Jan Zeman: Současná maturita se přežila

Digitální zkouška nemá jen šetřit papír, finance a čas žáků či učitelů, píše v komentáři pro Lidové noviny analytik EDUin Jan Zeman. Text vyšel v pondělí 17. října.

text: Jan Zeman
foto: Kateřina Lánská

Cermat má nového ředitele Miroslava Krejčího. Kandidáta na pozici hledalo ministerstvo školství od začátku července. O popularitě funkce vypovídá fakt, že výběrové řízení muselo být o týden prodlouženo, protože se do něj přihlásilo málo kandidátů, konkrétně jeden. Po nastaveném termínu se našlo sedm zájemců, ale žádný nebyl vybrán. Ministr Vladimír Balaš nakonec nabídl pozici jmenovanému expertovi na informatiku a kybernetickou bezpečnost. Jeho úkoly – digitalizace maturit a jednotných přijímacích zkoušek – korespondují s jeho specializací. Nesmíme však zapomínat na další výzvu, před kterou stojíme, a tou je změna celkového pojetí maturitní zkoušky. Pojďme si jednotlivá zadání pro nového ředitele Cermatu shrnout.

Hackněte si školu

První úkol: digitalizace ve znamení přístupnosti. Pandemie covidu-19 akcelerovala debatu o digitalizaci rychlostí žáka počítajícího pětiminutovku. Online testy pro uzavření semestru se celosvětově využívaly na prestižních univerzitách a v České republice se do online formy překlopily Národní srovnávací zkoušky. V oblasti vzdělávání, kde zbytek Evropy zaspal, bylo napřed tradičně. Tam proběhl první maturitní digitální test v roce 2016 a v roce 2019 se již všechny předměty řešily na počítačích.
První velké otázky u podobných aktivit se mohou dotýkat bezpečnosti. Finové využili běžný postup velkých technologických firem a nabídli veřejnosti, aby se do systému maturitních zkoušek zkusila v rámci soutěže „nabourat“. Vítěz Harry Sintonen našel 17 chyb, například se šlo připojit během zkoušky k internetu přes falešnou wifi.

Oceněn byl také nejkreativnější způsob podvádění – přesvědčení počítače, aby četl tahák morseovkou. Další hrozbu představuje nezkušenost studenta v interakci s online prostředím. Krátká přednáška před samotnou zkouškou nemusí stačit a špatné kliknutí může být rozhodující. Řešením byla platforma Abitti, která reálné testy simuluje a je všem školám i vývojářům poskytnuta zdarma. Učitelé v ní mohou díky jednoduchým návodům vytvářet testy po celý rok a studenti se naučí, jak aplikace reaguje na jejich odpovědi. Třešničkou na dortu je snadná přístupnost starších oficiálních testů, jež si mohou žáci stahovat a řešit. Dostupná jsou také krátká videa s ukázkami, jak pracovat s povolenými programy.

Druhý úkol: digitalizace jako klíč k novým nástrojům a metodám. Z uvedeného popisu finské transformace závěrečné zkoušky by se dalo usoudit, že když nestavíme na zelené louce a máme zavedené systémy v ČR i v zahraničí, digitalizace testů by měla být samozřejmostí. Proto je potřeba stanovit si vyšší cíl v podobě plného využití technických možností.

Představme si, jak by vypadal test, ve kterém lze rovnici zadat do kalkulačky nebo si výsledek výpočtu funkce okamžitě ověřit vizualizací grafu v aplikaci GeoGebra. Na knihu tabulek a vzorců, jejíž obálku si jsme schopni vybavit i ve dvě hodiny ráno, bychom mohli zapomenout a na dvě kliknutí si zjistit protonové číslo libovolného prvku.
Zmíněné a další nástroje jsou u finské maturity povoleny. S přístupem k velkému množství dokumentů na jednom místě se otevírají nové možnosti ověřování kritického myšlení nebo budování argumentace pomocí vyhledaných zdrojů.

Podobně jako počítače změnily navždy styl práce, má digitální maturita šanci proměnit pohled na ověřování znalostí a dovedností. Nejde zde o naplnění fráze: „Když si to můžu najít, tak se to nemusím učit.“ Digitální prostředí, které bude od života budoucích maturantů neoddělitelné, nám umožňuje od studentů chtít víc než současné omezení na velikost papíru a školní lavice.

Prověřovat znalosti je snadné

Maturita v současné podobě neplní svůj úkol. Zkouška dospělosti je přežitkem ve světě, kde v patnácti letech máte v kapse mobil, pomocí něhož můžete vydělávat peníze, páchat trestnou činnost nebo se snažit hledat důvody, proč ženy v Íránu pálí své šátky.

Je třeba najít rovnováhu mezi učením znalostí a formováním člověka pro život na vysoké škole či v zaměstnání. Proto bychom se neměli bát, že se student nic nenaučí, pokud mu v testu pomůže matematický software nebo bude zdroje pro svoji esej hledat až na potítku u klávesnice.