K návrhu nového kurikula se nyní kriticky vyjadřují i ti, kteří změnu chtěli, říká učitelka matematiky a členka Expertního panelu pro revizi RVP ZV

V úterý 10. prosince se uskutečnila schůzku zástupců členů Expertního panelu pro revizi RVP ZV s ministrem Mikulášem Bekem, jeho náměstkem Jiřím Nantlem a dalšími aktéry státní správy, kteří mají na starosti přípravu nového kurikula. Setkání mělo za cíl doručit ministrovi kritické zhodnocení současného průběhu revize i jeho výsledků a obavy panelistů s tím spojené. Učitelky matematiky druhého stupně základní školy a členky Expertního panelu Štěpánky Baierlové, na jejíž popud se Expertní panel po dvou letech opět sešel, jsme se zeptali, o čem a jak se jednalo.

Vyvíjel Expertní panel k revizi RVP nějakou aktivitu, v poslední době?

Jak říká jeden z jeho členů, kolega Pavel Mentlík, který se rovněž účastnil setkání s panem ministrem, Expertní panel upadl před dvěma lety do hibernace. Jeho úkol de facto skončil tím, že jsme odevzdali Hlavní směry revize RVP ZV, což byl ideový rámec, který měl pak proces revize naplnit.

Takže dalších fázi, kdy se upřesňovalo nebo i měnilo zadání a pak se na něm pracovalo, se panel již neúčastnil?

Přesně tak. Ale teď jsme si řekli, že nám dává smysl se společně podívat na to, v jaké fázi revize je a jak si stojí vůči původnímu zadání. Několikrát jsme se sešli a vytvořili dokument, který popisuje kritická místa vznikajícího kurikula a navazujících aktivit. A požádali jsme o schůzku pana ministra, s tím, že mu obsah dokumentu dáme osobně na vědomí.

Setkání proběhlo před pár dny, Jaký z něj máte pocit? Vyslechl vás ministr? 

Příjemně mě překvapilo, že on sám i ostatní aktéři schůzky naslouchali, i se na různé věci doptávali. Upřímně jsem to nečekala. Bála jsem se, že setkání proběhne spíš konfrontačně a lidé ze státní správy budou defenzivní. Dokonce tam padlo, že by Expertní panel mohl ožít, fungovat dál a proces dokončení a implementace supervidovat.

Myslím, že bylo důležité, že jsme přišli s tím, že nás revize zajímá a nepokoušíme se ji zastavit. To otevřelo dveře, vytvořilo lepší atmosféru. Bylo zřejmé, že něco jako odklad je neprůchozí. A ani jsme se v panelu neshodli, že by bylo dobré revizi pozastavit. Mimo jiné si někteří myslí, že by tak celá reforma mohla spadnout ze stolu a my přitom změnu v oblasti vzdělávání opravdu potřebujeme.

Jak dlouho setkání trvalo?

Bylo plánované na hodinu a půl, a nakonec jsme mluvili skoro dvě hodiny.

Můžete shrnout, o čem se jednalo?

Naším hlavním požadavkem byly, aby se RVP ZV zveřejnil jako nehotový, otevřený a dynamický dokument, který bude ještě podléhat změnám a pak i v budoucnu průběžným revizím, v přesně stanovených intervalech. A aby se transparentně popsal současný stav s tím, co se povedlo a na čem je potřeba ještě pracovat. 

V té souvislosti mě napadá, jestli nebyla chyba chtít najednou tak velkou změnu, jestli by nebylo bývalo lepší dojít k ní v postupných krocích. Možná změna měla být plynulejší a postupná, tak jak to bývá v životě škol přirozené. Takto se fixujeme na jeden dokument a máme velká očekávání, že školy na základě tohoto dokumentu budou vytvářet další složité dokumenty, což přinese zásadní změnu. Možná nepřinese. Uvidíme. 

Jaké byly vaše hlavní kritické připomínky k návrhu RVP?

Pracovní skupiny, které připravovaly různé části kurikula, vzájemně nespolupracovaly, promítá se to v nekoherentnosti výsledného dokumentu. Některé obory jsou pojaty moderně, došlo v nich k redukci učiva a jsou zaměřené kompetenčně. Zajímavé je, že právě tyto oblasti vyvolávají v terénu nejvíce otazníků a negativních reakcí, přitom jdou směrem, jakým bylo kurikulum původně zamýšleno. Je úlohou státu smysl těchto změn dobře komunikovat a zajistit školám dostatek kvalitní podpory, zvláště formou moderních učebních materiálů.   

V jiných oblastech ale žádný posun ke kompetenčnímu vzdělání vidět není a vzdělávací obsah byl dokonce navýšen nad rámec toho, co je v kurikulu dnes. To je třeba matematika. 

Jak se vlastně pozná, že je obsahu víc? V současném RVP je učivo dané formou příkladů, nikoli vyčerpávajícího seznamu. Nyní jsou požadavky na to, co má žák umět, formulovány jako očekávané výsledky, předtím to byly očekávané výstupy. V obou případech jde o popis obecnějších kompetencí, nebo ne? 

U matematiky například přibyl okruh statistika, pravděpodobnost a kombinatorika, což je dobrá myšlenka, jde o posun k potřebám vzdělávání v dnešním světě, dává mi to smysl. Ale je to zcela nová věc, proto je potřeba vysvětlovat, co to žákům přinese. Ale objevují se tam i nerovnice, kvadratická funkce, řezy těles a další prvky dnes středoškolského učiva, u kterého už ten posun k modernizaci vzdělávacího obsahu nevidím. Celkově je matematika popsána spíš klasicky a jediná modernizace je v tom, že se ve výsledcích učení objevují věty jako “řeší s pomocí úloh ze současného světa”. Pod tím si každý může představit něco úplně jiného. 

O úroveň výš se ale posunula náročnost očekávaných výsledků, jak u matematiky, tak u angličtiny. Jak se k tomu stavíte?

Požadované úrovně se nastavují podle evropského referenčního rámce. A nyní se rozhodlo, že se naše kurikulum bude orientovat na vyšší úroveň tohoto rámce. I když samotná myšlenka může být dobrá, nejde to dělat takto šmahem. Jedním gestem se tak do kurikula pro základní školu dostane obsah, který se u nás teď probírá až na střední škole.

Pokud se o takovém posunu rozhodne, musí se to učitelům náležitě vysvětlit a přesně popsat, jaká k tomu bude podpora. Zatím k matematice ale nejsou nové ilustrační příklady, takže tak úplně nevíme, o čem se bavíme. 

Jedním z neuralgických bodů se zdá být příprava modelových školních vzdělávacích programů. O tom jste taky mluvili?

Ano. To, že se při přípravě modelových ŠVP narazilo na zásadní těžkosti, je užitečná zpětná vazba a varování, že na podobných těžkostech pak může ztroskotat zavádění kurikula do škol. Když s tím měly problém školy, které se do tvorby přihlásily, co potom školy běžné.

Kolem tvorby modelových ŠVP se terénem nese spousta nejasností a domněnek. Tady se nejvíce ukazuje to, že celý proces není ze strany tvůrců revize transparentní a že mlžení kolem vůbec nepomáhá. Víme, že se zatím nepodařilo vytvořit modelová ŠVP ani školám, ani pracovním skupinám, které zpracovávaly RVP. Některé skupiny se dokonce svým obsahem nevejdou do přidělené časové dotace. To mi přijde absurdní. Na schůzce s panem ministrem jsme tedy zdůrazňovali, že musí být řečeno, na jaký minimální počet hodin je vzdělávací obsah designován. Nemusí to pak nutně být pro školy závazné, mohou se rozhodnout, jak s hodinami naloží, ale není možné tápat v tom, na kolik hodin to asi je. To je možná jeden z důvodů, proč se teď modelová ŠVP nedaří. 

„To, že se při přípravě modelových ŠVP narazilo na zásadní těžkosti, je užitečná zpětná vazba a varování, že na podobných těžkostech pak může ztroskotat zavádění kurikula do škol.“ (c) Kateřina Lánská

Ještě nějaké zásadní připomínky?

Kromě toho jsme navrhli, aby se jasně pojmenovalo, co je třeba udělat pro dokončení a implementaci, a dodat k tomu jasný časový harmonogram. Musí být jasné, jak bude RVP reagovat na výsledky ověřování, například, na pilotáž ve školách.

A jak už jsem řekla, poukazovali jsme na to, že je potřeba do procesu vnést větší transparentnost. Jinak to nebude fungovat. Až do veřejného připomínkového řízení byla revize poměrně transparentní, ale pak už jen kolovaly různém dohady. 

Odkud vlastně víte, co „terénu” neboli učitelům a dalším zájmovým skupinám na novém návrhu vadí? Zatím nebyl zveřejněn.

Každý někoho zná, ten zase někoho zná, a tak je to se vším. Předpokládám, že informace sdílejí zapojení aktéři, protože jsou z různých věci frustrovaní. Držet takto důležité věci v tajnosti prostě nedává smysl, je potřeba se soustředit na komunikaci všech procesů. 

Vypadá to teď tak, že spokojení nejsou ani progresivní učitelé, kteří dříve reformu celkem hájili. Vidíte to stejně?

Je to tak, máme strach z toho, aby dokument nezůstal jen na papíře, protože jsme přesvědčeni, že změna je potřeba. Já osobně jsem více čekala nějaký návod nebo nástroj, který mně jako učiteli pomůže s rozvojem klíčových kompetencí a základních gramotností v mých oborech. 

Myslím, že obecně není moc jasné, jak propsat opravdu kompetenční výuku do daných oborů. 

Kdo to umí? Kdo ví, jak se to má dělat? Myslím si, že bychom si měli obecně přiznat, že to není jednoduché. My se v naší škole opravdu snažíme učit kompetenčně, ale děláme to správně? Nevíme. Přitom v Hlavních směrech je jasně napsáno, že bude existovat autoevaluační nástroj, který pomůže učitelům ověřovat, že kompetencím správně rozumí a umějí je rozvíjet. 

A teď je navíc důraz i na gramotnostech. O kompetencích se tak nějak mluví dlouho, ale co jsou to gramotnosti? Možná učitelé, kteří se účastní projektu Pomáháme školám k úspěchu, vědí, co je čtenářskou-pisatelská gramotnost. Ale co je přesně logicko-matematická gramotnost, to moc nevíme. 

Rozvíjení gramotností má být úkol pro všechny učitele, ale já třeba úplně nevím, jak v hodinách matematiky rozvíjet čtenářskou-pisatelskou gramotnost, i když si myslím, že to je důležité. A to jsem poměrně zorientovaný učitel. Potřebovala bych minimálně vidět příklady úloh, jak se to dělá.

Očekávané výsledky učení jsou popsané jako: žák něco chápe, umí dát do souvislostí, porovnat… Je to gramotnost, nebo kompetence? 

Já bych řekla, že takto formulované výsledky učení jsou vlastně docela klasické, možná jsou na Bloomově taxonomii trochu výše než pouhá znalost faktů, ale pořád nejde o skutečně kompetenční výuku. Ale budiž. Kdyby se jenom stalo to, že se z “vyjmenuju, popíšu, přiřadím” posuneme k “porovnám, zdůvodním a vysvětlím”, byl by to pokrok. 

Ale i k takovému cíli potřebujeme nové učební materiály. Opravdu nepomůže, pokud budou na jednom místě očekávané výsledky učení, na jiném ilustrační příklady, a ještě jinde bude zase web s metodickými podklady. To pro mě jako učitele bude zase znamenat, že si každý večer budu muset hodinu sestavovat sama. To je strašidelné a bude to znamenat jen to, že učitelé zůstanou u starých učebnic. Nic se nezmění.

Takže jste s ministrem řešili i učebnice?

Ano, jaké kroky se podniknou pro to, aby vznikly kvalitní učebnice, které budou pracovat s cíli a popíší cestu k těmto cílům. Je třeba nastavit kritéria kvality nových učebnic. Nedá se počítat s tím, že učitelé budou vše vymýšlet sami. Už teď je to s pracovní dobou angažovaných učitelů opravdu na štíru, u nás ve škole se do čtyřiceti hodin týdně nevejdeme.

Jaký je teď další postup? 

Dohodli jsme se, že dokument s našimi připomínkami dopracujeme a panu ministrovi pošleme. Budeme věřit, že doporučení Expertního panelu nezůstanou jen na papíře. 

Já osobně bych si přála, aby tvůrci revize našli odvahu se občas zastavit, podrobit celý proces reflexi a říci nejen, co se povedlo, ale pojmenovat i to, co se nedaří a je potřeba udělat jinak.