Je omyl myslet si, že se ve výtvarné výchově pouze kreslí a v hudební jen zpívá, říkají tvůrci kurikula

Rozkol v pracovní skupině pro oblast Umění a kultura, který nastal při přípravě revize kurikula pro základní školy (Rámcového vzdělávacího programu základního vzdělávání), přitáhl mediální pozornost k předmětům výtvarná a hudební výchova. Mohly by během revize přijít o své pozice ve prospěch dramatické, pohybové a filmové výchovy? Někteří odborníci vyjádřili tuto obavu otevřeným dopisem ministrovi školství. Věra Uhl Skřivanová, která vede Katedru výtvarné výchovy a kultury na FPE ZČU v Plzni, je jednou z nich. K rozhovoru, ve kterém vysvětluje důvody, přizvala také předsedu Asociace učitelů hudební výchovy Milana Motla.

Patříte mezi zastánce toho, aby hudební a výtvarná výchova zůstaly základními obory v oblasti Umění a kultura a aby dále figurovaly jako předměty s těmito názvy. Další umělecké obory by se podle vás měly vyučovat jako projekty vložené do těchto předmětů, případně jako povinně volitelné předměty. Proti vám stojí zástupci dramatické, pohybové a filmové výchovy, kteří si myslí, že nazrál čas pro zrovnoprávnění těchto oborů v kurikulu. Nakonec nejspíš půjde o nějaký kompromis, jak by podle vás mohl vypadat?

Věra Uhlová Skřivanová (VUS): Mám potřebu se nejdřív vymezit vůči článku, který vyšel ve vašem EDUzínu a který podle nás současnou podobu výtvarné a hudební výchovy trivializoval, což věcné debatě nesvědčí. Naše obory se nedají redukovat na kresbu zátiší a zpěv lidových písní, jak naznačuje titulek. Osobně jsem přesvědčena, že didaktika výtvarné výchovy je u nás na velmi vysoké úrovni, číst ten článek bylo proto až bolestné.

Kdo a jak učí výchovy?

Jde o magazín pro širokou veřejnost a v titulku pracuje se zkratkou. Obsah je zcela v kompetenci redakce.

VUS: Já podobnou neinformovanost vidím i u členů pracovní skupiny, kteří se snaží prosadit své obory na úkor výtvarné a hudební výchovy. Mluví o filmové výchově jako o úplné novince, jako kdyby mediální aspekt už dlouho ve výtvarné výchově nefiguroval, přitom jeden z pilířů naší katedry je vizuální kultura, která zahrnuje práci s médii. Třetina předmětů na naší katedře je postavená na médiích. Největší problém české školní praxe není zastaralá příprava učitelů, ale vysoké procento neaprobovaných učitelů.

Milan Motl (MM): Nelze posuzovat současnou podobu a úroveň výuky výtvarné a hudební výchovy podle vlastních špatných zkušeností ze základní školy, což mnoho lidí dělá. Naše obory se neustále vyvíjejí, a i když někde nejsou vyučovány kvalitně, neznamená to přece, že je nahradíme něčím jiným.  Hodně lidí má špatnou zkušenost s výukou matematiky, ale taky se neuvažuje o tom, že se zruší.

Podle zprávy České školní inspekce je třetina učitelů výtvarné a hudební výchovy neaprobovaných, což znamená, že třetina výuky na českých školách neodráží profesionální přípravu, o které mluvíte. Proč to tak podle vás je?

VUS: Výchovy jsou vnímány jako méně důležité. Když má šikovná výtvarnice jako druhý obor angličtinu, škola ji klidně zcela vytíží angličtinou – vedení je rádo, že našlo jazykáře a výtvarku dá učit neaprobovanému učiteli, aby si něčím doplnil úvazek. To se běžně děje. Naši absolventi mají potíže najít si zaměstnání a zároveň jejich předmět učí někdo, kdo ho nevystudoval.

„Integrace doplňujících oborů již probíhá. Například filmová didaktika vznikla v rámci výtvarné výchovy, věnujeme se i fotografické a herní výchově,“ říká Věra Uhl Skřivanová.

Není škoda, že lidé, kteří důležitost umělecké výchovy na základní škole vnímají, tedy vy i zástupci dalších oborů v pracovní skupině, nyní tříští síly ve sporech mezi sebou, místo aby se společně snažili o zlepšení pozice „výchov“?

VUS: My, „výtvarkáři a hudebkáři“ čelíme náporu zástupců tří doplňujících oborů, kteří jsou v pracovní skupině v převaze (protože za každý obor bylo přizváno osm lidí). V určité chvíli začali prosazovat, aby byly jejich obory postaveny na roveň zavedené výtvarné a hudební výchově při stejné hodinové dotaci, která je nízká. Jde to i proti zadání formulovanému v Hlavních směrech revize, které říká, že se reforma má odehrát ve stávající struktuře, ne že se mají přidávat další obory.

Oblast Umění a kultura, jak bude definovaná na dalších dvacet let, by měla zahrnovat širší vzdělávací obsah než jen hudební a výtvarnou výchovu. Na tom je poměrně široká shoda, myslíte si to nakonec i vy. Celý spor je o tom, jak a do jaké míry další obory integrovat. Co navrhujete?

VUS: Integrace doplňujících oborů již probíhá. Například filmová didaktika vznikla v rámci výtvarné výchovy, věnujeme se i fotografické a herní výchově, tanec je součástí hudebně-pohybové výchovy, prvky dramatické výchovy se uplatňují v obou oborech. Souhlasíme, že se má integrace prohlubovat, ale při zachování stávajících předmětů hudební a výtvarná výchova jako těch základních.

MM: Hudební výchova má pěveckou, instrumentální, poslechovou a hudebně-pohybovou složku. Ta poslední se ve školách poměrně často využívá, je aktivizační a u dětí oblíbená. Kromě toho si ale dokážu představit, že si pozveme do hodin choreografku a pod jejím vedením si děti postaví choreografii. Daly by se také zařadit workshopy povinné pro všechny děti, třeba formou Art days.

VUS: Podle alternativní koncepce, kterou předložila druhá skupina, by všech pět oborů mělo možnost získat stejný prostor, svůj předmět, a ředitelé škol by rozhodovali, které dva z pěti předmětů se na škole otevřou. S tím zásadně nesouhlasím. Dítě v Krásné Lípě by tak mělo jinou přípravu než dítě v Domažlicích nebo v Praze. To by na první pohled nemuselo vadit. Kámen úrazu je v tom, že výtvarná a hudební výchova poskytují dětem základy vizuálního a auditivního vyjadřování a zprostředkovávají dějiny evropské kultury, o což by některé děti mohly být ochuzeny. Jde to proti rovným šancím ve vzdělávání. Jsem rozhodně proti tomu, aby vznikaly školy, kde se bude pět let učit místo výtvarné výchovy například experimentálně tanec. Znamenalo by to podle mě nezodpovědnou revoluci.

Očekávané výstupy zatím neznáme

Je to jen návrh, proč vzbuzuje tolik emocí? Pokud vím, hlavním zadáním pro pracovní skupiny je definovat, co by se v dané oblasti na základní škole měly naučit všechny děti, jinak řečeno „očekávané výstupy“ vzdělávacího obsahu povinné pro základní vzdělávání. A tyto obsahy pak distribuovat do různých předmětů. Místo toho se hádáte, kdo bude mít vlastní předmět…

VUS: Naším zadáním bylo odpovídat na různé otázky NPI, které má v této fázi revizi na starosti, včetně vytvoření koncepce. Úkol jsme splnili. Zadání k očekávaným výstupům přišlo nedávno, skupina ale pracuje již osm měsíců.

MM: Vnímáme, že koncepce, vůči které se vymezujeme, je v NPI podporovaná, proto máme potřebu se k ní kriticky vyjadřovat i do médií. Obáváme se, že přinese do současného vzdělávacího systému destabilizaci. Pojďme skutečně integrovat vzdělávací obsahy, a ne jednostranně prosazovat nové obory na úkor stávajících.

Práce na očekávaných výstupech tedy ještě nezačala? Jak budete postupovat?

VUS: Je třeba začít od těch, které jsou v současném RVP, a revidovat je. V situaci, kdy je ve školách po desetiletí výtvarná a hudební výchova vyučována kontinuálně na prvním i druhém stupni ZŠ, nevidím jako dobré danou strukturu rozbíjet.

Jak by mohl vypadat z vaší strany kompromis, krok směrem k druhé straně?

VUS: Na modelování nějaké další, kompromisní koncepce nemám v tuto chvíli mandát. Nemohu si dovolit nějak poškodit obory, které zastupuji. Ráda bych ale zopakovala, že je omyl, že se v předmětu výtvarná výchova jen kreslí a v předmětu hudební výchova jen zpívá. Už jsem zmiňovala mediální výchovu ve výtvarce, máme ale i žánr performance či happening, v hudebce jsou prvky tance a dramatu.

MM: Já považuji za kompromis koncepci A, za kterou stojíme my.

V očekávaných výstupech pro základní vzdělávání v oblasti Umění a kultura současného RVP není  obsažena oblast dramatické výchovy. Asi deset procent škol se jí věnuje, ale zařazuje si ji často pod základy společenských věd. Neměla by jako druh umění mít místo i v kulturní výchově?

VUS: Ve výtvarné výchově je dramatizace uchopená například jako zmíněná performance. Osobně je mi dramatické umění blízké, zejména scénografie. Existuje výtvarná dramatika jako součást výtvarné výchovy. Dramatické postupy se skvěle uplatní i v češtině a literární výchově. Sama jsem i učitelka češtiny. Z hlediska propracovanosti didaktik tří doplňujících oborů je bezesporu dramatická výchova nejdál. V některých spolkových zemích Německa, například, mají žáci v posledních ročnících gymnázia na výběr mezi hudební, výtvarnou a dramatickou výchovou.

Podle vaší koncepce by se tedy dramatická výchova učila ve výtvarné výchově, nebo by se pro ni našlo místo jako pro samostatný obor?

VUS: Jsme pro to, aby se definovaly dlouhodobější projekty, například měsíční výukové bloky, věnované dalším oborům, ale na půdorysu stávajících předmětů. Výuku by mohl vést externí odborník v tandemu s učitelem toho předmětu. A je žádoucí vyjít ven ze školy, do divadla například. Takové edukační projekty nabízí například Národní galerie. Navrhovali jsme, aby byl vytvořený registr umělců, které by si školy zvaly. Pedagogů v těchto oborech není zatím dostatek, takže by nedokázali pokrýt potřeby škol. Není jich dost ani pro potřeby základních uměleckých škol.

„Já si dalších uměleckých oborů vážím a vítám spolupráci s nimi, mám s nimi sám velmi dobrou zkušenost,“ říká Milan Motl.

Tímto způsobem by se všem dětem nabídlo setkávání s dalšími uměleckými obory, ale zároveň by měly zaručené, že je neminou klasické a rozvinuté výtvarné a hudební obsahy. Já jsem s lidmi z těch dalších oborů prodiskutovala celé večery a snažila jsem se je přesvědčit, že takto získají víc. Místo aby se dostali na pár experimentujících škol, kde se vedení pro ně rozhodne, dostali by se do všech škol. A možná by jim i vyhovovalo, že nejsou kmenovými zaměstnanci a nemusí vyplňovat třídní knihy a dělat dozory na chodbách. Dostavili by se na měsíc, spolupráce by se navázala i s dalšími institucemi, třeba s místním kinem. Já budu jedině ráda, že i moje dítě si může vyzkoušet divadlo nebo výrazový tanec nebo mít projekt s filmaři. Projekty „umělci do škol“ již existují a jsou úspěšné.

Další možnosti se nabízejí v rámci disponibilních hodin a povinně volitelných předmětů. Ať je takových hodin pro výchovy více.

MM: Já si dalších uměleckých oborů vážím a vítám spolupráci s nimi, mám s nimi sám velmi dobrou zkušenost. Ale osobně si myslím, že je také třeba zkoumat, co daný předmět u dětí rozvíjí. U hudební a výtvarné výchovy je to celá škála dovedností a kompetencí. Filmová a audiovizuální výchova, jeden z těch nových oborů, se s nimi podle mě v tomto rovnat nemůže. Zeptám se vás: myslíte si, že by filmová výchova měla být zařazena již na prvním stupni? Není to brzy? V tomto věku se podle mého máme zaměřit na rozvoj psychomotoriky.

Jsme na okraji

Když se takto ptáte: líbilo by se mi, kdyby výchovy na školách měly výtvarnou, hudební, pohybovou i dramatickou složku v základu, a filmovou výchovu integrovaně v různých předmětech a v nadstavbě. 

MM: Problém je v tom, že Umění a kultura je na školách dlouhodobě marginalizovaná oblast. V rámci takzvané malé revize nám ve prospěch informatiky byla snížena hodinová dotace. A není vyloučeno, že i v této revizi výchovy mohou o další hodiny přijít, při eventuálním sloučení do jednoho předmětu Základy kultury. Pokud do tohoto již zúženého prostoru vstoupí další obory ve srovnatelném rozsahu, lze ještě učit kvalitně? My se bojíme, že vznikne chaos. Není dost hodin, nejsou učitelé. To ale neznamená, že nemá smysl hledat cesty, jak jít dalším oborům naproti. Třeba i za cenu, že se do nějaké míry podělíme o prostor, na úkor našich obsahů. Opakuji, nejsem proti většímu zastoupení dalších oborů, ale tak, aby to bylo udržitelné.

Zaregistrovali jste k tématu tiskovou konferenci ministrů školství a kultury, která proběhla minulý týden a týkala se právě kulturních kompetencí v kontextu velké revize kurikula? 

MM: Ano, byl jsem tam a měl jsem možnost oběma ministrům položit otázku, kterou koncepci preferují. Nevyjádřili se explicitně, ale měl jsem pocit, že podpora jde druhé straně. Na té konferenci se mluvilo i o tom, že bychom se měli inspirovat finským školstvím. To je nám často dáváno za vzor. Ale i tam je hudební a výtvarná výchova v základu a další obory se nabízejí jako volitelné předměty. Myslím si, že tak tomu je i ve většině zemí Evropy. Filmová výchova jako samostatný předmět není v žádném evropském kurikulu v základním vzdělání. Ve většině zemí na světě jsou základními   předměty v umělecké oblasti výtvarná a hudební výchova. Vše ostatní se odehrává jako workshopy a volitelné předměty. Poučme se i z příkladu sousedního Slovenska, kde v nejvyšších ročnících hudební a výtvarnou výchovu zrušili a pak se k původnímu stavu složitě vraceli, protože zjistili, že jsou pro komplexní rozvoj dětí nezastupitelné.

VUS: Úspěšné kurikulum není revoluční kurikulum, jak říká profesor Tomáš Janík, který se proměnami kurikula zabývá. Úspěšné kurikulum je takové, které navazuje na praxi a na kurikula předchozí. Už současné národní kurikulum bylo odtržené od reality a učitelům činí problém příliš obecná terminologie. A my jim teď předložíme ještě od reality odtrženější dokument, pelmel vzdělávacích obsahů různých oborů, které učitelé mají závazně naplňovat, ale možná je ani přesně nerozpoznají?

Měla jsem tu dvacet zahraničních odborníků z ENViLu (European Network for Visual Literacy). Představila jsem jim naše současné RVP ZV a je ve výtvarné výchově například zaujalo, jak jsou obecně definované očekávané výstupy pomocí základních výrazových prostředků. Ale ani v jedné zemi, které zastupovali, by nikdo nic takového v kurikulu neukotvil, s tím, že jejich učitelé by to takto nepochopili. Pro nás je důležité, říkali, držet se třeba i o krok zpátky, ale vědět, že to, co zaneseme do kurikulárního dokumentu, se pak bude skutečně realizovat. Že to učitelé budou opravdu učit.

Věra Uhl Skřivanová vede Katedru výtvarné výchovy a kultury na ZČU v Plzni, připravuje učitele výtvarné výchovy pro mateřské, základní a střední a základní umělecké školy.

Milan Motl je člen širší konzultační skupiny pro revizi vzdělávací oblasti Umění a kultura. Vyučuje na Vyšší odborné škole pedagogické a Střední pedagogické škole v Litomyšli, kde působí i jako sbormistr. Je předsedou Asociace učitelů hudební výchovy.