Co je podle vás potřeba změnit v základním školství?
Základní škola by měla všechny děti vybavit základními vědomostmi a dovednostmi a objevit a rozvíjet jejich silné stránky, čímž je bude motivovat k dalšímu vzdělávání. To vše by mělo probíhat v klidu. V situaci, kdy je zásadní nesoulad mezi poptávkou a nabídkou ve středním vzdělávání a zároveň se jeví volba střední školy jako zásadní z hlediska budoucnosti dítěte, ztrácí vzdělávací funkce základní školy na významu a začíná převládat funkce selektivní. To vede k řadě nežádoucích jevů, například k tomu, že zvýšená pozornost školy je věnovaná žákům aspirujícím na maturitní studium, obsah učiva je zúžený na přijímací testy a podobně. Teprve když se situace kolem středních škol uklidní, je možno v klidu přemýšlet o tom, jak má vypadat kvalitní základní vzdělávání. Základnímu vzdělávání by také prospělo, kdyby došlo k omezení víceletých gymnaziálních programů s cílem využít vzniklé kapacity ve čtyřletém studiu, což je jedna z cest k navýšení celkové kapacity gymnaziálního studia.
Osmiletá gymnázia jsou třeskuté téma. Proč myslíte, že je nepotřebujeme?
Myslím si, že je dobré, když děti navštěvují základní školu společně, tedy v přirozeném vrstevnickém kolektivu. Základní škola je unikátní místo, kde se setkávají různé společenské skupiny a může zde docházet nejen ke vzájemnému poznávání, ale i k jakémusi sjednocování společných hodnot a pravidel. To mi připadá mimořádně důležité. V současnosti o tento potenciál základní školy postupně přicházíme. Máme řadu výzkumných dokladů o tom, že víceletá gymnázia neslouží primárně ke kvalitnějšímu vzdělávání nadaných dětí, jak si mnozí myslí, ale že slouží zejména jako nástroj sociální selekce. Děti ze vzdělaných a dobře ekonomicky zajištěných rodin mají významně vyšší pravděpodobnost, že je rodiče ke studiu přihlásí a že budou přijaty, než stejně talentované děti s méně příznivým rodinným zázemím.
Musím ovšem říci, že k sociální selekci dochází nejen existencí víceletých gymnázií, ale v poslední době čím dál tím více také vznikem rozmanitých výběrových tříd a škol, kde děti vyrůstají ve společnosti vrstevníků se stejným nebo podobným rodinným zázemím. Řada těchto výběrových tříd vzniká v systému veřejného školství, kde si rodiče připlácejí na to, aby se tam jejich dětem dostávalo kvalitnějšího vzdělávání, což je mimochodem jev, jaký je ve většině vyspělých zemí naprosto nepředstavitelný a je z mého pohledu daleko nebezpečnější než víceletá gymnázia.
Jenže část rodičů, třeba ta s velmi nadanými dětmi, bude bojovat za zachování víceletých gymnázií.
Je možno uvažovat o různých řešeních. Jedním z nich je například posunutí selekce do vyššího ročníku, tedy například ponechat pouze gymnázia šestiletá. Touto cestou se ve snaze prodloužit společné vzdělávání vydávají některé spolkové země sousedního Německa.
Proč podle vás vznikají ve veřejném školství výběrové třídy?
Mám pocit, že mezi rodiči panuje čím dál tím větší nedůvěra ve vzdělávací systém, a tak mají pocit, že si musí vzdělávací dráhu pro své děti zajistit sami již při vstupu dítěte do povinného vzdělávání. To je velký problém, o němž se málo mluví. Poptávku po nějakém „nadstandardním“ vzdělávání může bez problému pokrýt soukromé školství, kde je situace zcela přehledná a naprosto v souladu se zákonem. Ale to, že rodiče zakládají spolky a připlácejí na vzdělávání svých dětí ve veřejných školách, je velmi nežádoucí jev, ke kterému by nemělo docházet, i když se to vždycky nějak „navlékne“, aby to bylo formálně v pořádku.
Ale každý rodič chce pro své dítě to nejlepší a ne každý má na soukromé školné.
Ano, všichni chceme pro své děti to nejlepší. Myslím si však, že přeceňujeme to, že rodiče skutečně vědí, co „to nejlepší“ je. Věnujeme se výzkumu mezi rodiči, kteří si vybírají pro své děti výběrové školy, a vidíme, že představy těchto rodičů se mění, nejsou stabilní. V nějaké fázi školní docházky svého dítěte si rodiče třeba myslí, že by škola měla dětem dát více svobody a méně je omezovat, ale pak mají zase pocit, že si děti ve škole jenom hrají a že by se měly více učit, aby se dostaly na střední školu… Myslím, že většině rodičů by stačilo, kdyby měla základní škola rozumně postavený studijní plán, chovala se k rodičům a k žákům vlídně a byla schopná vysvětlit a dostatečně sebevědomě obhájit své cíle a postupy. Uznávám, že jsou a budou rodiče, kteří chtějí pro své dítě například bezbřehou svobodu, ale ty by dokázalo dobře saturovat právě soukromé školství.
Řada rodičů volá po modernizaci školství v tom smyslu, aby se děti neučily zbytečnosti, aby ubylo takzvaného biflování. Je vůbec možné objektivními metodami posoudit, co z toho učiva, které se memorují nazpaměť, je a co není zbytečné?
Není, musí to být vždy otázkou nějakého odborného konsensu a různí učitelé i rodiče na to mohou mít velmi různý názor. Myslím, že požadavek, aby se děti učily některé věci zpaměti nebo aby získaly v určitých předmětech, jako je například matematika, nějakou rutinu, je zcela legitimní. Zodpovědnost za rozhodování, co je a co není moc, by měla být podle mého názoru ponechána do značné míry na učiteli, stejně jako objem domácích úkolů, kolem něhož se také vede velká diskuse. Jsou věci, do kterých bychom jako veřejnost škole nemuseli zasahovat.
Jinak si ovšem myslím, že při vyjednávání národního kurikula, tedy toho, co by se všechny děti měly naučit na základní škole v jednotlivých předmětech, by mohly sloužit znalosti učitelů všech předmětů. V kurikulu by měly figurovat ty, na nichž se učitelé všech předmětů shodnou, že jsou důležité, a v ideálním případě je také mají. Myslím, že je sporné a do jisté míry pokrytecké požadovat po dětech třeba v dějepisu znalosti, jaké prokazatelně nemá jejich učitel matematiky nebo češtiny jako autorita a odborník s vysokoškolským vzděláním.
Třetí ministr školství této vlády Mikuláš Bek přišel s novým reformním nápadem, a to zrušit 9. třídy. Co si o tom myslíte? Potřebujeme devátou třídu?
Podle mě je úplně jedno, jestli základní škola bude mít osm, nebo devět ročníků. Otázkou spíš je, jestli máme nějaký dobrý důvod to právě teď měnit, protože s tím budou spojeny i nemalé náklady. Počtu ročníků musí být samozřejmě přizpůsobeno kurikulum. Jak jsem již zmiňovala, mělo by být postaveno tak, aby si je všechny děti mohly důkladně osvojit, nesmí být přehuštěné. Případná redukce ročníků tedy musí být provázena redukcí kurikula.
Velké téma zejména na prvním stupni základních škol je známkování. Objevují se názory, že by se mělo zcela zrušit a nahradit slovním hodnocením. Je to podle vás dobrý nápad? Sice možná ubude stresu, ale není nějaká míra stresu přece jen nutná pro budoucí život, kdy ho budou děti také zažívat?
Myslím, že forma hodnocení není tak strašně důležitá. Důležitá je funkce, jakou ve vzdělávání plní. Hodnocení by mělo pomoci dětem si uvědomit, co se již naučily a kam a jak by měly ve svém učení postupovat dále. Tuto informaci samotná známka nést nemůže, takže je zpravidla potřeba nějakého slovního komentáře. Jak by měl slovní komentář vypadat při jakých příležitostech, by mělo být podle mého názoru ponecháno na rozhodnutí jednotlivých škol. V každém případě by bylo výborné, kdyby spolu s posilováním formativního hodnocení ve školní práci pozbylo na důležitosti hodnocení založené na srovnávání. To v kombinaci s úzkostnou snahou učitelů provádět je spravedlivě podle mého názoru brání rozvoji individuálního potenciálu jednotlivých žáků a i jinak znesnadňuje proces vyučování a učení.
Text vyšel na zpravodajském webu iDnes.cz.
