Anna Brzybohatá 26. 2. 2024
v dnešním bEDUinu se věnujeme těmto tématům:
19. 2. – 25. 2.
elektronický systém DiPSy využilo 135 tisíc uchazečů o střední školy
odklady by se podle poslance Pavla Klímy neměly rušit, ale výrazně omezit
jednání o rozpočtu do školství podtrhávají hnutí STAN židli
Týden stručně
Do prvního ročníku střední školy chce příští rok nastoupit 150 tisíc dětí, 135 tisíc z nich podalo přihlášku elektronicky. Ministerstvo školství přišlo se statistikou 22. února po konečném termínu podávání přihlášek. „Z celkem 150 tisíc přihlášených, jejichž přihlášky jsou nyní v systému, elektronickou cestu při přihlašování využilo přibližně 90 procent všech uchazečů. Přesný počet přihlášených bude znám poté, co ředitelé škol do systému zadají všechny přihlášky, které přišly v klasické listinné podobě,” oznámil resort na svých webových stránkách. Přijímacím zkouškám se věnovala řada médií. Česká televize si do vysílání pozvala programového ředitele EDUinu Miroslava Hřebeckého, který zdůraznil, že zásadní je zrušení zápisových lístků a prioritizace škol. Vzhledem k tomu, že se mohly nově podávat tři přihlášky oproti dvěma, vzrostl i jejich samotný počet na školách. Podle Jiřího Nekudy, místopředsedy Unie školských asociací CZESHA a ředitele Hotelové školy, Obchodní akademie a SPŠ Teplice to na jeho školu bude zhruba o polovinu přihlášek více oproti loňsku. „Osobně si myslím, že podstatně víc zájemců bude zkoušet gymnázia nebo exkluzivní školy,“ řekl pro Český Rozhlas. Co se týká přijímacích zkoušek, přihlášky jsou jen začátek a výzva teprve přichází. Nejenže se mohly podávat tři přihlášky, ale zájemci prioritizovali školy, na které se chtějí dostat nejvíce. Jak připomínají Lidové noviny, rozřazovací systém k tomu ještě není hotový. Digitalizace přihlášek je každopádně velkým krokem vpřed a za obrovský úspěch ho má i zástupkyně státního tajemníka na ministerstvu školství Martina Běťáková. V rozhovoru pro EDUzín se rozpovídala o tom, jak za pochodu řešili problémy typu zdvojených přihlášek nebo jaké jsou další plány do budoucna.
Šéfovi školského resortu se nedaří vyjednat vyšší rozpočet, a to ani přesto, že se o něm jedná už od poloviny loňského roku. Jak připomíná Deník N, ani v půlce února nemají školy jistotu, s kolika penězi mohou v letošním roce počítat, respektive zda nebudou muset propouštět třeba uklízečky či školníky. K jednání o chybějících penězích ve školství by se vláda měla vrátit až v polovině roku. „S tím nemůžeme souhlasit, řada obcí tyto prostředky ani nemá, zejména malé obce,“ podotýká šéf Svazu měst a obcí František Lukl pro Deník N. „Připravili jsme apel přímo na premiéra, chceme se domluvit se Sdružením místních samospráv a Asociací krajů. Kdyby to šlo, předali bychom to ve středu panu premiérovi,“ dodává. Podle místopředsedy poslaneckého klubu STAN Jana Laciny peníze ve školství chybí kvůli nedanění tichého vína, jak řekl v pořadu Napřímo. Ministr Bek se hájí tím, že si vláda v otázce peněz do školství vybrala „delší, zato horší cestu“ (ČTK).
Nejen výzkumník, ale i poradce ministra školství Mikuláše Beka se v rozhovoru pro Info.cz rozpovídal o problémech českého školství. Chybějící systematické řízení považuje ja jeden z těch hlavních. „Školstvím se zabývá pouze stát z pohledu nějaké základní regulace a financování. Nikdo ho ale na místní úrovni neřídí a nenese odpovědnost za to, co se ve školách v regionech děje, jak se tam učí ani jak se propojují školy a další služby kolem nich,“ popisuje analytik Karel Gargulák.
V Česku je přes 20 procent odkladů povinné školní docházky. Podle Pavla Klímy, který je náměstkem pro školství v Jihočeském kraji a také místopředsedou školského výboru ve sněmovně, by se v tomto ohledu mělo například více komunikovat s rodiči. V rozhovoru pro iDNES.cz vysvětluje, že rodiče svým rozhodnutím připravují půdu pro rozvoj vzdělávacích či výchovných problémů.
Výrok týdne:
„Stáli jsme před volbou: Buď to uděláme tak, jak jsme to udělali, což za mě byla na přelomu září a října jediná možná cesta, kdy jsme museli pohřbít veřejnou zakázku. Anebo si řekneme, že nic neuděláme a řekneme všem: Snažili jsme se, sorry, ale nešlo to a odkládáme to o rok. Otázka je, co by se stalo za rok? Je dost možné, že za rok by opět nebylo nic. A pan ministr měl odvahu na to jít touto cestou, která byla od května připravená jako záložní. Tak jsme se do toho pustili,” Více zde:
popisuje zpětně vývoj systému DiPSy pro elektronické podávání přihlášek na střední školy ředitel Cermatu Miroslav Krejčí v podcastu Ptám se já.
V souvislostech
Na půdě Senátu představí EDUin letos již jedenáctý nezávislý Audit českého vzdělávacího systému, který bude 5. března možné sledovat online na sociální síti Facebooku nebo na Youtube. Autoři se v něm věnují třem hlavním tématům.
Při naplňování závazného dokumentu Strategie 2030+ jsme nyní v druhé fázi pro roky 2023 až 2027. Programový ředitel EDUinu Miroslav Hřebecký, který je autorem této kapitoly, se v ní zaměřuje na první období a na to, jak se Česku dařilo či nedařilo vypracované a vládou schválené záměry uvádět do praxe. V analýze Hřebecký popisuje vývoj strategických vzdělávacích dokumentů. Zastavuje se u Bílé knihy, která byla na svou dobu nebývale komplexní, ale progresivní záměry se podařilo naplnit jen velmi neúplně, nebo u pozapomenuté Strategie celoživotního učení. Milníkem byla Strategie vzdělávání 2020, která se stala klíčovým dokumentem české vzdělávací politiky pro období 2013 až 2020 a zároveň podmínkou pro čerpání prostředků z EU. Jak se realizace strategie povedla, zhodnotila externí expertní skupina.
„Expertní tým považoval strategické priority vymezené ve strategii nadále za vysoce relevantní a stále aktuální. Stejně tak hodnotící tým považoval za relevantní většinu specifických cílů a navržených opatření. Nicméně konstatoval, že většina hlavních cílů naplněna nebyla. Experti ministerstvu dále doporučili zásadně zlepšit kvalitu řízení v oblasti vzdělávání na všech úrovních a komunikaci mezi všemi aktéry,” popisuje v kapitole Miroslav Hřebecký s tím, že závěry externího hodnocení byly podkladem pro definování navazující Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2030+. Kapitola se proto věnuje především tomu, jak poslední vzdělávací strategii Česko naplňuje, potažmo spíš dostatečně nenaplňuje. Implementační plán Strategie je rozdělený do pěti karet a pro přehlednost je v analýze Auditu každá z karet označená formou semaforu. Zelenou nedostala ani jedna z nich.
Na Strategii 2030+ v podstatě navazuje i další kapitola. V poslední době sílí tlak na změnu výuky na středních školách. Konkrétně na větší nabídku v oblasti všeobecného vzdělávání. Gymnázia ve velkých městech jsou přeplněná, ve vybraných krajích se budují lycea. Analytička EDUinu Nikola Šrámková se v kapitole Inovace oborové soustavy: na prahu změny věnuje dlouhotrvající reformě středního školství v oblasti nabízených oborů. Intenzivně se o změnách diskutuje dlouho, což dokazují i zmínky ve Strategii vzdělávací politiky ČR do roku 2020. Nyní se na reformě konečně cíleněji pracuje, i když s výrazným zpožděním. Nikola Šrámková navíc upozorňuje, že stále nejsou vyřešené klíčové otázky, jako je například posílení všeobecného vzdělávání a jak to udělat, nebo podle jakého klíče má dojít k redukci oborů.
„Některé aspekty této debaty se dokonce vedou již od roku 2014, kde se ve Strategii vzdělávací politiky ČR do roku 2020 mluví o potřebě větší prostupnosti mezi obory, o posilování společného základu odborných programů a o tom, že velká část absolventů středních škol pokračuje na vysoké školy, zatímco ‚současná struktura ale mnohem spíše odpovídá stavu, kdy velká většina jeho absolventů mířila bezprostředně na trh práce.‛ Dokument také zmiňuje nízkou úroveň základních gramotností a omezenou adaptabilitu absolventů nematuritních oborů na rychlé změny na trhu práce,” popisuje Šrámková v kontextu, jak se v Česku přistupuje ke změnám ve vzdělávání.
Poslední kapitola z pera analytičky EDUinu Kateřiny Lánské se věnuje souvislostem mezi úspěchem žáků ve škole a jejich rodinným zázemím, předškolnímu vzdělávání a nerovnostem. Provázanost mezi socioekonomickým zázemím v rodině a vzdělávacími výsledky dokazují data ze šetření sociologické společnosti PAQ Research i výsledky mezinárodního šetření PISA, do kterých se Česká republika zapojuje od roku 2000. Ve výsledku jsou tak rozdíly velké – nejen kraj od kraje, ale i v rámci okresu, jak ukazuje mapa vzdělávání od PAQ Research.
„Na vzdělávací úspěšnost a dokončování základního vzdělávání má kromě socioekonomického znevýhodnění, které souvisí především se vzdělanostní strukturou regionu a zaměstnaností, vliv také destabilizující chudoba,” popisuje v kapitole Kde začíná a končí sociální role školy? Kateřina Lánská. Chudoba se projevuje exekucemi, bytovou nouzí rodin a životem v sociálně vyloučeném prostředí. „Její vliv je o to významnější, že děti a žáky ovlivňuje přímo. V důsledku krize spojené s bydlením nemají rodiny často dostatek peněz na financování výdajů spojených se školou nebo volnočasovými aktivitami dětí. Děti a mladí lidé nemají doma vhodné podmínky k učení. S popsanými faktory souvisí i nízké vzdělávací aspirace rodin a dětí, jejich malá důvěra v instituce a vzdělávací systém,” vyjmenovává v úvodu analytička pro kontext známé údaje. V kapitole se pak věnuje tomu, jak by v takové situaci mohla žákům pomáhat škola, ač na to od státu často nedostává ty správné nástroje.
EDUin připravuje Audit vzdělávacího systému od roku 2014 a jednotlivé analýzy popisují vybraná témata, která byla v uplynulém roce důležitá. Každá z kapitol má kromě autorů také nezávislé oponenty z řad odborníků. Na konci každé z nich jsou také doporučení pro vzdělávací politiku. Audit nabízí analytické texty, které hodnotí, srovnávají a upozorňují na problémy školství.
Z edukalendáře
29. 2. → online → Kulatý stůl SKAV a EDUin: Hlas mladých ve vzdělávání
5. 3. → Praha/online → Představení Auditu vzdělávacího systému
Autor článku:
Anna Brzybohatá
Redaktorka, EDUin.
