Jakou kalkulačku můžete mít u maturity?

Problém s tím, jaká kalkulačka bude povolena u státní maturity z matematiky, řeší středoškolská učitelka Iva Nosková. Celá otázka má ale obecnější rozměr. Která z informací od CERMATu má větší „právní váhu“? Ta zveřejněná na stránkách novamaturita.cz, nebo ta, kterou se učitelé dozví z elektronického či tištěného zpravodaje? A co si vybrat, pokud jsou tyto dvě informace v rozporu? O písemnou odpověď na jednotlivé otázky jsme požádali ředitele CERMATu Jířího Zíku, jeho odpověď publikujeme v druhé polovině článku.

Při zkoušce z matematiky CERMAT dosud povoloval kalkulačky, které nemají grafický režim. Dne 16. 1. 20013 vyšel maturitní zpravodaj, ve kterém se uvádí, že při zkoušce se mohou používat kalkulačky bez grafického režimu, bez řešení rovnic a úprav algebraických výrazů. Jako učitelka matematiky souhlasím s tímto omezením, ale mám následující výhrady:

1. Toto omezení bylo zveřejněno 16. 1. 2013 a zatím pouze v maturitním zpravodaji. Ještě dnes (20. 1.) je na internetových stránkách www.novamaturita.cz v odkazu struktura zkoušky povolena kalkulačka pouze bez grafického režimu. Ptám se tedy, je-li zveřejnění ve zpravodaji právně závazné? A kdy má CERMAT v úmyslu tuto změnu sdělit učitelům matematiky?

2. Jak bude CERMAT řešit oprávněné připomínky žáků, kteří si již úmyslně koupili kalkulačku s více funkcemi?

3. Jak CERMAT zajistí proškolení zadavatelů, kteří mají kalkulačky kontrolovat při průběhu zkoušky? Grafický režim lze poznat na první pohled, funkce řešení rovnic a výrazů nikoliv. Má žák mít u maturity u sebe návod?

Vzhledem k neustálým změnám ať už v legislativě nebo v metodice je kromě jiných problémů velmi ztížena úloha učitele. Postavit se před třídu a opět žákům sdělit, že došlo ke změně, samozřejmě lze. Kolikrát ale toto může učitel udělat?

Odpověď: Jiří Zíka

Obecně platí, že rozhodující pro realizaci maturitní zkoušky jsou, v souladu s § 37 Vyhlášky č. 177/2009 Sb., o bližších podmínkách ukončování vzdělávání ve středních školách maturitní zkouškou, metodické postupy, které Centrum zpracovává a vydává pro výkon funkce orgánů zajišťujících maturitní zkoušky, zejména ředitele školy, komisaře, zadavatele a hodnotitele, a sleduje jejich dodržování při přípravě podmínek pro konání zkoušek společné části maturitní zkoušky ve škole, při jejich průběhu a při hodnocení výsledků písemných prací a ústních zkoušek společné části. Tímto zmocněním je umožněno, mimo jiné, pružně reagovat na změny podmínek, za kterých se maturitní zkouška realizuje, v intervalech kratších, než jak to umožňují dokumenty typu katalogu požadavků či prováděcí vyhlášky. Při přípravě metodik pro rok 2013 bylo konstatováno, že vymezení „kalkulátor bez grafického režimu“ zaostalo za technologickým vývojem a tedy i možnostmi některých žáků. Ukázalo se, že existují kalkulačky, které umožňují řešení rovnic a úpravy algebraických výrazů a přitom se nevejdou do katalogem citovaného vymezení. S cílem eliminovat citovaný diskriminační faktor přistoupilo Centrum k diskutované úpravě definice povolených pomůcek. Upravenou definici zveřejnilo jako informaci v Maturitním zpravodaji a zapracovalo ji i do „Metodických pokynů“. Soudě podle názoru paní učitelky Ivy Noskové, se jedná o krok správným směrem. Na toto plánované rozšíření byli učitelé upozorněni již v roce 2011 na seminářích a znovu i v rámci podzimních seminářů pořádaných ve spolupráci s NIDV pro učitele matematiky v podzimním období roku 2012.

K uvedenému kroku Centrum sáhlo, znovu připomínám, zejména proto, aby byly vytvořeny srovnatelné podmínky pro všechny žáky, a aby didaktický test ověřoval skutečně znalosti a dovednosti v souladu a v rozsahu katalogů požadavků. Cílem maturitního didaktického testu zcela jistě není ověřovat schopnost pořídit si technologické prostředky, naučit se je využívat tak, aby eliminovaly nedostatečnosti v rámci definovaných požadavků. Cílem dozajista není ani, aby touto cestou byli diskriminování žáci, kteří na nákup takových pomůcek nemají dostatek prostředků. Věřím, že tento zájem je zájmem společným, jak Centra, tak i učitelů matematiky.

Problém s kontrolou relevantnosti povolených pomůcek u maturitní zkoušky se týká nejen kalkulaček. Jeho řešení je, jak se domnívám, společným cílem Centra a škol. Zde si tedy dovoluji uvést jako příklad dobré praxe jednu metodu, se kterou se často setkáváme (v žádném případě však není pro školy povinná). Ředitel školy, z titulu své odpovědnosti za průběh maturitní zkoušky ve škole, vybere v rozumném předstihu před konáním zkoušky od žáků povolené pomůcky, v klidu je nechá zkontrolovat a uloží je bezpečně až do doby konání zkoušky. V termínu konání zkoušky je pak maturantům vydá. Zadavatel tak není vystaven stresující odpovědnosti.

Určitě lze souhlasit s tvrzením, že neustálé legislativní změny a jim uzpůsobované metodiky jdou proti základnímu požadavku na maturitní zkoušku, kterou je předvídatelnost. Nicméně, k předmětné věci je potřeba upozornit na již uvedenou skutečnost, že technologie neustále předbíhají zavedenou praxi. A znovu připomínám, že tato skutečnost by neměla ovlivňovat druhý základní požadavek kladený na maturitní zkoušku, kterou je srovnatelnost.