Jakub Žytek: Na tripu s Tomášem Feřtekem

Míra kreativního zacházení s fakty ohledně státní maturity dosáhla posledním blogem Tomáše Feřteka nazvaným S Cermatem na tripu nového stupně, takže není možné přejít jej pouhým mlčením. Feřtekův text publikovaný v pátek 4. května na stránkách Respektu je uveden sugestivním popisem situace, do níž se měl autor dostat při snaze vyřešit jednu z úloh letošního testu z češtiny (o úloze samotné pak detailněji níže). Tento dramaturg a scénárista, jak se tentokrát podepsal – jindy a často však také odborník na vzdělávání – na ni podle vlastních slov „ani po opakované rozvaze“ nedokázal odpovědět, „stejně jako na mnohé jiné ‚čtenářské‘ úlohy tamtéž“. Které to byly, už se nedovíme, „mnohé jiné“ a ironizující uvozovky musí čtenáři stačit, tak jako postačí autorovi pro vykreslení kýženého obrazu cermatovských nedodělků. Tak tedy považme – profesí dramaturg, který, jak sám uvádí, se přitom denně baví s publicisty i scénáristy o tom, jaký byl jejich autorský záměr a vůbec nad jejich texty všestranně a poučeně diskutuje, a ani on to nedokázal!

Ve Feřtekově příspěvku, jehož jazyk a styl je podbarven tónem typickým spíše pro vzpurné dítě, mimo jiné nacházíme následující argumentaci: autorovi se „otevírá kudla v kapse“, neboť se „cítí nucen na něco tak pitomého a nesrozumitelného vůbec odpovídat“; testy „jsou prostě pitomé“, autor „je šokován tím, jak se dá zprznit tak zajímavý obor, jakým literatura a práce s textem jsou“ a tak dále a tak podobně. V další části pak pan Feřtek ve své představě vstupuje do psýché běžného absolventa střední průmyslové školy a za pomoci dalších argumentačně fundovaných výrazů jako „dost pravděpodobně“ či „nejspíš nechce“ navozuje spekulativní scénář, v němž měl Cermat kvůli testům dokonce naučit žáky nenávidět knihy a psané slovo. V úplném závěru se už pak jen vcelku otevřeně dehonestuje a hrozí („konec legrace“), protože „Fire and fury“ frustrovaného autora tu zřejmě organicky vygradovala.

Je smutné, že T. Feřtek nedokáže odpovědět na vcelku prostý dotaz, který je v kontextu dané otázky zcela jasný, přeneseme-li se přes nežádoucí zkrácení a zkreslení, jak je provedl a jimiž si řešení znesnadnil samotný autor blogu. Toto je úryvek hlavního textu:

(…) Čas od času je Rumcajs opětovně vystavován náporům městského světa (musí nejen přechytračit knížepána, ale i překejchat generála), které ho přesvědčují, že jeho rozhodnutí zvolit lesní exil bylo správné.

K němu se pak vztahuje poznámka po čarou:

Rumcajs je vlastně jakýmsi večerníčkovským obrazem babičky z Babičky: jako ona žila ve světě, on žil ve městě, a tudíž ví, proč tam již žít nemá. O to víc pak může vnášet řád do Řáholce, stejně jako babička vnesla řád na Staré bělidlo.

Otázka pak zní:

Která z následujících možností nejlépe vystihuje účel poznámky pod čarou uvedené ve výchozím textu?
A) Autor výchozího textu doplňuje svou interpretaci rumcajsovského seriálu.
B) Autor výchozího textu rekapituluje obsah první řady rumcajsovského seriálu.
C) Autor výchozího textu uvádí zdroje inspirace známého díla od Boženy Němcové.
D) Autor výchozího textu polemizuje s tradičním výkladem díla od Boženy Němcové.

Úloha samozřejmě vyžaduje, aby žák porovnal text poznámky pod čarou, který pan Feřtek citoval, s hlavním textem zadání, aby na základě tohoto srovnání vyloučil nemožné varianty odpovědí a aby si potvrdil tu, která z významů obou textů vyplývá jako jediná možná, totiž A. Jsem potěšen, když autor „zodpovědně prohlašuje, že takto žádná reálná komunikace o textu, ať už publicistickém, odborném či uměleckém, neprobíhá“. Zde totiž ani žádná komunikace probíhat nemá, zde se pomocí textu testují jazykové dovednosti a znalosti žáků.

Četba tohoto i jiných aktuálních příspěvků Tomáše Feřteka může mnohdy přinést znalému čtenáři podobné pocity jako návštěva konspiračních webů, jen zlý Brusel a EU jsou v tomto narativu nahrazeny démonem Cermatem: ten školám neustále něco předepisuje, podobně jako bruselští a nikým nevolení byrokrati svými směrnicemi, zadává testy, jejichž autor může být dle Feřteka středoškolákem vnímán jako „magor vyžívající se v nepředvídatelných odpovědích na zcela nepochopitelné otázky“, a nadto má moc rámovat podobu učiva na základních i středních školách pomocí testů, „které jasně říkají, co učitelé mají a nemají učit“.

Jsem dalek toho, abych tvrdil, že centrální testy nemají na výuku češtiny na českých školách žádný vliv – ovšem podobně nemohu přijmout argumentaci prosazovanou T. Feřtekem, jíž je systematicky vystavována česká veřejnost, a sice že výuka češtiny se zredukovala na výuku toho, jak vyplnit testy z češtiny sestavované Cermatem. Takovýto straw man, s nímž se pak o to neohroženěji bojuje, je konstrukcí sice působivou a čtenářsky vděčnou, ale především falešnou. Pan Feřtek s ní ovšem ve svém blogu operuje jako s faktem („čtyři roky takové výuky“, „taková změna ve výuce češtiny“), aniž by jej doložil alespoň tím, čemu angličtina říká anecdotal evidence. Proto jasně a jednoznačně zdůrazněme: učitelé mohou učit stejně, jako učívali dřív, pouze je s žáky v rámci maturitní přípravy potřeba – na některých školách více, na některých méně – projít několik starších testů, a to zcela analogicky, jako když se žáci systematicky připravují na maturitu z jiných předmětů, ať už zkoušených státně či profilově, anebo např. na jazykový certifikát. (Na rozdíl od testů společnosti SCIO mají budoucí maturanti tuto přípravu zadarmo, resp. v ceně svého studia.)

Feřtekův truismus, že „dovednosti získané pilným nácvikem vyplňování testů z Cermatu jsou použitelné pouze… při vyplňování testů z Cermatu“ při hlubším zamyšlení neobstojí a přináší právě opačný efekt než ten výsměšný, jehož chtěl autor, hádám, dosáhnout – vždyť skutečnost, že dovednosti získané pilným nácvikem konkrétního testu jsou nejlépe použitelné právě při vyplňování daného testu, platí vždy, u certifikátu z angličtiny stejně jako u autoškoly. Jsou to ovšem dovednosti týkající se nácviku, jak testy efektivně řešit, tj. testové strategie, nikoliv toho, s jakou úrovní jazykových kompetencí má žák k testu z češtiny přistupovat – tu vymezuje Katalog požadavků.

Avšak i Tomáš Feřtek adresoval cermatovským testům jednu vstřícnou poznámku: „Zatímco ještě před dvěma lety se mohlo zdát, že jejich relativně drobnou úpravou by bylo možné dojít k jednoduchému nástroji ověřujícímu znalost pravopisu a schopnosti pozorně číst, letos se kruh uzavřel.“ V čem konkrétně se tedy letošní a předloňský test z češtiny tak liší? Které otázky jsou těžší, složitější, náročnější? A proč? Ačkoliv ono je to vlastně stejně jedno, když u testů podle autora „nemá smysl řešit, zda jsou lehké či těžké – jsou prostě pitomé“. Názor a hodnocení jsou dány předem, argumentace by jen zdržovala, a nadto komplikovala již zautomatizované a oblíbené tvrzení, že testy „z větší části nemají nic společného s tím, co žáci při zacházení s jazykem budou ve svém životě potřebovat“. Upotřebení v životě, staň se jednou provždy jediným didaktickým kritériem!

V duchu konspiračních webů a osvědčeného vykreslování malé, leč mocné skupinky nepřátel nakonec na Feřtekově blogu dojde i na intelektuály, které zde představují bohemisté s bizarními požadavky: autor je zásadně proti tomu, aby tato „parta esoteriků z Řádolce“ (nejspíš tvůrčí a asociativní slovní hříčka autora, možná současně narážka na pojem nesnesitelného Řádu, jejž Cermat představuje?) „systematicky a cíleně likvidovala gramotnost dospívající populace“ (sic!). Cíleně likvidovala gramotnost? Myslel autor slova této věty vážně? Pokud ano – jelikož na nadsázku ani bonmot to nevypadá – mohl by své tvrzení něčím doložit? A pokud nikoliv, bylo by příliš troufalé žádat, aby se propříště takových výroků zdržel? Je pochopitelné, že dramaturg a scénárista může být zvyklý doplnit realistický svět určitými výraznými fikčními momenty, ba i osobitou obrazností, ale této větě by dramaturgie prospělo vskutku méně.
Summa summarum: zdá se, že Tomáš Feřtek se rozzuřil, protože nedokázal odpovědět na jednu otázku v testu z češtiny, tradičně proto naložil Cermatu za všechno zlo, které podle něj reprezentuje, a pak o tom napsal blog. Slušnej trip.

Autor je učitelem češtiny a latiny na Gymnáziu Arabská v Praze.

Převzato z webu Pedagogicke.info.

Podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora-Neužívejte dílo komerčně-Zachovejte licenci 3.0 Česko