Kateřina Vrtišková: Finská důvěra

Finské školství. Mnoho článků, ještě více komentářů. Co z toho je pravda? Co jsou mýty? Jak to ve finských školách vypadá? Jak se děti učí? Jak se pracuje učitelům? A jaká v nich panuje atmosféra?

Všechny tyto otázky mě napadaly, když jsem se v polovině listopadu vypravila na zahraniční stáž do Helsinek. Potřebné finanční prostředky pokryla odměna pro výherce Global teacher prize ČR. Skvělého průvodce jsem získala díky letnímu instruktorskému kurzu T.E.T. Škola bez poražených. Finský lektor Markus Talvio pro mě domluvil celodenní návštěvu na venkovské malotřídce (cca 65 dětí), v městské škole (cca 700 dětí) na předměstí Helsinek a také na univerzitě.

Přestože času i množství navštívených nebylo mnoho (takže se rozhodně necítím být odborníkem na finské školství), zanechala ve mně tato návštěva velké množství dojmů, o které se chci podělit.

Jak se děti učí aneb DŮVĚRA POPRVÉ

• týdenní plány – paní učitelka je v pondělí dotváří na základě diskuze s dětmi ve třídě. Následuje každodenní práce kdekoliv, s kýmkoliv, jakkoliv. Zároveň ale děti vědí a jsou k tomu od 1. třídy vedené, že zodpovědnost za splnění domluvených výstupů do stanoveného termínu je na nich. Paní učitelka je k dispozici všem, kteří potřebují konzultaci. A pokud si více dětí nezávisle na sobě vyžádá stejnou radu, proběhne „výuka“ tak, jak ji známe. Vychází ale z potřeb dětí, ne učitele.
• sebehodnocení znalostí a (hlavně) dovedností – v pilotním provozu probíhá elektronické systematické sebehodnocení a reflexe. Zkouší se možnosti aplikace Kasvan, díky které si děti vizualizují a budují své učení tak, jako se staví dům.
• jídelna – výdej probíhá formou samoobsluhy. Děti si vybírají a nakládají na talíř jídlo a jeho množství podle vlastního uvážení. Zbytky v podstatě nejsou. Nikomu nic nepadá na zem, zvládají to i prvňáci.

Jak se pracuje učitelům aneb DŮVĚRA PODRUHÉ

• metody práce – dodržíš státem dané kurikulum a způsob práce si vybereš sám. Žádné kontroly, žádné hospitace, žádné pololetní testy s porovnáváním tříd mezi sebou.
• minimální rozdíly mezi školami – v tom se shodují učitelé, rodiče i děti. Nemusíte pátrat, kde ve městě se nachází nejlepší škola. Ani plánovat, jak do ní dopravovat své dítě. Nejbližší škola je totiž stejně kvalitní, jako ty ostatní. A když nastane problém, škola si „beztrestně“ řekne o podporu a dostane ji.
• spolupráce s rodiči – při práci na několika týdenním projektu vede aktivity ve třídě maminka, která je odbornicí na danou problematiku.

• vysokoškolské studium – je velmi těžké dostat se na pedagogickou fakultu. Poptávka mnohonásobně převyšuje nabídku. Ke studiu jsou přijati jen ti nejlepší. A podmínky ke studiu jsou nadstandardní.

Jaká panuje ve školách atmosféra aneb DŮVĚRA POTŘETÍ

• vzdělávací systém – stát a tím pádem i škola klade důraz na spolupráci a rozvoj sociálních vztahů mezi dětmi. To se nedá přehlédnout. V jakékoliv hodině se děti po zadání práce rozejdou a pustí se plnění úkolu tak, jak kdo potřebuje. Samostatně, ve dvojici, ve skupině.

• pohoda – děti oslovují učitele jménem. Na chodbách nikdo permanentně po celou přestávku nevartuje a neumravňuje. Téměř všichni chodí v ponožkách.
• škola pro všechny – už v polovině listopadu je skupině dětí s potížemi v matematice (napříč prvními třídami) poskytována podpora. Nezískají ale žádnou nálepku, jakmile zvládnou, co jim chybí, pokračují dál s ostatními. V rámci třídy je normální říct si spolužákovi o pomoc. Nesoutěží se.

Co říci na závěr?

Překvapilo mě, kolik dětí jezdí do školy na kole i ve velmi nevlídném počasí (a jak jsou k tomu chodníky přizpůsobené). A také skutečnost, že rodiče v průběhu celé základní školní docházky nezaplatí za vzdělávání ani euro. Zdarma jsou obědy, veškeré učebnice, pracovní sešity, učební pomůcky, výlety, …

Z celé finské cesty ve mně převažují pocity pozitivní. Jediné, z čeho je mi smutno, je skutečnost, že tohle všechno je u nás (snad jen prozatím) nerealizovatelné. Proč? Protože naše vzdělávací politika není závislá na vědeckých výzkumech a důkazech, ale na ideologii. A ta se každé (nejvýše) čtyři roky mění.

Kateřina Vrtišková získala 1. místo v ceně Global Teacher Prize CR 2018. Porotu oslovila svojí zacílenou a relativně náročnou výukou, organizovánou tak, aby se děti učily samy objevovat svět a mohly pracovat svým individuálním tempem. Z hodiny, kterou měli porotci možnost zhlédnout, bylo evidentní, že žáci se učí s radostí, mají nadstandardní návyky a dovednosti, dokáží pracovat samostatně i ve skupině, domlouvat se mezi sebou a respektovat se.

Jak učí nejlepší učitelé? – Global Teacher Prize Czech Republic 2018