Kam jde česká základní škola?

Nedávno jsme dokončili druhou etapu našeho výzkumného projektu, v němž dlouhodobě (už víc než sedm let) sledujeme pět českých základních škol. Pokusili jsme se vyhodnotit v detailním pohledu, co se vlastně děje ve školství, jak a proč se jednotlivé školy během pěti let změnily nebo nezměnily. Snad by vám mohla připadat zajímavá některá naše zjištění. Týkají se tří okruhů: cílů, prostředků a aktérů proměny škol. Některá z nich jen dokreslují to, čeho si všímala média v poslední době často, jinde chceme dát věci do širších souvislostí. Z dvousetstránkové zprávy jsem vybral tři postřehy:

* Kurikulární reforma dala školám autonomii, donutila je napsat ŠVP a očekávalo se, že nabídka škol se bude diferencovat. V našich školách se zdá opak být pravdou: nabídky škol se během pěti letech výzkumu staly podobnější než na začátku. Bude to asi jako s automobily: sice existuje mnoho automobilek, ale auta jsou si v zásadě velice podobná. Všichni konstruktéři totiž musí respektovat zákony přírody, a současně se všichni snaží trefit do vkusu stejných zákazníků. Podobně se zdá, že všechny studované školy se víceméně snaží získat rodiče obdobnou nabídkou, v níž klíčovou roli hraje kvantita, někdy i kvalita výuky cizích jazyků, především angličtiny. Kdysi na začátku vývoje vzdělávání u nás chodili žáci do školy proto, aby se naučili číst latinsky a mohli vést liturgii. Bez bohoslužeb bylo obtížné zůstat v milosti Boží. Spása duše bylo to hlavní, na čem záleželo všem učitelům až po Komenského. Dnes rodičům záleží hlavně na osvojení angličtiny. Zapomeňte na klíčové kompetence a průřezová témata. V dnešním světě pro občany malého státu není bez angličtiny a ICT dovedností možno dojít  spásy. Školy to vnímají a jednají podle toho.

* Z předchozího plyne, že hlavním procesem, který mění školy, je soutěž o žáky jako důsledek práva rodičů volit školu. Nečekaným důsledkem práva rodičů vybrat školu je ovšem právo školy vybrat si děti. Jakmile vznikne někde škola s dobrou pověstí, rychle se vytvoří převis zájmu rodičů nad kapacitou této školy. Důsledkem jsou pak fronty u zápisu a možnost školy vybrat si, jaké budoucí žáčky chce. Tím se dále zvyšují šance úspěšné školy, že se jí bude ještě lépe dařit. Ve srovnání s popsaným mechanismem výběru školy / výběru žáků se jeví jako málo účinný nástroj proměny škol ŠVP – na kurikulární autonomii školy oceňují nejvíc volnost v tvorbě učebního plánu (možnost přehazovat předměty mezi ročníky).

* Třetí oblast našeho zájmu se týkala toho, kdo má na proměny škol největší vliv. Stručně řečeno, ukazuje se ústup vlivu národního státu. Chování škol určují hlavně demografické a technologické trendy na jedné straně, a pak několik typů nestátních hráčů na straně druhé – jde o hlavně neziskové organizace a komerční firmy. Mám dojem, že ve školství probíhá to, co i ve „velké“ politice – místo neschopných politiků nastupují zdatní manažeři, kteří  „nekecají, makají“, nejsou nikomu odpovědní a mohou díky zázemí svých firem hlásat a někdy i prosazovat své vize a zakládat své školy. K čemu to povede, není zcela jasné, ale rovnost příležitostí pro všechny děti to asi nebude, protože na spontánní šíření příkladů dobré praxe už dávno odborníci nevěří.

Pokud by vás náš výzkum zajímal, tak část výsledků jsme už zveřejnili tady nebo tady. Podrobnější zprávu publikujeme formou monografie do konce tohoto roku.