Jak hodnotit maturitní písemky z češtiny III

V nejbližších týdnech by bylo třeba pomoci ministerstvu, Cermatu, svým žákům i sobě samým, aby se hodnocení  maturitních písemek 2013 dělo co možná spravedlivě.
V minulých dvou částech (tady a tady) jsem se snažil ukázat, proč není  vhodné posuzovat maturitní písemky z češtiny podle příliš „učebnicových“ hledisek. A proč je užitečnější pro žáka, pro učitele i pro národ, když se budou používat kritéria, která hledají opravdové kvality psaní. Nyní dávám jako příklad ukázku ze zahraničí.

Kritéria pro hodnocení
Jak si s kritérii kultivovaného písemného dorozumívání poradili v různých zemích, kde se výuka psaní vyvíjí soustředěně? Víme sice, že v cizině mají jiné podmínky a tradice, ale na druhé straně – úspěšná komunikace mezi lidmi má kvality univerzální.
V  Northwest Regional Educational Laboratory v Portlandu  v Oregonu už před dvaceti lety vyvinuli poměrně prostý soupis kvalit, které můžeme v dobrém psaní hledat a jejichž soupis zároveň pomáhá píšícímu dobře svůj text vyvést. (Tuto souhru bych považoval za jeden z důkazů, že taková kritéria jsou dobrá…)

Šestero kritérií pro kvalitu psaného projevu
V textech žáků na různé úrovni pokročilosti se shledávají takto kritéria:
MYŠLENKY A OBSAH
VOLBA SLOV
PLYNULOST VĚT
KOMPOZICE – ORGANIZACE
AUTORSKÝ HLAS
PRAVOPIS A GRAMATIKA
To, co rozhoduje o užitečnosti takové sady kritérií, jsou ovšem indikátory, které spolu se žákem v jeho psaní nacházíme a které signalizují, že kritérium je lépe nebo hůře naplněno. Oregonští si takové indikátory vypracovali na celé škále úrovní pokročilosti – týž indikátor je vyjádřen v podobě od začátečnické po velmi vyspělou úroveň. systém se jmenuje 6+1 Trait® Writing
a je patentován. Více než zde uvidíte na webu http://educationnorthwest.org/traits. My si z něj můžeme ocitovat pár příkladů. Pozoru hodné je i to, že indikátory jsou formulovány jednak odborněji: pro učitele, jednak laicky: pro žáka. A ovšem i to, že ani formulace nejsou tak odborné, aby zastíraly čtoucímu význam, nýbrž pomáhají jeho zpřístupnění a použití.
 
                                 Šest kroků pro psaní  – v heslech pro učitele
MYŠLENKY A OBSAH                             VOLBA SLOV
Jasné a soustředěné                               Působivé výrazy
Rozmyšlené                                             Výběr slov působí přirozeně
Dostatek podrobností                            Slovesa dodávají pohyb a energii
Dobře zvolené téma a motivy                Výstižná jména a jejich přívlastky
Prokazuje vhled                                       Běžná slova s nádechem čerstvosti
Psáno podle vlastní zkušenosti            Minimum opakování, bez klišé, bez neurčitosti

KOMPOZICE – ORGANIZACE                   PLYNULOST VĚT
Začíná hlavní myšlenkou                        Rytmické vyznění
Logický sled myšlenek                            Přirozený spád
Dobře zvládnuté proměny tempa           Dobře se poslouchá
Hladké přechody mezi částmi                 Věty navazují poeticky, hudebně
Míří důrazně k vrcholnému bodu           Střídá se délka i stavba vět
Dává dojem jistoty                                   Žádné kolovrátky nebo a pak – a pak – a pak

AUTORSKÝ HLAS                                        PRAVOPIS A GRAMATIKA
Za slovy se dá tušit osobnost               Pravopis, kladení znamének mezi větami, velká
Interakce mezi autorem a čtenářem        písmena, zarážky odstavců
Dá se předčítat širšímu publiku              Ucelenost
Vědomí o publiku                                     Zřetelná korektura
Zájem a odhodlání. Text je živý, osobní, jedinečný, výrazný

                       Šest kroků pro psaní  – hesla z pohledu žáka
MYŠLENKY A OBSAH                                VOLBA SLOV
Celé to dává smysl.                                     Takto se to řeklo nejlépe.
Vyznám se v tomhle tématu dost dobře    Dovedu si to představit!
Zahrnul(a) jsem i podrobnosti, na které    Říkám všední věci novými slovy.
by druhý nepomyslil                                    Poslouchejte, jak to moje slovesa ženou kupředu.
Můj text má jasný cíl.                                   Některá z mých slov mi znějí v hlavě.
Když se pustíte do čtení, nebudete toho chtít nechat.     Dá se to snadno číst nahlas.            
                                                             
KOMPOZICE – ORGANIZACE                   PLYNULOST VĚT
Začíná to peckou!                                      Moje věty začínají každá trochu jinak.
Všecko sedí dohromady.                           Některé věty jsou dlouhé a jiné krátké.
Nejlepší místa vyniknou.                           Zní mi to docela dobře, když si to čtu.
Dá se to snadno sledovat.                        Moje věty mají sílu a ostří.
Na konci cítíš, že je to hotovo a můžeš přemýšlet.         Moje věty znějí přirozeně.

AUTORSKÝ HLAS                                        PRAVOPIS A GRAMATIKA
Je opravdu slyšet, že to říkám já!                Nemám tam moc chyb.
Můj čtenář pozná, že mi na tom tématu     Čárky, středníky vykřičníky a otazníky na místě.
záleží.

A tohle já si myslím.                                      Správně píšu velká písmena.    
Chci, abyste si to přečetli a něco zažili.      Skoro každé slovo je napsané správně.
No nemám úžasné nápady?                          Každý odstavec jsem začal zarážkou.
Tohle by se už brzo dalo publikovat.                                          
      
 Northwest Regional Educational Laboratory, Portland, Oregon 1-503-275-9519

My bychom si to asi dokázali upravit pro český pravopis, a potřebovali bychom se možná hlouběji zamyslit třeba nad tím, co je to „autorský hlas“. Ale nemuseli bychom do toho ani vnášet „slohové útvary“. Kdyby takto uměli orientovat se při psaní a psát naši žáci, mohli bychom být docela spokojeni. Pochopitelně: mít kritéria není všecko. Musíme k nim také umět vést dlouhý vyučovací pochod. Opět jsme u jádra pudla: I kdyby CERMAT nakrásně zvládl zadávání „slohů“ a přidělil učitelům dobrá kritéria pro hodnocení, nemůžeme tak práci žáků hodnotit, pokud jsme tak po třináct let neučili děti psát.
Od úvah o státní maturitě se tak dostáváme k tomu, co je ve vzdělávání o mnoho podstatnější: k diskusi o tom proč, co a jak vyučovat v mateřštině. Tedy o cílích a postupech výuky. A také co dělat, abychom za čas mohli rozumně jejich práci hodnotit třebas i na závěr studia…

Co tím může udělat MŠMT a co my?
V skupině, která měla v pozdním létě a časném podzimu 2012 pomoci ministru školství s opravou nevydařených státních maturit, se dohodly jen změny, které byly v daný čas přijatelné pro parlamentní hlasování. Na skutečnou nápravu zásadních problémů, které se ukázaly i v letošních státních maturitách, nebyl v krátkém období před parlamentním schvalováním čas, a pravděpodobně by bez příprav schválením ani neprošly. Pro dva roky tedy bylo přijato například to, že písemky z češtiny sice budou opravovat učitelé maturantů ve vlastní škole, avšak samo zadání zůstává v rukou státu, stejně jako kritéria pro hodnocení toho, jak dobré studentovo psaní bylo. Stát zde má vydat vyhlášku. Tu bude třeba dobře ohlídat, aby bylo její naplnění a formulování svěřeno lidem, kteří jsou připraveni k takovému úkolu. Pokud jich nemáme dost, bude možná nutné ponechat pár let kritéria hodně volně v rukou učitelů, ale jsem si jist, že bez silně podporované profesní diskuse naprosté většiny učitelů češtiny se i tak vyvine nanejvýš propracovaná sada kritérií patřících k jedné či dvěma z vícera možných koncepcí výuky. Ale pokud by se dařilo najít společně uznatelné kvality dobrého psaní, asi se díky tomu už v průběhu ukáže, že sjednocení shůry není potřebné.
V diskusích kolem sporných výsledků maturit se jasně ukázalo, že mezi učiteli dnes není jednota v tom, co vlastně považovat za dobrý výkon v psaní. A také je docela evidentní, že hodně se liší pojetí i způsob výuky slohu ve středních školách. Navíc se pojetí výuky a hodnocení psaní nemůže na SŠ řešit bez spolupráce se školami základními. Bylo by velmi nepoučené a vůči učitelům i žákům na ZŠ bezohledné představovat si, že ZŠ bude trénovat žáky hlavně na to, aby zvládli způsob výuky, na který jsou zvyklí učitelé na SŠ. (Stejně tak není na místě si představovat, že u nás na VŠ máme přijímat nové studenty jako již hotové vědátory…) Při systematicky pojatém vzdělávání je to tak, že na ZŠ jsou žáci vedeni metodami k jejich věku a složení směrem k velmi podobným cílům jako na SŠ, jenomže stupeň náročnosti cílů není tak vysoký jako na SŠ. A ovšem na SŠ přistupují i nové cíle specifické pro věk žáka a odbornost studia.
(Nejednota neznamená, že systém nechává některé učitele vyučovat dojista výborně a druhé dojista špatně. To je zúžený náhled. O tom, jak jsou která pojetí výuky mateřštiny dobrá a které způsoby výuky jsou účinné, bychom se dozvěděli až kvalitním průzkumem. Ten by byl ovšem drahý, dlouhodobý a vyžadoval by velmi kvalifikovaných výzkumníků a důkladné metodologie  – nenahradila by ho plošná osudová zkouška.  To vše jsme samozřejmě věděli nebo mohli vědět už předem. Kritika myšlenky státních maturit z toho vychází už nejméně deset let.)

Co tedy můžeme jako učitelé češtiny dělat?
1. Co nejvíce se vzájemně domlouvat o tom, co a proč považujeme za cíle výuky a za dobré postupy a dobré výkony žáků (možná nám žáci pomohou si zavést na Facebooku nějaké fórum?). K tomu bychom se měli kde se dá poučit o rozmanitých pojetích oboru i postupech výuky;
2. hlídat si, co se na MŠMT nebo v CERMATu chystá – osobně psát dotazy, žádat objasnění, požadovat zveřejnění přípravných verzí, vstupovat z pozice praktiků do profesní diskuse (samozřejmě věcně a co nejpřesněji, bez předsudků, zacházet i s odlišnými tvrzeními jako s oprávněným profesním názorem a nenechat se vtáhnout do osobních nebo exaltovaných debat);
3. krůček po krůčku zkoušet ve svých třídách a v daných podmínkách různé postupy, které vypadají, že by mohly zabrat u žáků a přinést ovoce. Myslet na to, že máme vyučovat každého žáka, nejen toho, který se učí a myslí stejně jako jeho učitel;
4. a o tom sdělovat své poznatky svým kolegům, prosit o zpětnou vazbu a dobré rady, své poznatky sdílet se širokou profesní veřejností.
5. Nečekat na to, že shůry přistane  vyhláška, „metodika“ nebo správné řešení…