Jak jsem zaváhal ve víře v užitečnost testování

Jakmile se v jakémkoli textu přiznám ke své víře v užitečnost testování, povzbudím tím ochotu čtenářů reagovat na příspěvek, i když zároveň reakce obvykle vůbec nesouvisí s tématem článku, ale právě jen s testováním. Většina čtenářů ovšem s mou vírou v testování polemizuje. Musím se přiznat, že jsem v poslední době trochu zaváhal a řekl jsem si, že bych o prázdninách měl k testování něco dostudovat. Rád bych se s vámi rozdělil o dvě svá zjištění, jedno vyznívá spíš pro testy (v USA), jedno spíš proti testům (u nás).

1. Kupodivu plošné testování nebylo jen hloupým nápadem vysmívaného pravičáckého prezidenta G. Bushe jr. Vzdělávací koncepce „liberálního“, pro mnoho Američanů vlastně socialistického prezidenta Obamy ¨(http://www2.ed.gov/policy/elsec/leg/blueprint/blueprint.pdf) počítá s plošným testováním v pro nás nepředstavitelné míře. Líhne se model, podle kterého budou na základě nových standardů (CCSS) všichni žáci v ročnících 3-8 (nebo i výš) testováni čtyřikrát ročně jednotnými testy z mateřského jazyka a matematiky.  Ještě moc nechápu, proč jsou touto cestou, když jim je skoro každý český odborník ochoten prozradit, že plošné testování je nesmysl, že výběrové testy ho plně nahradí. Čili: zdá se, že svět testování (a to ani plošné) ještě nehodil přes palubu. V USA si prý dvě třetiny voličů myslí, že jednotné celonárodní testy jsou lepší než  testy odrážející lokální vzdělávací priority. Kdo zná anglosaskou tradici vzdělávací autonomie, zírá. Samozřejmě, ty testy mají mít řadu vychytávek – mají být masivně podpořené použitím ICT, mají se orientovat na nejen na jednoduché dovednosti, ale i na náročnější myšlenkové operace…

2. Na druhou stranu, letní přemítání a studování ve mně probudilo obavu, že u nás testování opravdu fungovat nebude. Už dlouho sdílím obavy svých názorových odpůrců, že to nedokážeme udělat pořádně z podobných důvodů, proč máme zvlněné dálnice apod. Ale došlo mi, že i kdybychom nakrásně měli dobré standardy a testy, skutečně nám to nepomůže, pokud bude dál přetrvávat názor, který zazněl v debatě o čtenářské a matematické gramotnosti: „Učitelé testy nepotřebují.“ Dokud podstatnou část učitelů testové výsledky jejich žáků nebudou zajímat (nebo je budou zajímat jen z donucení), je asi opravdu zbytečné se s testováním námáhat. Němci nedávno v diskusi o příčinách německých problémů v šetření PISA konstatovali: Středoevropské pojetí tradičně považovalo důležité cíle vzdělávání za neměřitelné, proto nic neměřilo. Ale teď přinejmenším významná část německé společnosti a odborníků změnila názor a věří, že to, co PISA měří, je důležitým cílem vzdělávání. A že mít data jen z šetření PISA nestačí. Je to bludný kruh: dokud si myslíme, že testování není ve vzdělávání důležité, neděláme ho dobře. A testování s chybami (jako státní maturita) nás jen logicky ujišťuje, že ho nemáme brát vážně. I o celé kategorie lépe udělaný test PISA budeme, poučeni částí odborníků, považovat za imperialistické spiknutí. Takže zatímco Obamova koncepce chce testovat čtyřikrát do roka, pro nás bude plošný test dvakrát za základní školu zbytečně moc. A v naší situaci to může být i pravda. Testy budou mít smysl, jen když budeme mentálně nastaveni – ochotni a schopni – využívat jejich výsledků pro zlepšení vyučování a učení. V tom smyslu dávám skeptikům za pravdu.