Jak ve škole učit informatiku?

V podstatě od září si opět občas položím podobnou otázku. Motivací je setkání s novým kurikulem výuky ICT ve Velké Británii a také článek, který vyšel na iHNED a tvrdí, že v ČR se právě po vzoru Británie začne učit programování již od první třídy.

Aktivně jsem měl možnost učit informatiku na základní škole 7 let a začal jsem přesně tak, jak teď vidím v britské škole. Vytvořil jsem si ŠVP, který měl žáky přivádět k algoritmickému myšlení, umění vhledu do problému, jeho rozdělení na části a následnou syntézu do jiného celku, kterému se pro nedostatek jiných vhodných slov může říká program. Zkoušel jsem studenty v osmé třídě seznámit se základy HTML a nabízel programování skriptů. Vydrželo mi to tuším rok a došlo na postupné změny.

Na naší anglické škole je jedna výhoda. Lze používat pokročilé technologické hračky jako je Raspbbery Pi, Scratch, Kodu a další, které jsem před sedmi lety neměl. A ono to funguje. Děti v šesté a sedmé třídě za pár hodin umí udělat jednoduchou hru. Výuka vypadá dobře, dynamicky, tvořivě a malí Angličané se tváří, že je to baví. A ono to také je rozhodně zajímavější než tvorba tabulky ve Wordu. Otázka tedy nestojí na tom, jestli učit, nebo neučit programování. Otázka je kdy, jak intenzivně a co udělat s tím ostatním kolem počítačů.

Moc netuším, kde se neustále bere obecný mýtus o tom, že dnešní děti (a dokonce i děti před deseti lety) jsou automaticky dobře vybavené v oblasti používání počítačů. Já stále vidím jen lidi, kteří umí zapnout a nainstalovat hru, rychle ovládají myš a ti schopnější umí i rychle psát na klávesnici třeba v šesté třídě. Někdy jsem měl dokonce příležitost s nimi řešit, co to je IP adresa, protože se potřebovali někam připojit.

Jenže nevědí nic o podstatě fungování operačního systému, netuší k čemu je „driver“, jak a kde nastavit firewall a jiné bezpečnostní prvky, nebo jak efektivně a rychle kopírovat soubory. To je přitom to, co jim skutečně usnadňuje život a zrychluje práci. Jsem přesvědčen, že být poučený uživatel je nezbytný základ pro další činnosti všeho druhu. A je to základní kámen k tomu počítače ovládat a nikoli být ovládán někým, kdo programy navrhuje.

Proč učit děti užívat jeden program, když každý rok přijde někdo s něčím jiným a novým. Nejprodávanějšími zařízeními současnosti jsou chytré telefony a tablety, jejich ovládání se na školách neučí a stejně to všichni umí.  Všechny tyto argumenty jsou pravda jen částečně. Ovládání většiny rozumě navržených a často užívaných programů konvergují. Jednoduše řečeno, když víte, že kopírovat můžete pomocí Ctrl+C a Ctrl+V, tak to můžete používat téměř kdekoliv.

Prolnutí praktické výuky „o počítačích“ a jistých způsobů algoritmizace (a to není jen o programování!) je nejlepší cestou k digitálně gramotné populaci bez strachu z techniky. První stupeň ZŠ zasvětit hardwaru a základům ovládání. Druhý stupeň věnovat správě systému, Internetu a řešení problémů ve spojení s tvorbou her a dalšími aktivitami. Střední školy pak již volí vhodné nástroj podle zaměření, tak aby odpovídaly konkrétním potřebám žáků v budoucnosti.

Všechno tohle se dá vlastně vymyslet snadno. Problém nastane, když se má vymyslet způsob, jak vše zajistit. Tady je určitě na místě poučení z příkladů v UK. Učitelé pro přechod na nové kurikulum mají k dispozici obrovské množství materiálů, knih, pracovních listů, softwaru, věcí, metodik a kurzů. Což v našich podmínkách představuje ideální věci, zaplatitelné ze zdrojů EU. Komplexní investice, která se neztratí a je relativně trvalá. Jen se nesmí smrsknout ve vypsání dalších pobídek na DVPP kurzy, které samy o sobě nebudou příliš užitečné.

Jak tedy učit informatiku? S nohama na zemi, přehledem a chladnou hlavou, protože možnosti a nabídky technologických firem jsou často až moc žhavé. Navíc, trendy v IT se mění každou chvíli.