Je doba hojnosti, která ale nebude trvat věčně. Finance dojdou, říká k podpoře zavedení informatiky do škol Ondřej Neumajer

Rychlý vzestup rozvoje umělé inteligence už dnes přepisuje pracovní pozice nebo obory na školách. Práce s digitálním světem je nedílnou součástí budoucího života současných školáků. Připravit je na ni má mimo jiné i informatika, která už prošla takzvanou malou revizí. Novým způsobem se začala vyučovat na všech základních školách na prvním stupni od 1. září 2023 a letos v září ji povinně musely zavést také druhé stupně. „Možnosti podpory, které od nás mohou školy dostat, jsou obrovské. Za rok ale finanční programy skončí a je třeba se na to připravit,” upozorňuje Ondřej Neumajer z Národního pedagogického institutu, který vystoupí na konferenci EDUinu Lepší škola. 

Můžeme už dnes u dětí sledovat nějaké výsledky proměny výuky informatiky? Mají třeba větší digitální kompetence?

Takhle přesná pedagogika zase není. Navíc jsou to kompetence, nejsou to znalosti, a ty není úplně jednoduché sledovat. Ne že bychom to neuměli, ale stálo by to strašně moc peněz. Oficiálně to sleduje Česká školní inspekce, se kterou komunikujeme. Spolupracovali jsme s nimi na tematickém šetření zaměřeném na informační gramotnost, a právě v rámci něj se budou kompetence žáků zjišťovat. Je to oficiální nástroj a probíhá jednou za čtyři či pět let. A v listopadu bude zveřejněno také mezinárodní šetření ICILS věnující se informační a počítačové gramotnosti. To je jednou za pět let a letos jsme se ho účastnili. Tam uvidíme, jak jsme jako stát dopadli, ale probíhalo to už v minulém roce, takže se tam povinné zavedení informatiky propíše asi jenom částečně. 

Část škol mlčí

Částečně proto, že to sice bylo povinné od určitého data, ale některé školy se do toho zapojily už dříve? 

Ano, několik desítek až stovek škol revidovalo informatiku již před lety. Toto byla poslední fáze a poslední rok, kdy to musela zavést už každá škola. Něco tedy může být v ICILS podchycené, ale jistě to budeme vědět nejdříve za těch pět let, kdy bude další šetření. Ale toto dělá Česká školní inspekce, Národní pedagogický institut to zjišťuje jinými způsoby. 

Jakými? 

Tím, jakou podporu školám vlastně poskytuje, a potom tím, že jednou za rok děláme dotazníkové šetření, které posíláme jak učitelům, tak ředitelům. Z výsledků pak vyvozujeme, jak na to školy reagují. Víme, kdo ve škole má na starosti implementace změn, kdo je jejich nositelem, jak školy používají umělou inteligenci. V dotazníku je třeba otázka „Nakolik je vaše škola připravená na rozvoj digitálních kompetencí žáků?“. Odpovědělo 942 ředitelů. Zcela či spíše připravených je 91 procent škol. Nepřipravených se tedy cítí asi devět procent.

A to je více, či méně než dříve?

V roce 2023 se nepřipravených cítilo nějakých 12 až 13 procent. Teď je to 8 až 9 procent. Je tedy více připravených škol, ale samozřejmě se bavíme o podílu z 942 respondentů, loni jich bylo 816. Jen abychom upřesnili fakt, že jedno procento může být na hranici statistické chyby. Trend samotný je dobrý, jen máme jistý problém s tím, že je velký počet škol, které se nechtějí zapojit. 

Jak „nechtějí zapojit“? Je přece povinné novou podobu informatiky zavést. 

To ano, ale mám tím na mysli určitou spolupráci s NPI. NPI podporu poskytuje zdarma a podle vypracovaných šetření jsme asi 2/3 škol schopni obsloužit, ale určitá část mlčí. 

„NPI podporu poskytuje zdarma a podle vypracovaných šetření jsme asi 2/3 škol schopni obsloužit, ale určitá část mlčí.“ (c) Kateřina Lánská

Uvádí nějaký důvod toho, proč se zapojovat nechtějí? 

Jednoduše nám nereagují na nic, takže to nevíme a nezjistíme. Máme pracovníky, kteří jsou na telefonu a obvolávají školy, když potřebujeme informace třeba k šetřením. Je to složitější a určitá část škol je z tohoto pohledu problematická, ale současné době říkáme „doba hojnosti“. 

V čem je to doba hojnosti? 

Protože to, co se teď povedlo v malých revizích RVP a jaká je s tím spojená možnost podpory, kterou NPI poskytuje, je obrovské. K tomu finanční prostředky z Národního plánu obnovy, ze kterého ministerstvo školství posílá školám peníze přímo na vybavení, na podporu digitální gramotnosti a překonání digitální propasti. A jsou ještě indexovány, takže školy ve znevýhodněném prostředí dostávají v přepočtu na žáka víc než jiné školy. Zároveň NPI dostává peníze, za které zajišťuje metodickou podporu pro obrovské množství formátů. 

Jak to myslíte? 

Na jiné projekty jsme dělali třeba dva až čtyři formáty podpory a tady jich mám třeba 20. Jsou to prezenční setkání, webináře, hybridní schůzky, publikace, newslettery, podcasty a další. Takováhle podpora školám, konkrétně na jednu věc, jako je malá revize RVP, nikdy dříve nebyla. 

Příští rok ale všechno financování skončí.

Ano, rok 2025 je poslední, kdy na tuto podporu máme finance. To je z mého pohledu problém. Školy to mohou využívat teď, příští rok a na konci roku 2025 je opravdu konec. 

A až to skončí, co se bude dít dál?

Na to se ptám na ministerstvu školství, ale odpověď nedostávám. V roce 2014 jsem připravoval pro ministerstvo Strategii digitálního vzdělávání České republiky do roku 2020, kde jsme měli tři cíle. Jedním z nich byly malé revize. Skutečně se to těch 10 let připravovalo a to ještě s tím, že do toho přišel covid. Který kdyby podle mě nepřišel, tak by to ministerstvo nespustilo. 

Tím, že problematika distančního vzdělávání byla nasvícená, jsme si najednou vyzkoušeli, že to jde. Sice to dře a není to rozhodně úplně ideální, ale že technologie jsou důležité a učitelé, když vidí jejich užitečnost, jsou ochotni je používat. 

Díky tomu ministr Robert Plaga v roce 2021 podepsal malou revizi. V té době přišly peníze z Národního plánu obnovy na obnovu těch problémů, které covid způsobil. Až to skončí, tak to bude znamenat, že školy budou dostávat zhruba o 1,8 miliardy ročně méně peněz pro pokročilé digitální pomůcky a překonání digitální propasti. A ty peníze jim budou chybět.

Učitelů informatiky je málo

Jaká je role NPI v rámci informatiky?

Metodická podpora. Pod oficiální hlavičkou zmíněné Strategie digitálního vzdělávání ministerstva školství oslovení autoři vytvořili učebnice a připravil se koncept změny, kterou prošla naprostá většina evropských států. Nejde tedy o něco experimentálního, naopak – trošku jsme to okoukali, trošku vylepšili a teď máme jedny z nejlepších výsledků. 

Když jedeme do zahraničí a vidíme, jak to je v jiných státech, u nás se to opravdu povedlo. A to říkám spíš výjimečně, většinou jsem hodně kritický. Zvlášť když to vidím v porovnání plánované velké revize RVP, jak je to extrémně složité. Jak na to nejsme připraveni. Ani na tu kulturu diskuze a spolupráce všech, kteří na tom musíme mít zájem. 

A jak konkrétně vypadá metodická podpora? Jak se pracuje se školami z pozice NPI?

Důležité jsou webové stránky, kde je vše poskládané dohromady. Je tam sekce pro základní školy, gymnázia, střední odborné školy, a dokonce i mateřské školy. Na stránkách jsou kurzy a webináře, konzultace, podpora v regionech, sdílení zkušeností a další. Jsou to takové typy naší podpory, kterou školám nabízíme. Kurzů a webinářů děláme obrovské množství na různá témata, kam mohou školy své učitele poslat. 

Máme speciální sekci pro ICT koordinátory, kde děláme kvalifikační studium, protože je to specializovaná pozice, která v každé škole může být, když se pro to ředitel rozhodne. Nebo třeba aktualizační kurz pro ty, kteří tímto studiem prošli před mnoha lety a chtějí se dozvědět, co se od té doby změnilo. Jsou tam různé výukové aktivity, materiály, semináře. 

Když už jsme u personálu, je ve školách dostatek lidí, kteří nové podobě informatiky rozumí? 

Tady můžeme čerpat z výroční zprávy České školní inspekce, která říká, že ne. Poslední výroční zpráva za rok 2022/2023 říká, jak jsou vyučovány jednotlivé předměty a jaká je aprobovanost. Čili jsou to data z doby ještě předtím, než to bylo povinné, a proto odhaduji, že číslo bude letos ve skutečnosti ještě horší. 

Data ukazují, že mezi předměty, kde výuka není vedena pouze aprobovanými učiteli, informatika neochvějně vede. 61 procent výuky bylo v roce 2022/2023 vedeno neaprobovaně. Oproti tomu třeba čeština má necelých 30 procent, tedy polovinu. Rozdělme ale ještě aprobovanost a kvalifikovanost, kdy kvalifikovaná asi bude naprostá většina učitelů. Nemají ale aprobaci pro informatiku. 

Proč jich je tak málo?

Bohužel příprava učitelů informatiky je problematická minimálně z toho pohledu, že jich neabsolvuje každý rok tolik, kolik bychom potřebovali. Sám učím na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy a kvalifikovaných absolventů je pár jednotlivců, nikoli mnoho desítek, kolik by bylo potřeba. Je to logické, protože u nejatraktivnější oborů, jako je informatika nebo cizí jazyky, se hodně absolventů uplatní úplně bez problémů mimo školství a nepotřebuji dojít až k magisterskému titulu, vystačí si s bakalářem. Navíc se společně s revizí zvýšil počet hodin výuky informatiky, takže potřebujete víc aprobovaných učitelů a problém se tak prohlubuje. 

A existuje řešení? 

Bohužel zatím to řešení neznám. Bavil jsem se o tom s mnoha zainteresovanými lidmi na ministerstvu a nikdo mi nebyl schopen říct, jakým aktuálním opatřením míříme na to, aby se to zlepšilo. Snad by to mohlo vyřešit kontraktové financování přípravy učitelů.

Probíhá reforma pregraduální přípravy, která jde velmi správným směrem. Třeba Učitel naživo v tom hraje významnou roli a intenzivně ji podporuje. Vytváří se kompetenční rámce toho, co by měli absolventi na konci vysoké školy umět. Čili v této oblasti se to vylepšuje, ale pomalinku. Jedním z nástrojů, o kterém pan ministr mluvil, má být pobídka pro fakulty, aby „navýšily“ produkci nedostatkových aprobací. To by cesta být mohla, ale není to jednoduché, protože fakulty mají akademickou svobodu. Ale že by samy reagovaly? Podle mě poptávku na školním trhu nereflektují, patrně toho nejsou se současnými financemi schopny.

Jak se do toho propsal rychlý nástup umělé inteligence? Protože stejně jako všechny vás zaskočil covid, loni na začátku roku se AI obrovsky rozvinula. Jak moc to zasáhlo nebo posílilo výuku informatiky? 

Malá revize RVP byla vydána v roce 2021, ještě před nástupem Chatu GPT, a detailně tam proto umělá inteligence popsána není. Ve velkých revizích, kde jsme informatiku už moc měnit nechtěli, jsme tam něco propsali, aby v ní umělá inteligence byla, ale jelikož je její vývoj tak frenetický, nemůžeme tam napsat podporu toho, co za aplikace například obsahuje dnes, protože než se RVP schválí, bude zase všechno jinak. 

Jdeme cestou obecnější formulace k umělé inteligenci v novém RVP a zároveň připravujeme intenzivnější podporu škol, která je na tu závaznou část navázána, ale není přímo součástí RVP a je možné ji tedy v průběhu měnit. Zřídili jsme pozici koordinátora podpory umělé inteligence, což pro jiné oblasti nemáme. A máme velmi širokou nabídku seminářů, které pro učitele děláme a stále je rozšiřujeme a aktualizujeme. 

Intenzivně spolupracujeme s AI školám a Evou Nečasovou, která je v oblasti lídrem a připravuje velmi kvalitní podporu školám. Dali jsme jí naše lektory, kteří pro ně učí, oni dávají lektory nám a propojujeme se navzájem. Máme pracovní skupinu, kde jsou neziskové organizace věnující se AI, pravidelně se potkáváme, vyměňujeme si informace. Máme 30 tisíc odběratelů newsletteru. 

Loni jsme těsně před začátkem školního roku vydali doporučení pro využívání umělé inteligence ve školách, a když jsem byl před týdnem na konferenci v Amsterdamu, tak tam za mnou přišli kolegové z Ministerstva školství Slovenské republiky, jestli je mohou převzít. Evidentně tedy rezonují i v zahraničí a je toho ještě spousta dalšího. 

A učíte učitele využívat umělou inteligenci pro svou práci? Nebo se spíše zaměřujete na to, aby ji uměli naučit používat děti?

Oboje. To první je využívat ji zejména na přípravu, v hodině a pak po hodině třeba na vyhodnocování prací žáků. To je učíme v rámci digitálních kompetencí. A pochopitelně i jak to učit děti, tedy jak ji využívat, jak funguje či co jsou třeba algoritmy zobrazování příspěvků na sociální síti a jak vás lapají nadnárodní společnosti do reklamy. To primárně směřujeme do hodin informatiky. 

Jsou ale věci, které se dají učit i ve společenskovědním předmětu, když se probírá třeba téma manipulace. Jde to napříč obory a je otázka, co patří do informatiky a co do ostatních předmětů. RVP to stanovuje, ale říká i to, že na úrovni ŠVP si to školy mohou uspořádat do jiných předmětů či projektů a je to na jejich rozhodnutí. Svět se jednoduše zásadně změní s umělou inteligencí a my máme povinnost na to školy upozorňovat. Budou se měnit obory, některá povolání už zanikají, některá to zásadně překreslí a nová zase vznikají. 

V rámci vystoupení na konferenci Lepší škola budete mluvit o tom, že „rozvoj digitálních kompetencí žáků už není jen úkolem učitelů tohoto předmětu, ale všech pedagogů“, což mi přijde velmi náročné v organizaci i v otázce požadavků na učitele. Jak si představujete, že to bude probíhat? Kdo z učitelů to zvládne?

Bude potřeba spolupracovat. Musí to zvládnout všichni. O tom už není sporu. Říkám to už 20 let a teď se se mnou o tom už ani nikdo nehádá, což se ještě třeba před 10 lety dělo. Každý učitel musí umět aspoň základ dalšího cizího jazyka, i když to není učitel jazyků.

Musí umět pravidla českého jazyka, což všichni považujeme za samozřejmost, a stejně tak musí disponovat základními digitálními kompetencemi. A to nejen těmi, které si většina lidí představí, jako je pracovat s informacemi, ovládat nějaké nástroje, ale i ty pedagogické. Takzvaná malá revize informatiky má dvě nohy. Jedna je ta informatika, kdy se změnil obsah předmětu, a dokonce se i přejmenoval. Dříve to byl předmět ICT – Informační a komunikační technologie, dneska je to Informatika, což je zásadní rozdíl. 

Není to o ovládání počítačů, ale o tom, co se v angličtině nazývá „Computer Science“. Je to koncept informatického myšlení a podpora logického a algoritmického myšlení. 

„Bohužel příprava učitelů informatiky je problematická minimálně z toho pohledu, že jich neabsolvuje každý rok tolik, kolik bychom potřebovali.“ (c) Kateřina Lánská

Druhou nohou jsou průřezové digitální kompetence žáků. A ty se mají rozvíjet napříč všemi ostatními předměty. Proto se to musí naučit i učitelé ostatních předmětů a musí se naučit to propojovat.

Takže kdybych to měla shrnout a zjednodušit, jde o to, aby učitelka češtiny, která bude děti vzdělávat mimo jiné i v oblasti digitálních kompetencí, neměla heslo 1234 a učitel dějepisu nepřišel s nějakým fakeovým videem, které našel na Facebooku? 

To je zúžení, ale samozřejmě taky. Kyberbezpečnost je velká součást toho balíčku. Ale je to také o tom, jak si může učitel dějepisu nechat vygenerovat od chatu GPT zajímavou výukovou aktivitu, která zohlední moderní dějiny a pak se jí nechat inspirovat. Jak si pomoci u výukových aktivit a nechat si vygenerovat nápady na brainstorming nebo jak využít AI k formulaci základu slovního hodnocení. 

Mluvil jste o informatickém myšlení, které má být gró změny výuky informatiky. Jde o to naučit děti zaměřit se na problém a hledat efektivní řešení. Máte pocit, že už se do škol změna myšlení v této podobě dostává? 

Primárně je to v rámci informatiky, ale některé školy to zavádí i v jiných předmětech. Měl jsem možnost být na zmíněné velké konferenci v Amsterdamu a mohl jsem se podívat i do nizozemských škol, kde jsem byl překvapen. U nás bereme zavádění informatického myšlení už jako standard, ale on to někde vůbec standard není. 

My jsme se postavili do čela evropských reformovaných informatik, takže například v Amsterdamu školy nevyužívají oblast takzvané edukační robotiky. To jsou různí ozoboti a desítky dalších robotů a robotických stavebnic, které se u nás neskutečně chytly. Máme extrémně dobrou zpětnou vazbu hlavně z prvních stupňů základních škol, a dokonce i z mateřských škol. 

To je třeba způsob, jak rozvíjet informatiku a informatické myšlení i mimo počítače s displejem. Třeba v Amsterdamu věděli, o čem mluvím, ale vybavení teprve plánovali zakoupit. V tom nám hodně pomohlo financování z Národního plánu obnovy, které přišlo přesně v okamžiku zavádění nové informatiky.

Hrají v tom tedy peníze klíčovou roli? Jedná se nyní o rozpočtu, přetahují se miliardy sem a tam. Jak moc jsou peníze zásadní pro to, aby informatika a informatické myšlení bylo ve školách od Aše po Jablunkov? 

Pro vzdělávání učitelů není vlastně peněz potřeba tolik. Ale aby to ve školách mohli žáci běžně používat, tam potřeba peníze jsou. Potřebují software, hardware, a když ho nemají, tak to samozřejmě dělat moc nemohou. V kontextu zvyšování nerovností se snažíme indexovat peníze, aby šlo více peněz tam, kde jsou více potřeba. 

Děti z podnětného prostředí se k technologiím a jejich smysluplnému využívají většinou dostanou sami v rodinách, s tím zásadní problémy nemají. Jde nám především o ty z nepodnětného prostředí. Jeden z těch dvou měšců, ze kterého posílá ministerstvo školství peníze, jsou určené na překonávání digitální propasti a součástí je pořizování takových digitálních zařízení, které si děti mohou vzít domů. Aby to školy mohly půjčovat, nebály se, rodiče věděli, že si to můžou půjčit. Na to ty peníze prostě potřeba jsou.