V pohledu na roli technologií ve vzdělávání panují rozpory, které se prohlubují díky překotnému technologickému rozvoji. Nová zpráva o technologiích ve vzdělávání UNESCO zkoumá a popisuje výzvy i rizika, které s sebou současný vývoj přináší.
Kateřina Lánská 7. 8. 2023
Ilustrační foto (c) Kateřina Lánská
Agentura OSN pro vzdělávání, vědu a kulturu UNESCO v červenci zveřejnila souhrnnou zprávu GEM 2023 o technologiích ve vzdělávání. Zaměřuje se v první řadě na potenciál digitálních technologií pro vzdělávání, především v oblasti přístupu k technologiím, správy systému nebo přípravy učitelů. Upozorňuje ale také na to, že kvalitních, nestranných a spolehlivých důkazů o dopadu a přidané hodnotě digitálních technologií ve vzdělávání je nedostatek. Technologie se podle autorů zprávy vyvíjejí rychleji, než je možné vyhodnotit jejich působení, navíc se na tomto hodnocení často podílejí subjekty, které tyto technologie vyvíjejí. Zvláštní důraz je věnován faktu, že samotné technologie nebyly často přímo vyvíjeny pro vzdělávání a že je tedy třeba věnovat pozornost tomu, aby vhodnost jejich používání pro vzdělávací účely byla dostatečně prokázána.
Rychlé tempo technologických změn klade čím dál větší nároky na vzdělávací systémy, aby se mu přizpůsobovaly. Jak zajistit, aby používání technologií ve vzdělávání neškodilo, ale přinášelo užitek? Podle autorů zprávy UNESCO je třeba stanovit jasné vzdělávací cíle a zásady pro používání technologií. Neregulované technologie s sebou nesou řadu rizik, ať už jde o narušení soukromí a ochrany osobních údajů, nebo podněcování nenávisti, až po ohrožení demokracie a ochrany lidských práv.
Jednotlivé země dnes začínají definovat digitální dovednosti, v celosvětovém měřítku má podle zprávy UNESCO standardy digitálních dovedností popsáno 54 % zemí. Nezřídka se na jejich definování však podílejí nestátní, většinou komerční subjekty. Učitelé se často cítí na výuku s technologiemi nedostatečně připraveni.
Může technologie pomoci vyřešit nejdůležitější výzvy v oblasti vzdělávání? To je otázka, která se v diskuzích o technologiích a vzdělávání objevuje opakovaně, podle autorů studie bychom se ale měli primárně zaměřit spíše na to, před jakými výzvami v oblasti vzdělávání aktuálně stojíme. Výzkum technologií ve vzdělávání je podle nich stejně složitý jako technologie sama, nejrůznější studie hodnotí partikulární aspekty působící v odlišných kontextech, a je proto složité je zobecňovat. Je také podle jejich názoru zatím složité prokázat, jak konkrétní technologie zlepšuje určitý způsob učení.
Pokud chceme porozumět diskurzu kolem vzdělávání a technologií, je podle UNESCO podstatné se ptát na to, jaký jazyk je při jejich popisu používán a kdo vytváří rámec problému, který by měly technologie řešit. Jaké jsou důsledky takového rámování pro vzdělávání? Kdo prosazuje vzdělávací technologie jako předpoklad pro transformaci vzdělávání? Jak důvěryhodná jsou taková tvrzení, nebo jaká kritéria a standardy je třeba stanovit pro hodnocení současného a potenciálního budoucího přínosu digitálních technologií pro vzdělávání, aby se oddělil humbuk od podstaty?
V oblasti nerovností ve vzdělávání zpráva UNESCO upozorňuje na to, že technologie pozitivně ovlivnily přístup ke vzdělávání pro žáky a studenty se zdravotním postižením. „Přibližně 87 % dospělých se zrakovým postižením uvedlo, že jim dostupná technologická zařízení nahrazují tradiční asistenční pomůcky,” uvádí zpráva. Technologie také sehrály pozitivní roli během pandemie COVID-19, kdy zabránily tomu, aby se vzdělávání na řadu týdnů až měsíců přesunulo výlučně do domácností. Podle čísel uvedených ve studii distanční výuka měla potenciální dosah na více než miliardu žáků, ale další nejméně půl miliardy se nepovedlo zapojit (31 % žáků a studujících). Technologie tak umožnuje rozvoj především těm, kteří k ní už přístup mají, mnoho dalších z něj ale vylučuje, což jsou často ti nejvíce znevýhodnění.
Zpráva se také věnuje umělé inteligenci ve vzdělávání a upozorňuje, že ta je ve vzdělávacích technologiích využívána již nejméně 40 let. Uvádí se zde tři příklady: „Zaprvé, inteligentní výukové systémy sledují pokroky, obtíže a chyby studentů, procházejí strukturovaným obsahem předmětu, aby poskytly zpětnou vazbu a upravily úroveň obtížnosti a vytvořily optimální cestu k učení. Za druhé, umělá inteligence (AI) může podporovat psaní úkolů, a naopak může být použita k automatickému hodnocení písemných úkolů, včetně odhalování plagiátorství a dalších forem podvádění. Zatřetí, umělá inteligence byla použita pro intenzivní výukové zážitky a hry. Její tvůrci očekávají, že generativní AI zvýší efektivitu všech těchto nástrojů do té míry, že by se jejich používání mohlo stát široce rozšířeným, což by dále personalizovalo učení a zkrácení času, který učitelé věnují úkolům, jako je známkování a příprava hodin.”
Zároveň však autoři studie upozorňují na to, že generativní modely umělé inteligence očekávanou změnu do vzdělávání vůbec přinést nemusejí a přitažlivost učení pomocí chatbotů může rychle vyprchat. Personalizace učení by měla podle jejich názoru mířit na to, aby pomohla každému v jeho individuálním naplnění vzdělávacího potenciálu. Proto ale potřebujeme více důkazů o tom, zda nástroje AI skutečně dovedou měnit to, jak se žáci učí, v pozitivním slova smyslu.
Je zřejmé, že vzdělávání nemůže zůstat technologiemi nedotčeno, musíme ale rozumět tomu, jaké konkrétní přínosy pro učení žáků a studentů mají. Je proto podle autorů zprávy nezbytné naučit se žít jak s digitálními technologiemi, tak bez nich. Naučit se je využívat jako přínosné nástroje, které by ale neměly nahrazovat komunikaci a lidský kontakt, na kterém jsou výuka a učení založeny. „Při zvažování zavádění digitálních technologií by vzdělávací systémy měly zajistit, aby v centru pozornosti byly vždy zájmy žáků. Důraz by měl být kladen na výsledky učení, nikoli na digitální vstupy. Aby digitální technologie pomohly zlepšit učení, neměly by nahrazovat, ale doplňovat osobní interakci s učiteli.”
Přečtěte si celou zprávu UNESCO: Technology in education.
Autor článku:
Kateřina Lánská
Editorka, Analytička, EDUin.
