Jaké změny přinese střední článek a co chtějí školské odbory?

Co přinesl týden 27. 3. – 2. 4.

Krátce: 

• Úlevy v učení ohrožují šance ukrajinských žáků uspět na střední škole, naučí se méně než v ukrajinské škole. Žáky z Ukrajiny se podařilo zapojit do třídních kolektivů, školy na ně ale mají nízké nároky, a tak se neučí na úrovni, které by dosáhli na Ukrajině. „Ukrajinští žáci ještě nezvládají český jazyk natolik, aby byli schopni obsáhnout učivo jako čeští žáci, proto pro ně byly od začátku tvořeny různé ústupky. To vedlo k tomu, že na jednu stranu se žáci ve škole cítí dobře, na druhou stranu jejich akademický výkon není takový, jaký by byl na Ukrajině,“ popsal pro Seznam Zprávy výzkumník SYRI Petr Hlaďo. Řada ukrajinských žáků vnímá českou školu jako snadnou, což souvisí i s akademickými nároky učitelů na ně, vyplývá z hloubkového výzkumu na šesti základních školách.
• Systém přihlašování na střední školy by se mohl do budoucna změnit, žáci by mohli podávat více přihlášek. Žáci by podle navrženého systému poslali elektronicky přihlášky na více škol a srovnali je podle svých priorit. Pokud by se nedostal na první, systém by automaticky vyhodnotil, jestli jeho výsledek stačil na druhou a tak dále. „Ve stávajícím systému se dvěma přihláškami podle mě děti doplácí na strach, že se nedostanou,“ je přesvědčený Dalibor Kott, ředitel Gymnázia Brno, Slovanské náměstí (Seznam Zprávy).
• „V dnešní době má význam širší, všeobecné vzdělání, ale jde o to, co si pod tím představujeme,“ říká ředitel Waldorfského lycea v Praze Ivan Smolka v rozhovoru, kde dává vzdělávací projekt ne-odborného lycea do kontextu současného středoškolského vzdělávání, včetně úvah o lyceu jako typu školy, která může být řešením. Připomíná mimo jiné i začátky lyceí v 90. letech. „Etablovala se ale většinou v jiné podobě než to naše. Vznikala totiž převážně transformací části odborných škol, průmyslovek, ekonomických škol, zdravotních nebo pedagogických škol a na jejich půdorysu. Jsou to školy s větším zastoupením všeobecně vzdělávacích předmětů, ale pořád vyprofilované spíše jako školy odborné,“ říká Ivan Smolka (EDUin).
• Ministerstvo školství připravuje manuál pro školy, jak pracovat s domácími úkoly. Dlouhodobý postoj ministerstva školství je, že o zadávání domácích úkolů rozhoduje škola a vyučující. „Chceme více apelovat na to, aby domácí úkoly nebyly hodnoceny, případně nebyly hodnoceny nějakým rozhodujícím způsobem,“ říká ředitel resortního Odboru základního vzdělávání a mládeže Michal Černý (HN).
• Senátorka Zwyrtek Hamplová od řečnického pultu v Senátu vyzvala k segregaci ve školách, aby se „neubližovalo dětem, které nejsou zvyklé na určité etnikum“. „Ve školství musí být společně děti všechny – romské, české a tak dále. Krásná myšlenka. V reálu nerealizovatelná,“ řečnila senátorka s tím, že bychom mohli jít celé EU příkladem a děti pro dobro všech oddělit a zajistit tím mj. rovné šance i pro děti romské (Novinky). Za rasismus a podporu segregace ji odsoudila Romea (iRozhlas) nebo zmocněnkyně pro lidská práva Klára Šimáčková Laurenčíková, podle níž je rétorika Hamplové v příkrém rozporu s hodnotami, na kterých česká společnost stojí. „Je absolutně nepřijatelné, aby kdekoliv, a zejména na plénu veřejných institucí a od politických představitelů, zaznívala rasistická vyjádření,“ sdělila (Aktuálně). „Když oddělujeme vzdělávání romských a dalších vyloučených dětí, vytváříme podmínky pro obrovské společenské a sociální ztráty na celostátní i místní úrovni,“ uvádí se na základě výzkumu na webu desegregace.cz, který připomněly Novinky.
• Odbory chtějí stávkovat, pokud se garance 130 % nebude týkat všech pedagogických pracovníků v regionálním školství. „V tuto chvíli budeme vyzývat školy a školská zařízení k podpoře našich požadavků. Pakliže by selhalo vyjednávání, tak aby zakládaly stávkové výbory,“ uvedla Markéta Seidlová, místopředsedkyně Českomoravského odborového svazu pracovníků ve školství (Seznam Zprávy). Odbory také požadují, aby se garance 130 % průměrného příjmu v novele zákona o pedagogických pracovnících týkala všech pedagogických pracovníků (Novinky), včetně asistentů pedagoga (TN NOVA). V pátek rozhodlo předsednictvo odborů, že vyzve k zakládání stávkových výborů ve školách (Novinky).
• Pedagogové humanitních a společenskovědních oborů na vysokých školách uspořádali na Den učitelů protest s názvem Hodina pravdy. „Dostávám výpovědi tempem jednu za týden. Od začátku školního roku jsem jich obdržel asi 30. Nejhorší je, že jsou to většinou mladí lidé, kteří by měli být budoucností fakulty, potažmo univerzity,“ řekl pro Lidovky předseda Asociace děkanů filozofických fakult Jan Stejskal. Vysoké školy požadují jako celek navýšení peněz na úroveň průměru OECD, tedy zhruba o deset miliard korun, letos by měly dostat 1,4 miliardy na stabilizaci. Ministr Balaš pro Deník N řekl, „důvodem není jen nedostatek peněz, který my samozřejmě nepopíráme, ale ten problém by nebyl tak velký a akutní, kdyby univerzity změnily vnitřní procesy a způsob řízení” (Deník N). „Je to volba veřejnosti, že vysoké školství není prioritou, byť vlády většinou říkají, že prioritou je. Problémem je to, že se asi 30 let nikdo nezabýval tím, zda formulka, skrze kterou ministerstvo rozděluje peníze, tzv. koeficient ekonomické náročnosti, stále platí a odpovídá, vysvětluje Daniel Münich, proč více peněz dostávají z rozpočtu některé obory (Český rozhlas Plus). Koeficient si před třiceti lety určily v první řadě univerzity a schválilo je ministerstvo školství. Společenským a humanitním oborům navíc škodí i aktuální nastavení vysokoškolského prostředí, kde je při rozdělování peněz přehlasují početnější lékařská či přírodovědná pracoviště (Respekt). Přidat cíleně na platy pedagogů společenskovědních a humanitních oborů se vláda nechystá. „Musíme najít řešení dlouhodobé a efektivní. Nepomůžeme teď rozhodnutím vlády přidat nějakou částku. To nevyřeší vůbec nic,“ řekl premiér a bývalý rektor Petr Fiala (Novinky). „Zaměstnanci napříč univerzitami z Brna, Opavy či Ostravy plánují řádnou dlouhou stávku, kvůli které by nezačal zimní semestr. Kolegové o tom mluvili, protože vláda problému nevěnuje pozornost,“ popsal reakci protestujících pedagogů Jan Stejskal (Lidovky).

Výrok týdne:

„Pro mě osobně je situace, kdy dítě vstoupí do první třídy a musí ji opakovat, naprosté selhání základní školy, nikoli dítěte nebo rodiče. Systém nedostatečně vyhodnocoval potřeby dítěte v delším časovém úseku, nejen v první třídě. Tahle zkušenost dítě negativně ovlivní na další roky. Potřebujeme, aby se školy transformovaly tak, aby byly schopné individualizovat výuku ve vztahu k potřebám jednotlivých dětí. Už dnes jsou základní školy, které to umí,“ říká pedagožka a odbornice na předškolní vzdělávání Barbora Loudová Stralczynská v rozhovoru věnovaném problematice odkladů a tomu, jak vnímáme školní zralost (eduin.cz).

V souvislostech

„Pokud chceme něco změnit, má paradoxně smysl uvažovat o menších, pragmatických krocích,” myslí si Arnošt Veselý

Po dvou letech pilotování dostalo na ministerstvu školství zelenou zavedení tzv. středního článku podpory. Systémový prvek, který by fungoval v nyní prázdném místě mezi školou a ministerstvem, je součástí Strategie 2030+. O tom, jak o středním článku uvažovali tvůrci strategického dokumentu nebo jak se dívá na současnou diskusi o středním článku, jsme hovořili s profesorem Arnoštem Veselým z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy, který tým připravující Strategii 2030+ vedl. 

S jakým záměrem jste střední článek do Strategie 2030+ vepsali?

Střední článek je z mého pohledu jedno z možných řešení. Nástroj, kterým je možné dosáhnout priorit Strategie 2030+, tedy snižování nerovností a zlepšování kompetencí dětí. Bylo to jedno z řady témat, které vykrystalizovalo z diskuse o možných úpravách vzdělávacího systému. Na jednu stranu bylo zřejmé, že to může být poměrně efektivní nástroj pro řešení hned několika problémů, a na straně druhé na něm byla pro mě až překvapivě velká shoda. Od počátku jsme se shodovali, že je náš vzdělávací systém velmi fragmentovaný. Věděli jsme to intuitivně, ale nechali jsme si také spočítat, kolik zřizovatelů zřizuje pouze jedinou školu, a výsledky byly šokující. Celá řada malých obcí nemůže mít kapacity na to, aby své školy podpořila ani v technických nebo administrativních záležitostech, ani v tom, čemu se mají školy a jejich ředitelé věnovat prioritně, což je vzdělávání a pedagogické vedení. Hlavním důvodem zřízení středního článku tak byla snaha pomoci všem školám, které to potřebují. Tak, aby žádná nezůstala bez podpory a aby se mohly všechny věnovat tomu, co je primární, a nemusely řešit, jestli jim zatéká pod střechu.

Pamatujete si na některé z témat, které jste diskutovali, ale do Strategie 2030+ se nedostalo?

Padl například návrh na celkovou rekonstrukci vzdělávání budoucích učitelů. Šlo o to, že by pedagogické fakulty byly vyjmuty ze systému, kde se hodnocení z velké míry odvíjí od získávání výzkumných grantů a publikovaných vědeckých článků, protože plní jinou roli než řada ostatních fakult. Když se totiž pedagogické fakulty příliš zaměří na akademický výzkum, nemají tolik prostoru pro praktické a kvalitní vzdělávání učitelů, což je jejich primární poslání.

Na rozdíl od středního článku ale na tomto návrhu shoda nebyla a nebyl tedy dále rozpracován. Takových myšlenek, které byly potenciálně zajímavé, ale nedošly do rozpracování jako střední článek, bylo více. Na středním článku se ale shodla řada aktérů, kteří jinak mají na řadu vzdělávacích otázek velmi odlišný názor. I když se samozřejmě ukázalo, že to bylo i proto, že si pod tím konceptem každý z nich mohl představovat něco jiného.

Decentralizovaný vzdělávací systém s tisícovkami malých zřizovatelů jsme si zvolili kolem roku 2000 jako odpověď na socialisticky centralizovaný stát. Byla to chyba?

Je třeba mít na paměti, že změna byla tehdy školství tak trochu vnucena v rámci celkové rekonstrukce veřejné správy a že přišla zvnějšku. Z hlediska školství to určitě nebyl šťastný krok, i když je otázka, jak efektivní byly tehdejší školské úřady a jestli nemohly fungovat lépe. Celkově ale má decentralizace i celou řadu pozitivních rysů. Školy, které chtěly experimentovat a inovovat, dostaly volnost. S kurikulární reformou se o pár let později školství pohnulo ještě dále směrem k autonomii a řada škol toho velmi dobře využila. Proto jsme se také ve Strategii 2030+ nechtěli vracet ke školským úřadům. Pokud se naučíme s autonomií a decentralizací dobře pracovat, není to špatný systém. Snažili jsem se tedy navrhnout rovnováhu mezi tím, kdy je fragmentace příliš vysoká, a návratem k systému, který by školám určoval, co mají dělat. To podle mého názoru v dnešní době sítí a participace už ani možné není.

Celý rozhovor můžete číst na webu EDUin. 

Z edukalendáře:

• 11. 4. →online →Střední článek ve vzdělávání jako téma ke společnému řešení
• 12. 4. →Praha, Brno, Olomouc →Noc vzdělávání 2023

Našli jste v článku chybu? Napište nám prosím na korektor@eduin.cz.