Karel Gargulák: Ukrajinská krize ukazuje, že je třeba začít vzdělávací systém řídit

„Do českých škol se může integrovat asi sto tisíc uprchlíků z Ukrajiny, stovky už jich do škol po celém Česku nastoupily“, uvedl ministr školství Petr Gazdík.

Pojďme si nyní nastínit pár nutných kroků pro to, aby se panem ministrem výše popsaný spíše optimistický výhled pro vzdělávání ukrajinských dětí, žáků a studentů podařilo efektivně a smysluplně zajistit. Moje odbornost je řízení a podpora v rámci vzdělávacích systémů (na různých úrovních) a právě v oblasti řízení a podpory potřebujeme v rámci ČR posílit kapacity. Ministerstvo školství prozatím dobře popsalo, jak na tom v nové situaci v rámci vzdělávání žáků s odlišným mateřským jazykem (OMJ) v ČR legislativně a kapacitně jsme: https://www.edu.cz/ukrajina/. Pro úspěšné začlenění tisíců nových dětí, žáků a studentů, ale potřebujeme být kreativní a umět systém efektivně připravit na nové výzvy:

1) JE POTŘEBA ZAČÍT ZAČLENĚNÍ DĚTÍ, ŽÁKŮ A STUDENTŮ do našeho vzdělávacího systému ŘÍDIT. K tomu je potřeba vybudovat nové institucionální fungování mezi MŠMT a kraji tak, aby se zátěž začala rovnoměrně rozdělovat napříč ČR (to vše se samozřejmě odvíjí od řízení ubytovacích kapacit). Pro úspěšnost řízení v dané věci je nejprve potřeba zmapovat REÁLNÉ (tj. nikoliv rejstříkové) kapacity v MŠ, ZŠ a SŠ a na základě toho zveřejnit a pracovat se seznamem těchto kapacit (paradoxně už se toho chopil aktivní neziskový sektor a soukromý sektor viz Ondřej Šteffl a ttps://shkola.cz/ ) . Vše postupně mapovat, informovat rodiče a školy a řídit tak, aby se zátěž nově příchozích nekoncetrovala čistě a jen na některé území, popř. s ohledem na množství nově příchozích na „pověřené školy“ pro vzdělávání žáků s OMJ. Právě efektivní řízení předejte „frustraci terénu“ z toho, že se na ně stát – z důvodu občasných nejasných kompetencí a odpovědností – vykašlal.

2) JE POTŘEBA ZAČÍT ALOKOVAT (nejprve finanční) ZDROJE. Jak dobře popisuje Ondřej Lněnička, finanční zdroje pro vzdělávání žáků s OMJ nejsou dostatečné a to v rámci nového systému účinného od minulého roku. V tomto ohledu bude nutné již nyní vyčlenit opravdu velké prostředky – řádově stovky milionů až miliardy korun na intenzívní podporu jazykového a dalšího podpůrného vzdělávání ukrajinských dětí a žáků do českých škol. Nemá cenu nad tím moc přemýšlet z pohledu rozpočtové odpovědnosti, neboť se nám co nejrychlejší alokace prostředků vyplatí v kontextu ohromných nákladů na veřejné rozpočty v rámci budoucí nezvládnuté integrace.

3) JE POTŘEBA ZAČÍT BÝT LEGISLATIVNĚ KREATIVNÍ. Aktuální lex Ukrajina, který jde na vládu tento týden, je v rámci vzdělávání a školství spíše upřesňováním a rozšiřováním stávajících (samozřejmě žádoucích) parametrů systému. V tomto ohledu je nutné být opravdu kreativní, přičemž především pro žáky (především pak ty od druhého stupně) je nutné přijít s kreativními řešeními pro jejich budoucí studium. Jde především o vymezení speciálního rozšiřujícího studia v češtiny (kromě stávajících cest) a jeho financování (pro ZŠ i SŠ). Výjimek a začlenění do stávajícího kurikula.

Dále jde především odpuštění přijímacích zkoušek z českého jazyka v rámci pokračování na střední školy a umožnění jejich dalšího vzdělávání (speciální řešení potřebujeme i pro ukončování SŠ v kontextu nároků a mateřského jazyka). Ty věci zatím neumíme ani ve stávajícím systému vzdělávání pro pár nižších desítek tisíc žáků.

Jak upozorňuje už několik let organizace Meta při přechodu mezi základkou a střední školou se nám jich polovina ztratí. Důvodem je nedostatek prostoru pro osvojení českého jazyka – nezvládnutí „lingvisticky“ či „bohemisticky“ orientovaných přijímaček (ha, opět debata o cílech a obsahu plošného testování v ČR). Tomu musíme předejít a být kreativní. K tomu všemu potřebujeme i mimořádný tým koordinovaný MŠMT.

Je nutné myslet na to, že data říkají, že se z událostí podobného typu a rozsahu migrace vrátí do domoviny cca jedna třetina lidí. Na to je potřeba se připravit, vše řídit, koordinovat, kapacitně podpořit a zaplatit.