Inovace ve školství

Realita mnoha základních škol není snadná. Poměrně velké třídy s dětmi, které často nemají důvod se škole věnovat a jsou rády, že na hodinách vůbec jsou. Mezi nimi je tu a tam nějaký snaživec, který se rozhodl být za hvězdu na základce a nikoli průměrem na gymplu. Většina masy jsou děti, které nemají větší ambici než mít dvojky trojky a dostat se na nějakou střední školu. Jakou? To moc neřeší, je jim to jedno. Vědí jen, že by to nemělo být moc učení.

V hodinách si se třídou a učitelem odsedí 6x 45 minut denně, pět dní v týdnu. Někdy si poslechnou něco zajímavého, někdy něco skouknou na videu, zahrají opakovací hru na tabletu, spočítají příklad, který je jim zadán. Sem tam se najde učitel, který chce, aby vyřešili úkol ve skupině nebo si připravili a naučili zpaměti prezentaci k zadanému tématu. Ve výtvarce nakreslí obrázek, v tělocvičně zahrají florbal, v kuchyňce jednou za čas připraví nějaký pokrm, což může být i zábava. V hudebce si zkouší karaoke s posledními hity díky Youtube a označit větné členy na interaktivní tabuli je taky už dnes realita.

Mezi tím vším jsou více, či méně zábavné přestávky. To je čas na stříkání vody na záchodech, lítání po chodbě nebo dopisování domácích úkolů. Někde se lze dostat i k hraní ping-pingu, nebo házení míče do plastového basketbalového koše. Občas se zadaří a třída jede na výlet, lyžák nebo školu v přírodě. Což bývají světlé momenty, kde se tolik nesedí a neučí látka k probrání.

Do této situace ministerstvo oznámí, že společně s průmyslníky má řešení pro školství 21. století. Bude více peněz na platy, školy dostanou tablety, zavedeme jednotné přijímačky na střední školy, mistrovskou zkoušku a naplníme učňáky a průmyslovky, protože je nedostatek techniků.

Kdo by to nepřivítal. Zadání problému je známo od konce 90. let, kdy tu bylo poslední fungující školství. Tak se snad konečně dočkáme výsledků, když si to MŠMT vzalo do parády s byznysem.

Výsledky

Učitelé jsou rádi, že dostanou přidáno, budou mít tablety, které děti baví a je to teď cool. Navíc zase dostanou bič na ty žáky, kteří se odmítají škole věnovat. Když neuspějí? Půjdou na učňák.

Ředitelé jsou spokojeni, protože pravděpodobně na jejich oboru otevřou novou třídu a bude více peněz. Dokonce i firemních. Navíc ti z gymnázií a průmyslovek tuší, že testy by jim mohly vybrat obstojné žáky.

Rodiče si oddechnou, protože bude ta škola zas k něčemu. Navíc moderní, s tablety. Někteří z nich dokonce budou vědět, že když jejich děti neudělají přijímačky, tak učňovské školství je právě pro ně dobrá cesta, nikoli jen pro děti sousedů. Viděli to přeci ve spotu v televizi.

I průmyslníci se mají na co těšit, protože budou moci za 4-5 let konečně vybrat šikovné zaměstnance z většího počtu absolventů. A to by bylo, aby nevybrali. Ti, co zbudou? Půjdou jinam.  Pomyslnou ruku trhu vlastně ani moc nezajímá kam.

Nakonec i ministerstvo si může odškrtnout položky ve vládním prohlášení na toto období. Školství je priorita, navýšení platů, efektivnější čerpání dotací EU, náprava chyb minulých vlád v systému, podpora učňovského školství a tím průmyslu, který nás živí.

A samozřejmě nesmíme zapomenout na ty až v první řadě. Co jim to všechno přinese? Budou děti rády, spokojené, oddechnou si nebo se snad dokonce mají na co těšit?

V dnešní realitě základních škol to bude žákům asi tak stejně jedno jako před ministerským oznámením. Nikdo jim neřekl, o co jde a beztak je teď zajímavější lítání po chodbě, než učení se předepsané látky a přijímačky za rok. A když pak přijímačky budou? Naučí se to, co potřebují před testem. Stejně, když neprojdou, půjdou na učňák a třeba z nich budou i mistři.

Pro dokreslení, odkaz na zajímavou debatu na DVTV.