Ministerstvo školství téměř před rokem představilo návrh Dlouhodobého záměru vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy České republiky pro roky 2023–2027. Nyní jej má schválit vláda. EDUin přináší stručnou analýzu dokumentu.
Dlouhodobý záměr má ambici sledovat dva hlavní cíle Strategie 2030+, tzn. snižování nerovností a vzdělávání zaměřené na získávání kompetencí. Reálně zde však mnohá zásadní opatření chybí, takže je pravděpodobné, že k žádoucím změnám dojde opět jen v těch krajích, které na vhodných reformách již pracovaly dříve.
Plusy Dlouhodobého záměru:
- reaguje na aktuální konkrétní palčivá témata, např. nedostatečné kapacity škol, zhoršující se duševní zdraví žáků, nutnost proměny soustavy oborů a přijímacího řízení;
- ministerstvo krajům poskytlo jako doprovodný materiál detailní analytické podklady zpracované na míru konkrétních území. Podklady kopírují opatření z Dlouhodobého záměru ČR a obsahují data a doporučení (např. od ČŠI) speciálně vztažená k situaci konkrétního kraje. Kraje tak mohou lépe zacílit vlastní opatření.
Slabá místa Dlouhodobého záměru:
- absence důkladnějšího vyhodnocení předchozího Dlouhodobého záměru pro roky 2019–2023: chybí zhodnocení funkčnosti provedených opatření a vyvození jasných závěrů;
- do DZ se nepropsala některá diskutovaná témata – otázka postavení dětských skupin, revize systému celoživotního profesního vzdělávání;
- u některých témat chybí konkrétní návrhy řešení, která mohou využít kraje – např. vytvoření systémového nástroje na podporu výstavby nových škol nebo konkrétnější čísla a rámce: příkladem může být návrh poměru všeobecně a odborně zaměřených středoškolských oborů, kterým by se mohly kraje řídit – diskutovalo se o poměru 50/50 %, nebo větší podpora zastoupení lyceí.
Co v Dlouhodobém záměru konkrétně chybí:
- kvalitní a dostupné předškolní vzdělávání: schází závazek k vyjasnění společného budování kapacit včasné péče spolu s resportem MPSV – tj. systémové ukotvení, integrace či rozdělení působnosti ve vztahu k dětským skupinám;
- moderní základní vzdělávání pro 21. století: termíny uvedené u implementace RVP ZV by bylo vhodné aktualizovat a posunout (vzhledem k upravenému harmonogramu revize RVP ZV);
- rovný přístup a efektivní podpora pro všechny žáky bez rozdílu: DZ nabízí několik efektivních kroků (indexové financování, podpůrné pedagogické pozice), přesto trvá problematické omezení počtů asistentů pedagoga. MŠMT se také nezabývá problematikou spádovosti a jejího metodického vedení tak, aby se v budoucnu zabránilo cílené segregaci škol. V novele školského zákona se přitom již zavádí centrální mapování spádovosti do Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (tzv. RÚIAN);
- systémová podpora a řízení škol: chybí závazek k plošnému sběru výstupových a výsledkových dat – tj. alespoň data o docházce dětí do školy (omluvené/neomluvené absence), a zadání pro pravidelný sběr výsledků v čtenářské a matematické gramotnosti, bez nichž nebudeme moci nic sledovat a vyhodnocovat;
- vzdělávání v celoživotní perspektivě: chybí hlubší revize systému celoživotního profesního vzdělávání, alespoň příprava revize stávající legislativy, tvorba věcného záměru (využití zahraničních modelů). Celoživotní vzdělávání by mělo být provázáno se sekundárním školstvím a tvořit jeden mnohem flexibilnější, variabilní a prostupný systém, kdy se zejména odborné školy transformují na centra celoživotního profesního vzdělávání, v nichž se vedle sebe a částečně i spolu vzdělávali středoškoláci i dospělí zájemci o upskilling/reskilling.
Lucie Slejšková, analytička EDUinu: „Na Dlouhodobém záměru je znát, že najít společnou řeč nebylo lehké; některá témata zůstala moc obecná, některá působí trochu poslepovaně. Je velká škoda, že se zde neobjevuje žádná vize, která by reformovala celoživotní profesní vzdělávání. Česká republika bude opět ve skluzu, a to vše kvůli třenicím o rozpočet mezi resorty. Tento úkol ale zadala resortu školství vláda ve svém programovém prohlášení a zatím bez výsledku.”
