Jak se vyznat v krocích MŠMT

Jak si vyložit aktuální termíny českého školství „rovnost šancí“ a „srovnání úrovně škol“? MŠMT si slovo rovnost vykládá poměrně svérázně, bohužel.

Pomalu rok si z nějakého důvodu ministr Marcel Chládek a úředníci na MŠMT pletou význam klíčových pojmů pro české školství. Jak jinak si vysvětlit poslední zprávy o tom, že MŠMT nepodpoří kurzy českých nadaných středoškoláků v CTYOnline.

Ministerstvo s velkou oblibou žongluje s termíny „rovné příležitosti ve vzdělávání“ a „srovnávání úrovně v základním školství“. Což není v principu špatně. Rovné příležitosti jsou zásadním tématem, zejména ve vztahu ke vzdělávání romské menšiny na speciálních školách. Takový princip by měl rozbourat začarovaný kruh sociální vyloučenosti a otevřít dveře k normálnímu životu všem, co k tomu budou mít dostatek vůle a správné podmínky.

Srovnání úrovně základních škol je také zajímavý úkol, který se na veřejnosti smrskává na stále omílanou a zatím nijak nezhmotněnou změnu financování ZŠ. Přitom by se mělo spíše mluvit o tom, jak najít školy, které potřebují pomoci, jak sdílet a šířit případy dobré praxe nebo jak nastavit systém hodnocení škol, který třeba i pomůže k optimalizaci a vylepšení školské sítě.

Ilustrativní obrázek. BBC / Jistě pane ministře

Problémem je, jak ministerští úředníci a pan ministr chápou onu rovnost. Zatím se totiž zdá, že v jejich výkladu jde především o průměrnost, což je úplně mylné pojetí, které vede na scestí s nedozírnými následky. Rovnost šancí je o přizpůsobení systému konkrétnímu dítěti. Najít cestu, jak maximálně umožnit individuální rozvoj studentů a dostat je k nejlepším výsledkům. Každé dítě má mít stejnou (=rovnou) šanci k tomu získat od vzdělávací soustavy své maximum. Zajímavé je, že Strategie 2020 to v tomto duchu uvádí.

Dalším oblíbený argumentem, souvisejícím s financováním škol, je nebezpečnost poplatků a příplatků ve školách. V minulém roce se v médiích objevila kauza kolem příplatků na rodilé mluvčí. Školy většinou na jejich přítomnost dosáhnou pouze za finanční pomoci rodičů. Ač takový systém skrytě a poměrně nerušeně fungoval, ministerstvo je považuje za ilegální. Může být. Jen je škoda, že se nepracuje na tom, aby příspěvek 250 Kč na pololetí legální byl a zkvalitnila se tak výuka klíčové dovednosti.

Ve výše uvedeném případu se můžeme dočíst, že 5000 Kč z kapes rodičů na vzdělávání nadaných žáků je diskriminační. To, že je v zahraničí zvykem chudším studentům poskytovat stipendia, MŠMT nezaznamenalo a dotaci pro jistotu zrušilo úplně s odůvodněním, že nebude podporovat výchovu elit. I zde je výklad pojmu „elita“ mimo správné pochopení. Jde o lidi, kteří jsou schopni a mnohdy i ochotni svoje nadání poskytovat společnosti a ta z práce takových lidí má velký profit, jelikož přináší prosperitu, nové ideje a myšlenky. Ministerstvo by se naopak mělo snažit elitu cílevědomě vychovávat všemi prostředky.

Nakonec oblíbená zmatečnost státní správy, kdy jednou tvrdí ano a za pár měsíců ne, je snad již jen svého druhu folklor. Bylo by skvělé, kdyby strategické dokumenty lidé z MŠMT znali, řídili se jimi a dostali k nim správný výklad pojmů od pedagogických odborníků. Nedocházelo by tak třeba na nechtěné lobby, zkreslení a chyby. Nebezpečnost je pak snad jen v tom, že bychom se v činnosti úřadu všichni vyznali.

Další informace: CTYOnline