Je školní vázané písmo vhodné pro všechny? Zejména leváci s ním mohou mít problém

Zatímco ještě před pár lety se všichni žáci učili psát stejně, dnes si školy mohou volit, zda budou vyučovat tradiční vázané písmo, nebo dětem nabídnou jednu z variant nevázaného písma a to vázané je naučí pouze číst. Přestože tuto možnost výběru schválilo ministerstvo školství již v roce 2015, využívají ji učitelé stále spíše ojediněle. I když jejich počet pozvolna narůstá.

Malvína a Přemysl jsou sourozenci, kteří navštěvují první a druhou třídu pražské základní školy. Zatímco Přemysl je pravák, Malvína upřednostňuje pro psaní a další činnosti levou ruku. Obě děti se učí ve škole psát vázaným psacím písmem, jinou možnost tu podobně jako v převážné většině jiných základních škol nemají.

Na rozdíl od svého bratra však Malvína zažívá při psaní, kterému se učí teprve pár měsíců, různé obtíže. „Písmena si při psaní občas rozmazává a také nedokáže udržet očekávaný sklon. Nevýhodu oproti Přemyslovi má i v tom, že si svou levou rukou zakrývá text, který opisuje podle vzoru nebo doplňuje,“ popisuje její maminka Radka Stará potíže, na které při výuce psaní s dcerou narážejí.

Leváci a dysgrafici v nevýhodě

„Ideální by bylo, kdybychom mohli před zahájením výuky psaní zjistit, které písmo bude více vyhovovat potřebám konkrétního dítěte, a takové pro ně zvolit. To je ovšem nemožné. Navíc přeučit dítě v raném věku na jiný typ písma je náročné, z písma nevázaného na vázané pak ještě obtížnější než opačně,“ říká prvostupňová učitelka Dagmar Kopřivová ze Základní školy Plešivec v Českém Krumlově.

Sama v současné době používá nevázané písmo, má ale zkušenosti i s výukou písma vázaného. Nicméně už tehdy si všímala toho, že psaní vázaným písmem bylo pro děti náročné, jejich zápisy často hůře čitelné, s chybnými tvary písmen. Žáci také podle jejích slov častěji vynechávali háčky nad písmeny, vázané písmo používali v hodinách českého jazyka, ale v jiných předmětech častěji volili písmo hůlkové.

Po oficiálním schválení možnosti psaní nevázaným písmem tak této příležitosti využila. „Ve třetí třídě začala výuka angličtiny a žákům přestalo vázané psací písmo při zápisu anglických slov vyhovovat. Hledali jsme společně možnosti změny a nakonec děti přišly s nápadem zkusit psát nevázaným psacím písmem. Během čtrnácti dnů se naučily správné tvary písmen a většina z nich se rozhodla toto písmo ve svých zápisech využívat ve všech předmětech. Zajímavé pro mě bylo, že některým dětem se v textech výrazně snížil počet chyb. Mám tím na mysli zapomínání psaní háčků nad písmeny či vypadávání písmen ze slov. Většina dětí z této třídy nevázaným písmem píše doposud, tedy i na druhém stupni,“ popisuje své rané zkušenosti se zavedením změny.

Pokud jde o psaní obecně, leváci ještě častěji než praváci mívají problém dodržovat předepsaný sklon písma. Tuto zkušenost má i Dagmar Kopřivová. „Často jsem pozorovala nepřirozené křivení ruky při psaní, nesprávný sklon písma nalevo nebo velký náklon sešitu. Jednotlivé tvary písmen se píší ze směru, který je výhodný pro praváky. Například pokud píši velké psací K. Pravák napíše první tah a druhým tahem se dokáže na první napojit doprostřed, protože svůj předchozí tah po celou dobu vidí. Levák si však při psaní druhého tahu ten první napsaný zakrývá rukou, kterou právě píše,“ komentuje komplikace, které provází leváky při výuce psaní.

„Děti, které píší levou rukou, mohou mít při psaní vázaným písmem určité obtíže. Leváci jsou nuceni psát takzvaně proti proudu a písmena píší v opačném směru, než je pro ně přirozené. Proto je potřeba při jejich výuce dbát na správné držení tužky nebo správnou polohu při psaní. Leváci také mohou mít tendenci překrývat psaný text rukou, což může způsobit, že písmena nebudou čitelná a mohou vést ke zmatkům a chybám,“ potvrzuje její slova Olga Novotná, učitelka na Základní škole Brno, Vejrostova.

Sama však vyučuje děti vázanému písmu a důvodů, proč se tak rozhodla, je podle ní několik. „I když se s psacím písmem setkáváme v běžném životě stále méně, děti by neuměly přečíst vázané písmo, což opačně neplatí. Výuka vázaného písma příznivě působí i na děti s dyslektickými nebo dysgrafickými obtížemi, děti jsou cíleně vedeny k vyznačení hranice slov v písmu. Psaní vázaným písmem se může stát rychlejším způsobem psaní, než když se písmena oddělují,“ popisuje své důvody, proč preferuje tradiční variantu. Pro některé děti ale podle ní může být psaní tiskacím písmem efektivnější, zvlášť pokud mají nějaké potíže. „Každé dítě má své vlastní preference a potřeby a je důležité najít pro ně to nejlepší řešení. Proto mi přijde účelné, pokud má dítě možnost si ve vyšším ročníku zvolit svůj způsob zápisu textu. Úkol učitele vidím ve vytvoření nabídky, ze které si potom dítě může vybrat,“ dodává.

Jde to i jednoduše a čitelněji

Současné vázané psací písmo používané v našich školách vychází z koncepce školního písma, kterou v 60. letech minulého století vytvořil Václav Penc. Ten zjednodušil především velká psací písmena vycházející z v té době používaného estetického krasopisu 19. století. Jeho návrhu bývá vytýkán úzký obraz písmen, a tím i jejich horší čitelnost a zvýšená námaha při jejich psaní. Přes drobnou úpravu v 80. letech je tato podoba písma ve školách používána dodnes.

Po roce 2000 se stále častěji objevovaly hlasy odborné i laické veřejnosti, které se snažily upozornit na to, že písmo zastarává a se svým pevně daným sklonem 75 stupňů není především pro leváky nebo děti s poruchou vývoje motoriky zcela vhodné.

Jako první komplexní nevázané písmo bylo v roce 2012 ministerstvem školství schváleno písmo Comenia Script. „Dá se říci, že leváci z písma Comenia Script hodně vytěží, je pro ně praktické a pohodlné. Už proto, že tyto děti mohou tvořit každý tah u písmene zvlášť a přizpůsobovat si souslednost tahů tak, aby napsaný tvar písmene vypadal dobře. U vázaného písma tuto možnost nemají. Zde se začne psát slovo u prvního tahu písmene a skončí se až posledním tahem posledního písmene čili se napíše celé najednou,“ vysvětluje výhody využití nevázaného písma grafička Radana Lencová, autorka Comenia Script.

Ukázka psaní písmem Comenia Script. Matěj, 1. ročník. (c) Webové stránky písma Comenia Script

Z poslední tematické zprávy České školní inspekce z roku 2014 zaměřené na alternativní metody výuky vyplývá, že toto písmo v té době používalo 137 škol. Od pilotního testování v roce 2010, do kterého bylo zapojeno 33 škol, tedy jejich počet postupně narůstal. Není to ovšem tak, že by všechny tyto školy přešly výhradně na používání Comenia Script a vázané písmo zcela opustily. „Celkově 82,2 % škol vyučuje psaní písmem Comenia Script současně s vázaným písmem v jiných třídách či ročnících a 17,8 % škol vyučuje pouze psaní písmem Comenia Script,“ uvádí se ve zprávě ČŠI.

Přestože školy písmo plošně nenahrazují, jejich spokojenost s nevázaným písmem, konkrétně s písmem Comenia Script, je přes drobné výhrady vysoká. Více než 96 % z nich uvádí, že jejich zkušenost s písmem je zcela či převážně pozitivní. Nejčastěji školy oceňovaly jednoduchost psaní, rychlejší psaní a zapamatování písmen, čitelnost a úhlednost písma, výhodnost písma pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami a rychlejší nástup čtení.

Dysfont – nové písmo pro čtení

„Už v předškolním věku jsem byl velmi motivovaný naučit se číst a psát. Ve škole jsme se učili spojité písmo, až téměř krasopis. Ta základní cvičení, jako byly vlaštovky malého l, to mě bavilo, problém nastal ve chvíli, kdy se do toho měl dostat nějaký systém,“ popisuje své zkušenosti s výukou psaní grafický designér Martin Pyšný, který nedávno představil návrh písma Dysfont, určeného pro děti s dyslexií. Sám je totiž dyslektik.

Největší potíže a zmatek mu podle jeho slov působilo napojování jednotlivých písmen na sebe a také to, že pro stejný zvuk existovalo hned několik forem zápisů v rámci tiskacího a spojitého písma. „Nerozuměl jsem tomu, proč má písmeno m v nespojité formě dva kopečky a písmeno n ve spojité, vázané formě, také dva kopečky. Teprve na vysoké škole v Haagu jsem na hodinách kaligrafie pochopil, že ten kopeček navíc ve vázané podobě písmene n a m je napojení shora,“ popisuje své potíže Martin Pyšný. Při výuce čtení se mu navíc pletla foneticky podobná písmena, jako je malé h a k nebo m a n , v kratších slovech se mu písmena přehazovala a při delších a náročnějších textech často nevěděl, co čte.

Co by mu tenkrát pomohlo? „Líbilo by se mi, kdyby rodiče využili moji přirozenou motivaci ke čtení a psaní a nabídli mi nějaký nástroj. Třeba krabici s dřevěnými písmeny, která mají jasnou formu a já si je mohu pokládat na podložku, jež bude schopna mi položená písmena po stisknutí nějakého tlačítka přečíst. Mohl bych na ní vytvářet slova a uvědomit si lépe, jak písmo vypadá, kde má vršek a spodek a jak má být správně položeno, aby se dalo přečíst,“ popisuje.

Rozhodl se proto nabídnout všem s podobnými obtížemi písmo, které jim čtení usnadní. Během dubna bude možné zakoupit na webu Dysfont.com beta verzi písma Dysfont a otestovat jej, finální verze by měla být hotová v průběhu léta. „Dysfont je písmo, které zmírňuje projevy dyslexie a vizuálního stresu díky tomu, jakou má kostru. Vnitřní prostory písmen jsou nejefektivnější místa pro jejich identifikaci, a proto jsou v Dysfontu pojaty jedinečně.

Zároveň dvojice písmen (malé a velké) reprezentující jeden zvuk jsou si více podobné než obvykle. Písmo má spíše reverzní kontrast, což pomáhá snížit vizuální stres,“ popisuje základní charakteristiky nového písma Martin Pyšný. Dysfont však není primárně určen pro psaní, ale pro čtení dlouhých textů, což bývá pro dyslektiky náročné. Bude proto doplněn i setem základních pravidel, která učitelům mohou pomoci, aby písmo bylo skutečně funkčně použito a sloužilo svému účelu.

Podle učitelky Dagmar Kopřivové jde v případě čtení a psaní o spojité nádoby, přičemž nezáleží na tom, zda dítě píše vázaným nebo nevázaným písmem. Podstatné je podle ní pracovat s různými čtenářskými cíli a mapovat a reflektovat učení žáků. „Důležité pro mě není ani tak, jakým typem psacího písma děti píší, ale spíše psaní samotné. Psaní je prostředkem k tomu, aby se dítě stalo přemýšlivým čtenářem a pisatelem. K tomu je však potřeba soustavná práce se čtenářskými i pisatelskými cíli,“ uvažuje nad propojeností psaní s rozvojem čtenářství.

Text vyšel v příloze Akademie Lidových novin.