Tomáš Feřtek: Jásot nad „koncem matematiky“ není na místě

Poslanci schválili rozumný krok, ale podstatnější je, které budou ty další

Převažující počet souhlasných reakcí na zrušení tří povinných zkoušek od příštího ročníku maturit (čeština, cizí jazyk, matematika) je do jisté míry překvapivý – stejně jako jednoznačnost hlasování Poslanecké sněmovny (78 pro, 18 proti). Česká společnost dlouhodobě patří spíše k těm, které mají pocit, že více zkoušek a více přísnosti znamená lepší kvalitu vzdělání, byť dostupná data přímou souvislost neukazují. Něco se pravděpodobně v uvažování veřejnosti i jejích volených zástupců změnilo.

Pokud zákon schválí i Senát a prezident, zůstane zachován současný stav. Tak jako v posledních ročnících maturity bude povinná jen čeština, volitelná matematika a cizí jazyk. Novela ale přesunuje více pravomocí na školy včetně opravy slohových prací. Všechno jsou to rozumné kroky. Přesto není na místě vnímat to jako začátek konce státní maturity.  Natož jásat, že si nic jiného nezasloužila, protože sype příliš různé žáky do jednoho pytle. Jakkoli to leckdo často opakuje, pravda to není. Stejná je jen společná část maturity, školní – profilová část se zásadně liší školu od školy. Maturita tedy byla, je a bude na každé škole trochu jiná.  A je to dobře.

Snížilo se nebezpečí, že povinný test z matematiky pro všechny zakonzervuje podobu výuky a zkoušení na další desetiletí. Jenže i „dobrovolný“ test, kde převažují úpravy algebraických výrazů a úlohy „ze života“ zcela vzdálené realitě, je nebezpečný až dost. A pokud budou o podobě testu z matematiky rozhodovat výhradně matematici, těžko se to změní.

Ještě jsme nedospěli do fáze, kdy by o tom, co je povinné učivo jednotlivých předmětů, a o podobě testů a zkoušek z nich, rozhodovali pedagogové-odborníci z jiných oborů – a předmětoví odborníci se debaty účastnili především proto, aby se na něco nezapomnělo. Přitom právě tento postup by nabízel větší šanci, že by žáci začali vnímat matematiku jako něco prakticky využitelného. V případě češtiny a cizího jazyka to tak víceméně je, i když i ty by si revizi učiva zasloužily.

Fakt, že matematika u maturity nebude povinná, neznamená, že to není důležitá dovednost a nutná součást vzdělání. Autor tohoto textu se v tomto směru považuje přinejlepším za poučeného laika, ale opravdu by mu udělalo radost, kdyby výuka matematiky vedla žáky ke schopnosti přemýšlet a pochybovat o samozřejmých tvrzeních autorit (jako to dělá Hejného matematika a další konstruktivisté přístupy), ale kromě toho vybavila každého takovými dovednostmi jako například rozlišovat promile, procento, procentní bod, počet, podíl, exponenciální či lineární růst. Tedy pojmy, které se běžně užívají ve veřejné komunikaci.

Dále by ho potěšilo, kdyby absolventi středních škol uměli aktivně zacházet s tabulkovým procesorem, tedy vytvářet i číst tabulky a grafy, a dokázali jasně formulovat, co říkají a neříkají. Prostě dovednosti, které užije opravdu každý, ať půjde pracovat či studovat kamkoli. Ale takové věci najdete dnes ve výuce jen výjimečně a v testech prakticky nikdy.

Myslí si odborníci, že tohle je laický pohled, protože i další věci jsou klíčové? Výborně, sem s nimi, vložte je do debaty! Nejásejme nad koncem matematiky. To by měl být naopak začátek. Stejně jsme dostali jen odklad. Čas na to, začít pracovat na skutečné změně.

Text vyšel na webu Týdeníku Respekt.