Jak učit češtinu projektově

Tipů na to, jak učit český jazyk zajímavě, není nikdy dost. Slouží k tomu různá školení, sdílení mezi učiteli, odborné publikace. Další možností by mohla být výměna zkušeností právě prostřednictvím našeho časopisu.

Úkolem výuky jazyka je mimo jiné rozvinout verbální dovednosti, porozumění textu, dovednosti argumentace i prezentační a komunikační dovednosti, znalosti o jazyce, stylistice, jednotlivých funkčních stylech a slohových útvarech. Nabízí se tedy vymyslet aktivitu, která spojí pokud možno většinu těchto požadavků do jednoho.

Velmi efektivní a zároveň u studentů oblíbenou výukovou metodou je projektové vyučování propojené se zásadami tzv. neviditelné pedagogiky. Projektové vyučování umožňuje propojovat dovednosti z více oblastí, studentům přináší i zážitkové učení a neviditelná pedagogika zajistí, že vlastně nemají pocit, že by se učili, i když se toho ve výsledku naučí mnohem více než při běžné výuce. Projekt počítá i s domácí prací studentů. Na následujících řádkách se tedy podělíme o jeden z nesčetných tipů na takový projekt za český jazyk, konkrétně při probírání publicistického stylu.

Prvním krokem je práce s autentickým textem, novinovým článkem, který pojednává o stavu současné češtiny (k našemu účelu byl vybrán článek V. Petráčka Jak dlouho ještě budeme mluvit česky?  z Literárních novin, 2005, který se staví velice skepticky k vývoji polistopadové češtiny). Aby mohli studenti s informacemi obsaženými v článku aktivně pracovat v dalších etapách projektu, musí nejprve obsah plně pochopit. Samotné přečtení nemusí být zárukou. Proto jim zadáme daný text (čítající téměř 4000 slov) zestručnit, přímo napsat shrnutí článku na 350 slov. Při tomto úkolu si studenti trénují porozumění textu, vybírají podstatné informace a vytvářejí text vlastní (procvičují si i výstavbu textu) – tzn., vyjadřují se svými slovy, novými formulacemi, zobecňují.

V druhé fázi je úkolem naučit se psát polemiku – reagovat na názor, postoj, na dění ve společnosti s cílem vychovávat studenty k občanské iniciativnosti. Nejprve si rozdělíme třídu na dvě skupiny (podle preferencí studentů) – polovina třídy napíše polemiku na původní text (autora V. Petráčka) a druhá v dalším kroku polemiku na texty svých spolužáků. To znamená, že texty studentů z první skupiny jsou pak poslány emailem jednotlivým studentům z druhé skupiny tak, že vzniknou ve třídě vždy dvojice. Studenti z druhé půlky třídy reagují na polemiku studenta, jehož text jim byl zaslán – a to souhlasně s vyzněním původního textu, v duchu originálního textu.

Tento bod v průběhu projektu studenty baví nejvíce, protože mají pocit soutěživosti – ve smyslu kdo přinese lepší argumenty, kdo koho „přehádá“ – a přitom je stále řeč o tak odborném tématu, jako je stav naší mateřštiny.  O našem jazyce se učí přemýšlet, aktivně si o něm hledat informace a tvořivě s nimi pracovat – jak při psaní polemiky, tak během přípravy na další, závěrečnou část.

Poslední částí projektu je duel ve třídě, který je natáčen na video – je to simulování televizní debaty o současné češtině. Před samotným duelem (tedy před tím, než je vybrán vždy jeden zástupce z každé skupiny, aby vznikly dvě protistrany, jedna domnívající se, že čeština se nachází v úpadku, druhá naopak, že situace není až tak vážná) je možno na tabuli napsat nejsilnější argumenty obou stran (při uvádění jednotlivých argumentů ať už z té, či oné strany zapojíme celou třídu), aby byly připomenuty ty nejdůležitější, a tak vlastně osvěženy znalosti před duelem jako takovým. Samozřejmým předpokladem úspěchu takové činnosti ve třídě je připravenost studentů. Vědí-li však, že mohou být vybráni, že budou muset prokázat argumentační a komunikační schopnosti před ostatními i učitelem, je téměř jisté, že se připraví dobře. Poté tedy vyučující vybere za každou stranu jednoho studenta a duel – moderovaný učitelem – „před televizními kamerami“ může začít.

Studenti mají možnost v tomto projektu poznat o češtině mnoho, z její současnosti i z historie, naučit se hledat informace z různých zdrojů, třídit je, zlepšovat svoje vyjadřování, posilovat schopnosti argumentace a schopnosti prezentovat a hájit svůj názor – a nemají až tak pocit, že se „učí“. Daří se propojit učivo o jazyce, funkční stylistice, argumentaci a prezentačních dovednostech – a to vše přístupem tzv. neviditelné pedagogiky, nebo lépe řečeno herní či zábavné pedagogiky.

 Článek vyšel v časopise Rodina a škola.