centru Kutné Hory by napovídala, že jde o vyhledávanou základku. Dlouho tomu tak ale nebylo, ba naopak. Ještě před pár lety by se mohlo zdát, že jde o školu ve vyloučené lokalitě – velká část veřejnosti ji vnímala jako školu pro děti ze sociálně slabých rodin a nechtěla do ní své děti dávat. Ve výsledku do ní proto z 50 spádových dětí nastupovalo třeba jen 15. Ve městě tak bujela takzvaná „spádová turistika”. Rodiny nahlašovaly trvalé bydliště na jiné adresy, aby děti měly jisté místo v jiné škole a Kamenné stezce se vyhnuly. Dnes je ale situace zcela odlišná, mimo jiné proto, že si škola uvědomuje důležitost toho, aby se v ní všichni cítili dobře.

„Každé pondělí máme jako první hodinu povídání, kde můžeme probrat cokoli, co chceme. Vybíráme si, o čem se chceme bavit, diskutujeme a naladíme se díky tomu na vyučování,” popisuje u stolu Dominik Čermák ze šesté třídy začátek vyučovacího týdne. Ve škole se především na prvním stupni využívá program Začít spolu, který přináší inovativní přístup k výuce. Běžně se děti učí venku, spolupracují spolu na projektech nebo v takzvaných centrech aktivit. To vše přispělo k celkové proměně školy. 

Ještě šest let zpět přitom měla ZŠ Kamenná stezka celkem 160 žáků, každý třetí žák byl Rom a škola tak naplňovala definici segregované školy. V současné době ji navštěvuje 280 žáků a po letech v ní mohli otevřít hned tři první třídy. „Dřív jsme měli romských dětí třetinu, dnes je to každé desáté. Rodiče k nám začali dávat děti, protože vidí, že tu opravdu fungujeme jinak,“ říká ředitelka Andrea Melechová Ruthová. Škola, která byla strašákem, se díky poměrně odvážnému projektu a modernímu přístupu ke vzdělávání proměnila v místo, kam rodiče hlásí děti dobrovolně. A to i z jiných spádových oblastí.

Týmy duševního zdraví, podpora a intenzivní práce učitelů

Jedním ze základů úspěchu bylo zavedení programu Začít spolu, který mění zažitý způsob frontální výuky od tabule, děti se více zapojují a důraz se klade na aktivitu. Mohou si vybírat, jestli se chtějí učit třeba formou experimentů, pomocí videí nebo kreativních projektů. Takové vzdělávací bloky jsou pro děti podle ředitelky Andrey Melechové Ruthové zábavnější a zároveň to ve třídě vytváří respektující prostředí zaměřené na spolupráci mezi spolužáky. Díky tomu se škola začala těšit většímu zájmu rodičů, kteří podobné inovativní přístupy v učení nejen vítají, ale i vyhledávají. 

„Škola, která byla strašákem, se díky poměrně odvážnému projektu a modernímu přístupu ke vzdělávání proměnila v místo, kam rodiče hlásí děti dobrovolně. A to i z jiných spádových oblastí.“ (c) Jiří Coubal

Současně se do změn pustilo také vedení města, které změnilo spádové oblasti, aby do školy patřily děti ze všech společenských vrstev. Základem úspěchu každé větší či menší reformy jsou ale lidé a ve školství jsou to učitelé. Klíčem byl nejen nový přístup k dětem, ale také intenzivní a dlouhodobé vzdělávání pedagogů, protože bez jejich zapojení by ke změně školy nikdy nedošlo. V programu Začít spolu se klade důraz na bezpečné prostředí jako základní předpoklad pro dobré učení žáků. Bezpečné prostředí se utváří například budováním vztahů s žáky i mezi nimi, o které se musí následně pečovat. Kantoři se musí učit, jak zvládat náročné situace s dětmi, rozpoznat příčiny jejich chování, vyhnout se osobním konfliktům a pracovat s těmi, kteří potřebují větší péči. Učí se také spolupracovat, učit se od sebe navzájem, společně plánovat, přistupovat k učení dětí formativně, tedy pracovat s popisnou zpětnou vazbou a reflexí a používat metody aktivního učení. 

„Nároky na učitele jsou opravdu vysoké. A nic z toho není zadarmo – letní kurz nás vyjde na 15 tisíc za jednoho pedagoga, celkové náklady se pohybují v řádu stovek tisíc korun, ale výsledky stojí za to,“ dodává ředitelka, která sama prošla řadou školení a dalšího vzdělávání. Absolvovala program Ředitel naživo a prochází dalšími dlouhodobými kurzy, jako je například kolegiální podpora, rozvoj lídrovských nebo komunikačních kompetencí. Musela například reagovat na žádosti romských rodičů, kteří k nim chtěli své děti přeložit kvůli problémům s rasismem na jiných školách. Motivovala je, aby našli řešení tam, kde jsou, aniž by dítě přihlašovali jinam.

„Klíčem byl nejen nový přístup k dětem, ale také intenzivní a dlouhodobé vzdělávání pedagogů, protože bez jejich zapojení by ke změně školy nikdy nedošlo.“ (c) Jiří Coubal

Učitelům v práci s žáky pomáhají také speciální týmy duševního zdraví. Tvoří je psychologové, sociální pracovníci a speciální pedagogové, kteří přímo ve školách řeší krizové situace. „Pracujeme s dětmi, rodiči i školami a působíme často jako mediátoři mezi rodinou a školou,“ popisuje člen jednoho z týmů Miloš Březina. Na Kutnohorsku působí takové mobilní týmy odborníků dva. „Líbí se mi jejich přístup k dětem a to, že je vše na jednom místě. Nemusíte hledat psychologa, psychiatra a psychoterapeuta. Jsou to lidé, kterým dcera důvěřuje,“ sdílí svoji zkušenost Alena Vránová, matka školačky, se kterou tým pracoval. Od července 2021 do konce letošního května pracovaly týmy s 278 dětmi a mladistvými, 290 rodiči a 259 pedagogy. Celkový počet jejich intervencí byl 7843. 

Týmy duševního zdraví mají v oblasti takový přínos, že s nimi ministerstvo školství počítá ve větším měřítku. Do budoucna resort chce, aby působily v každém kraji a byly tak součástí plánu podpory duševního zdraví u dětí. I když to podle zástupce ředitele nadačního fondu Eduzměna a také ředitele Centra podpory vzdělávání na Kutnohorsku Ondřeje Matějky nebude vzhledem k velikosti krajů jednoduché. „Už na úrovni okresů jsou naše týmy naprosto vytížené. Kraje jsou ještě větší, a tím pádem také náročnější,” vysvětluje Matějka. 

Přes 140 milionů už se investovalo, celkem má jít o 205 milionů korun

Na počátku proměny Kutnohorska byl projekt pod vedením odborníků s finanční podporou nadačního fondu Eduzměna. Odstartoval v roce 2020 s cílem do roku 2030 dostat podobné modely podpory minimálně do 20 procent českých škol. V regionu je do něj aktivně zapojeno 59 škol a Základní škola Kamenná stezka je tak součástí větší systémové proměny. 

Za čtyři roky fond do Kutnohorska investoval 146 milionů korun, které putovaly převážně do vzdělávání pedagogů, zavádění inovací a podpory duševního zdraví ve školách. Částka má ještě růst, celkově by se mělo do oblasti investovat 205 milionů.

Příští rok má sice projekt skončit, ale už teď se na Kutnohorsku pracuje na tom, aby úspěšné změny zůstaly. Část nákladů bude financovat město. Podle starosty Kutné Hory Lukáše Seiferta je vidět, že díky projektu probíhá lepší komunikace mezi školami v regionu a přinesl také inovace bez zbytečné administrativní zátěže. „Často mají školy pocit, že už další projekty nezvládnou. Tady ale vidí, že to má smysl,“ míní Seifert. 

Další potřebné peníze přislíbili soukromí sponzoři, potvrzuje zástupce ředitele nadačního fondu Eduzměna a také ředitel Centra podpory vzdělávání na Kutnohorsku Ondřej Matějka. „Modelem, který jsme v regionu vytvořili, se může stát inspirovat a zavést ho s úpravami kamkoli po republice,” říká Matějka s tím, že hned čtyři regiony v Česku plánují zkušenosti z Kutnohorska převzít a začít se změnou také u nich. 

A jak celý projekt funguje? Jedním z klíčových prvků je zavedení role regionálního průvodce, který pro ředitele i učitele funguje jako mentor. „Regionální průvodce pomohl nejen mně, ale i našim pedagogům uvědomit si, že změna je možná, ale musí začít u nás samotných,“ dodává Melechová Ruthová s tím, že proměna Kamenné stezky ukazuje, že i škola s nepříznivou minulostí může najít cestu k úspěchu. Klíčem je kombinace odvahy něco změnit, odborné podpory a dlouhodobé strategie. „Je to běh na dlouhou trať, ale výsledky stojí za to. Děti i rodiče dnes na naši školu pohlížejí jinak,“ dodává ředitelka.