Jak vypadá české odborné školství při pohledu zvenku? Srovnávací studie přináší nová data

Krátce:

Na místě náměstka vystřídala Plagu Martina Běťáková. Petr Gazdík se na ministerstvo vrací v roli poradce. Martina Běťáková vystřídala na pozici politického náměstka Roberta Plagu. Podle Balaše by se měla věnovat regionálnímu školství, záležitostem týkajícím se zákona o pedagogických pracovnících a strategickému a koncepčnímu rozvoji vzdělávací soustavy (Novinky). „Je pro mě důležité dokončit pilotáž středního článku… S ministrem jsme se dohodli, že bych měla mít na starosti regionální školství, a střední článek je primárně právě o této podpoře, tak to jde hezky dohromady,“ říká Běťáková (HN). Od začátku října je na částečný úvazek poradcem ministra školství Balaše jeho předchůdce Petr Gazdík. „Podle mluvčí ministerstva školství Anety Lednové je Gazdík poradcem v oblasti regionálního školství. Otázku, proč si ho ministr Balaš vybral, nechala mluvčí bez odpovědi,“ uvádí Seznam Zprávy. Část sboru poradců převzal Balaš od Gazdíka, část si vybírá nově (ČT24).

„Systém je potřeba přenastavit ještě trošku jinak,“ říká o středním školství ministr Vladimír Balaš. V rozhovoru pro iDnes se ministr podivil, že se s ohledem na demografickou křivku na současnou situaci málokdo připravil, spolehnout se na navyšování kapacit je podle něj ale málo. „Po naše děti je trochu problematické odhadnout, kam se mají přihlásit na střední. I děti s poměrně dobrým skóre se na všeobecně vzdělávací školu třeba nedostanou,“ kritizuje v rozhovoru pravidlo dvou přihlášek na střední školu, uvažuje o tom do budoucna jejich počet neomezovat a přijímací zkoušky více sjednotit. V rozhovoru odpovídá také na otázky týkající se vzdělávání ukrajinských dětí.

Každý rok přibývá ve školách 23 tisíc dětí, státní rozpočet počítá s navýšením počtu zaměstnanců ve školství. Příští rok plánuje vláda přijmout osm tisíc nových státních zaměstnanců, a to hlavně učitele, policisty, hasiče nebo vojáky. Vyplývá to z návrhu státního rozpočtu na příští rok. „Když se podíváte na demografickou křivku, zjistíte, že přibývá dětí narozených, že každým rokem je o 23 tisíc dětí víc na školách a o ty se musí někdo postarat, musí je mít kdo učit, musí jim někdo připravit prostředí, uklidit školy, navařit,“ zdůvodnil ministr školství Vladimír Balaš (STAN).

Před válkou učila češtinu v ukrajinském Žitomiru. Osm žáků, které učila minulý rok, se dostalo na české střední školy. „Spolehlivě to dovedou za dva roky. Když opravdu chtějí, dokážou za tu dobu zvládnout veškerou gramatiku. Oni češtině nemají problém rozumět, ale neumí mluvit,“ říká Eva Řezníčková, která před válkou na Ukrajině učila děti češtinu. V rozhovoru vypráví o začátku války i o svých zkušenostech ze země, z níž k nám nyní přišly desetitisíce dětských uprchlíků (iDnes).

Školy letos dostaly méně peněz na ONIV, nyní hledají, z čeho platit například nemocenskou. Školy dostaly méně peněz na tzv. Ostatní neinvestiční výdaje (ONIV), náklady jim ale narostly, například i vyššími výplatami nemocenské, které se z nich také platí. „Do školy nic nového nekupuji, zastavila jsem další vzdělávání učitelů. Zaměstnanci začínají být nemocní a já nevím, jestli na to budu mít,“ popsala situaci pro Aktuálně ředitelka Hana Stýblová, viceprezidentka Asociace ředitelů základních škol. Řada škol nyní tyto výdaje pokrývá z peněz určených na nenárokové složky učitelských platů. „Převedla jsem si do ONIV 230 tisíc korun, které mám na odměny pro učitele. O tyto peníze dostanou v nenárokových složkách méně,“ říká Gabriela Lacková, ředitelka mateřské školy v Hradci nad Moravicí na Opavsku (HN). Na špatné nastavení ONIV upozornil v tiskové zprávě EDUin, kritizuje například platby nemocenské z tohoto zdroje. „Slučování finančních zdrojů, kterými jsou hrazeny nepředvídatelné situace v podobě zdravotních náhrad, a zároveň pravidelné výdaje na pomůcky, učebnice a vzdělávání pedagogických pracovníků, je nešťastné,” říká analytik EDUinu Jan Zeman.

Nejasná kritéria pro statistiku romských žáků na školách. Nevědí proč a nedostávají žádnou zpětnou vazbu. „Z mého pohledu je dobré, aby stát informace měl, ale je špatné, aby to delegoval opět na školy. Dostáváme se do kolečka, kdy stát má sice orgány typu Český statistický úřad a další, ale místo toho práci deleguje na školy, kterým posílá stále méně peněz,“ říká ředitel Základní školy Šlapanice a člen Učitelské platformy Pavel Vyhňák s tím, že ředitelé jsou administrativou přetíženi (iDnes). Ředitelé v článku upozorňují na nejasná kritéria, podle nichž mají statistiku vyplňovat.

České školy testují novou metodiku pro prevenci šikany. Na finských školách snížila riziko šikany o třetinu. „Lekce jsou prožitkové, kdy se žáci pomocí aktivit učí soužití a tomu správnému předcházení šikany. Učitelé pak vyplňovali formuláře, co se povedlo a co ne a sdíleli mezi sebou každý měsíc zkušenosti na společných poradách,“ popisuje Johana Vaněčková, ředitelka ZŠ Nečín, jak u nich na škole testují finskou metodiku pro prevenci šikany KiVa. Projekt zaštiťuje nezisková organizace Schola Empirica. Na rozdíl od „nárazových“ preventivních programů je postaven na kontinuální práci s učiteli i žáky. Podle Moniky Kotrbové data z více než 200 finských škol ukazují po prvním roce výrazné snížení všech forem šikany (HN).

Výrok týdne:

„Výzkum, který jsme dělali, ukázal, že máme ve školách tendenci se zaměřovat na to, co se jim (nadaným dyslektikům) nedaří. Čili je často bezvýsledně drilujeme ve čtení a u matematiky s nimi nic neřešíme, protože tam přece nemají problém. Jenže ono se ukazuje, že je na to třeba jít obráceně. Pokud podpoříme jejich rozvoj tam, kde vynikají, zlepší se pak snáz i v tom, k čemu nemají předpoklady,“ říká v rozhovoru pro Reportér psycholožka Šárka Portešová, která se zaměřuje na nadané děti.

V souvislostech

Jak vypadá české odborné školství při pohledu zvenku? S ostatními zeměmi EU jej porovnává nová studie

Diskuse o budoucnosti odborného školství se v Česku točí kolem přebujelé soustavy oborů, kvality učňovského vzdělávání nebo příliš brzkého rozdělení mladých lidí do vzdělávacích větví, po němž je už obtížné změnit směr. Jen zřídka má ale diskuse přesah za hranice a vidí české odborné střední školy v kontextu jiných evropských vzdělávacích systémů. Jak vypadá při pohledu zvenku? Náhled nám v některých oblastech dává studie The future of vocational education and training in Europe (Volume 1 The changing content and profile of VET: epistemological challenges and opportunities), kterou vydalo European Centre for the Development of Vocational Training (Cedefop).

Její autoři si například všímají, že v Česku na odborné školy od poloviny 90. let odchází velmi stabilní podíl populačních ročníků. I když se mění podíl volby tříletých a čtyřletých oborů, volba maturitních oborů umožňujících další studium na vysoké škole za tu dobu narostla ze 40 % na
70 %. Na rozdíl od české diskuse, která spojuje do jedné skupiny absolventy gymnázií a středních odborných škol („maturitní“ úhel pohledu), je tady zdůrazněn rozdíl mezi všeobecným a odborným vzděláním, bez ohledu na typ zkoušky, která jej ukončuje. (Studie také připomíná, že Česko má v rámci Evropské unie druhý nejvyšší podíl žáků na odborných školách – zatímco v Česku si je volí přes 70 % mladých lidí, průměr Evropské unie se pohybuje kolem 50 %.)

V rámci české diskuse je akcentován příliš velký počet oborů/specializací. Autoři této studie připomínají změny, kterými český systém kvalifikací prošel od roku 1989, kdy se se počet aktivně vyučovaných specializací mezi rokem 1997 a 2019 snížil ze 794 na 255. Této redukce přitom dosáhl především spojováním specializací, tj. rozšiřováním těch, které zůstaly.

Pozornost věnují autoři studie také podílu všeobecného a odborného vzdělávacího obsahu. Všímají si, že zatímco podíl všeobecného vzdělávání u odborných oborů s maturitou vzrostl po kurikulární reformě z roku 2005 z méně než 40 % v 90. letech na více než 50 %, u tříletých oborů bez maturity se naopak snížil. České kurikulum považují autoři v evropském srovnání za dobrý příklad toho, jak se rovnováha mezi důrazem na všeobecné znalosti a odborné dovednosti může proměňovat s měnícími se vnějšími podmínkami. Posilování všeobecného vzdělávacího obsahu na odborných školách označují za trend, který je vlastní většině zemí EU. Česko v rámci tohoto trendu považují za příklad země, která toho dosáhla posunem k akademičtějšímu pojetí kurikula. Na rozdíl například od Dánska, kde se zaměřili na posílení/integraci všeobecně vzdělávacího obsahu do odborné výuky.

Vedle samotné studie byla vydána publikace Vocational education and training in Czechia. Připomíná mimo jiné, že Česko má v rámci EU druhý nejnižší podíl obyvatel, kteří dosáhli jen nižšího stupně vzdělání, nejvyšší podíl obyvatel, kteří získali středoškolskou kvalifikaci (69,2 %), ale relativně malý podíl vysokoškolsky vzdělaných. Poukazují také na to, že počet těch, kdo vzdělávací systém předčasně opustili, vzrostl mezi lety 2012 a 2021 z 5,5% na 6,4%, což přičítají zejména zavedení státní maturity. V rámci EU (průměr 9,7 %) je na tom Česko sice dobře, nicméně v Evropě se podíl drop-outů ve stejném období snižoval.

Nízká je účast na celoživotním vzdělávání – 5,8 % ve srovnání s evropským průměrem 10,8 %. Stejně jako u drop-outů přitom statistiky ukazují nepříznivý trend. Od roku 2011 (11,6 %) zapojení dospělých Čechů do vzdělávání klesá, zatímco evropský průměr sice velmi zvolna, ale přece jen roste.